Český ekumenický překlad
Lukáš 9
1 Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci.
2 Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.
3 A řekl jim: “Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.
4 Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte.
5 A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim.
6 Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.
7 Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,
8 jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.
9 Herodes řekl: “Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?” A přál si ho vidět.
10 Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy.
11 Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
12 Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: “Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě.”
13 On jim řekl: “Dejte jim jíst vy!” Řekli mu: “Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?”
14 Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: “Usaďte je ve skupinách asi po padesáti.”
15 Učinili to a rozsadili je všechny.
16 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.
17 A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.
18 Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: “Za koho mne zástupy pokládají?”
19 Oni mu odpověděli: “Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků.”
20 Řekl jim: “A za koho mne pokládáte vy?” Petr mu odpověděl: “Za Božího Mesiáše.”
21 On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim:
22 “Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.”
23 Všem pak řekl: “Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.
24 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.
25 Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?
26 Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.
27 Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží.”
28 Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.
29 A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo.
30 A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš;
31 zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
32 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
33 V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: “Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” Nevěděl, co mluví.
34 Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
35 A z oblaku se ozval hlas: “Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.”
36 Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.
37 Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup.
38 A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: “Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě;
39 hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří.
40 Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.”
41 Ježíš odpověděl: “Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!”
42 Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil v křeči. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.
43 Všichni užasli nad velikou Boží mocí. Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům:
44 “Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.”
45 Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.
46 Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.
47 Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe
48 a řekl jim: “Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.”
49 Jan mu na to řekl: “Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my.”
50 Ježíš mu řekl: “Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás.”
51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
52 a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
53 Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.
54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: “Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?”
55 Obrátil se a pokáral je: “Nevíte, jakého jste ducha.
56 Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.” A šli do jiné vesnice.
57 Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.”
58 Ale Ježíš mu odpověděl: “Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.”
59 Jinému řekl: “Následuj mne!” On odpověděl: “Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.”
60 Řekl mu: “Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.”
61 A jiný mu řekl: “Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.”
62 Ježíš mu řekl: “Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.”