Český ekumenický překlad
2Samuelova 23
1 Toto jsou Davidova poslední slova: “Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže Nejvyšším povýšeného, pomazaného Bohem Jákobovým, líbezného pěvce izraelských žalmů.
2 Hospodinův duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho.
3 Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila: Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni,
4 je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země.
5 I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic.
6 Ničemník bude jak trní zavržené všemi, nikdo na ně rukou nesáhne.
7 Ten, kdo by se ho chtěl dotknout, vezme železo, násadu kopí. Budou sežehnuti a spáleni ohněm ve svém sídle.”
8 Toto jsou jména Davidových bohatýrů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce osádky. Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set.
9 Po něm Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova, jeden ze tří bohatýrů, kteří byli s Davidem, když dráždili Pelištejce a ti se tam shromáždili k boji; izraelští muži též přitáhli.
10 Povstal a bil Pelištejce, až se mu ruka unavila a křečovitě svírala meč. Toho dne připravil Hospodin veliké vysvobození. Lid se obrátil za ním a už jen obíral pobité.
11 Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal.
12 On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození.
13 Jiní tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli o žních k Davidovi do jeskyně Adulámu. Pelištejský houf ležel v dolině Refájců.
14 David byl tehdy ve skalní skrýši, postavení Pelištejců bylo tenkrát u Betléma.
15 Tu David zatoužil: “Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?”
16 Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu.
17 Řekl: “Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?” Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři.
18 Také Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdce tří. I on zamával kopím a proklál jich na tři sta. Mezi těmi třemi byl nejproslulejší.
19 Byl z těch tří nejváženější a byl jejich velitelem, ale oněm třem prvním se nevyrovnal.
20 Benajáš, syn Jójady, syna zdatného muže z Kabseelu, muže mnoha činů, ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh.
21 Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil.
22 Toto vykonal Benajáš, syn Jójadův. A byl mezi těmi třemi bohatýry proslulý.
23 Z těch třiceti byl nejváženější, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. David ho přidělil ke své tělesné stráži.
24 Mezi těmi třiceti byl také Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského,
25 Šama Charódský, Elíka Charódský,
26 Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského,
27 Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský,
28 Salmón Achóchejský, Mahraj Netófský,
29 Cheleb, syn Baany Netófského, Ítaj, syn Ríbaje z Gibeje Benjamínovců,
30 Benajáš Pireatónský, Hidaj z Gaašských úvalů,
31 Abí-albón Arbátský, Azmávet Barchúmský,
32 Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášenových Jónatan,
33 Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Ararského,
34 Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského,
35 Chesrav Karmelský, Paaraj Arbejský,
36 Jigál, syn Nátana ze Sóby, Bání Gádský,
37 Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina,
38 Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský
39 a Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm.