Český ekumenický překlad
2Samuelova 22
1 Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.
2 Pravil: “Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli,
3 Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!
4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
5 Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
7 V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
8 Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem.
9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.
10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.
11 Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru.
12 Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu.
13 Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí.
14 Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas.
15 Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek.
16 Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem.
17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral.
20 Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil.
21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,
22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení.
24 Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti.
25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu.
26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,
27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
28 A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené.
29 Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot.
30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,
31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.
32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!
33 Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou,
34 on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,
35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.
36 Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila.
37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.
38 Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.
39 Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou.
40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.
41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.
42 Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.
43 Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic.
44 Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.
45 Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou.
46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.
47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála!
48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje.
49 Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.
50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.
51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.”