Patriarchové a proroci

10. kapitola — Babylónská věž

Aby opět zalidnil pustou zemi, z níž potopa smetla mravní nečistotu, uchránil Hospodin jednu rodinu, domácnost Noemovu, jemuž řekl: “Nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.” 1. Mojžíšova 7,1. Mezi třemi syny Noemovými vznikl však záhy týž velký rozdíl, který byl na světě před potopou. V Semovi, Chamovi a Jáfetovi, kteří se stali zakladateli lidského rodu, se rýsoval charakter jejich potomstva. PP 78.1

Vnuknutím Ducha svatého předpověděl Noe budoucnost tří velkých lidských plemen, která vzniknou z těchto tří otců lidstva. O potomcích Chamových prorokoval: “Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.” 1. Mojžíšova 9,25. Nepřirozené provinění Chamovo ukázalo, že z jeho duše již dávno před tím vyprchala synovská úcta, a odhalilo bezbožnost a nízkost jeho povahy. Tyto špatné vlastnosti se pak trvale projevily v Kanaánu a v jeho potomstvu, které svým neustálým hřešením přivolalo na sebe soud Boží. PP 78.2

Naproti tomu Sem a Jáfet projevili úctu k svému otci a tím i k Božímu ustanovení, začež Noe prorokoval světlejší budoucnost jejich potomkům. O těchto synech zní zvěstování: “Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich. Rozšířiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.” 1. Mojžíšova 9,26.27. Potomstvo Semovo bude vyvoleným národem, pokolením úmluvy Boží, zaslíbeného Vykupitele. Hospodin byl Bohem Semovým. Z něho vzejde Abrahám a národ Izraelský, z něhož přijde Kristus. “Blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.” Žalm 144,15. A Jáfet “bydlit bude v stáncích Semových”. Na požehnáních evangelia budou se potomci Jáfetovi zvláště podílet. PP 78.3

Potomci Chamovi přijali nejnižší formy pohanství. Ač prorocká kletba jich předpověděla, že upadnou v otroctví, trvalo staletí, než se jejich osud naplnil. Hospodin trpěl jejich bezbožnost a zkaženost, dokud nepřekročila meze božské shovívavosti. Pak pozbyli majetku a stali se služebníky potomků Sema a Jáfeta. PP 78.4

Proroctví Noemovo nebylo nahodilým oznámením hněvu nebo vyslovením přízně. Neurčilo povahu a osud jeho synů. Ukázalo však, jak proběhne a jak skončí takový život, jakýsi každý z nich vybral, a jak se bude vyvíjet povaha každého z nich. Bylo vyjádřením Božího úmyslu s nimi a jejich potomky, přihlížejícím k jejich vlastní povaze a vlastnímu chování. Děti zpravidla dědí náchylnosti a sklony svých rodičů, které jsou jim příkladem, jejž napodobují. Tak i hříchy rodičů páchají pak jejich děti a další jejich pokolení. Také nízkost a neúctu Chamovu dědili jeho potomci, na něž se tím přenášela kletba z pokolení na pokolení. “Nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.” Kazatel 9,18. PP 78.5

Jak bohatě byla naproti tomu odměněna Semova úcta k otci a jak skvělé pokolení zbožných mužů se vyskytlo mezi jeho potomky! “Znáť Hospodin dny upřímných,” “símě jeho jest v požehnání.” Žalm 37,18.26 “I zvíš, že Hospodin Bůh tvůj jest Bůh, Bůh silný a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají přikázání jeho, až do tisícího kolena.” 5. Mojžíšova 7,9. PP 79.1

Nějakou dobu přebývali potomci Noemovi v horách, kde spočinula archa. Když vzrostl jejich počet, rozdělili se. Ti, kteří zapomněli na Stvořitele a přestupovali ustanovení jeho zákona, nelibě pociťovali poučování a příklad svých bohabojných bližních a posléze se rozhodli opustit ty, kteří Boha vyznávali, a odtáhli do roviny Sinear na březích řeky Eufratu. Přivábila je krásná poloha a úrodná půda, a proto se rozhodli, že se v této rovině usídlí. PP 79.2

Dohodli se, že zde vystavějí město a v něm věž tak nesmírně vysokou, že bude divem světa. Vystavění města a věže mělo zabránit tomu, aby se lidé rozptylovali stěhováním do okolí. Bůh přikázal lidem, aby se rozšířili po celé zemi, aby ji naplnili a podmanili si ji. Stavitelé Babylóna se však rozhodli, že utvoří jedno společenství a založí říši, která obsáhne celou zemi. Jejich město se pak stane střediskem celé říše a jeho krása vzbudí obdiv a úctu celého světa a proslaví své zakladatele. Velkolepá věž, dosahující k nebesům, měla být památníkem moci a moudrosti svých stavitelů, jejichž slávu měla hlásat dalším pokolením. PP 79.3

Obyvatelé roviny Sienar nedůvěřovali smlouvě s Bohem, nevěřili, že Bůh nepošle opět potopu na zemi. Mnozí z nich popírali jsoucnost Boha a potopu připisovali účinku přirozených příčin. Jiní věřili v nejvyšší bytost a v to, že ona zničila předpotopní svět. Jejich srdce, jako srdce Kainovo, bouřila se proti ní. Jedním z cílů, které měli na mysli při stavbě věže, bylo zajištění jejich vlastní bezpečnosti v případě nové potopy. Domnívali se, že postaví-li věž tak vysokou, že značně přesáhne výši, kam dostoupily vody při potopě, uchrání se všeho možného ohrožení. A budou-li moci dostoupit až k oblakům, doufali, že budou moci zjistit příčiny potopy. Celý podnik měl ještě více zvýšit pýchu svých stavitelů a odvést myšlenky budoucích pokolení od Boha a svést je k modloslužebnictví. PP 79.4

Když byla věž z části dohotovena, použili stavitelé její jedné části za své příbytky. Jiné její části, nádherně zařízené a vyzdobené, věnovali svým modlám. Lidé oslavovali své úspěchy, velebili bohy ze stříbra a ze zlata a stavěli se proti Vládci nebe a země. Náhle se dílo, které dosud tak úspěšně postupovalo, zastavilo. Byli posláni andělé, aby překazili úmysl budovatelů. Věž dosáhla obrovské výše a dělníci, kteří pracovali nahoře, nemohli se přímo dorozumívat s dělníky, kteří pracovali dole; proto na různých bodech byli umístěni muži, z nichž každý přijímal příkazy k přísunu potřebného materiálu a jiné pokyny, týkající se práce a předával je muži stojícímu nejblíže. Když jeden druhému předával zprávy, došlo ke zmatení jazyků, takže byl žádán materiál, jehož nebylo zapotřebí, a vyřizované příkazy byly často pravým opakem udělených příkazů. Nastal zmatek a zděšení. Veškerá práce se zastavila. Nebylo možno obnovit soulad a vzájemnou součinnost. Stavitelé si naprosto nedovedli vysvětlit, proč mezi nimi vzniklo podivné nedorozumění a ze vzteku a zklamání začali obviňovat jeden druhého. Jejich společenství skončilo bojem a krveprolitím. Blesky z nebe jako důkaz nelibosti Boží srazily pak horní část věže a smetly ji dolů. Lidem tak bylo dáno pocítit, že je Bůh, který vládne v nebi. PP 80.1

Až do této doby mluvili všichni lidé týmž jazykem; nyní se seskupili ti, kdož se navzájem dorozuměli, a jednotlivé skupiny se rozešly různým směrem. “A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi.” 1. Mojžíšova 11,8. Tímto rozptýlením byla zalidněna země a úmysl Hospodinův byl splněn použitím téhož způsobu, jímž lidé chtěli zabránit jeho splnění. PP 80.2

Avšak k jaké škodě těch, kdož se postavili proti Bohu! Jeho úmyslem bylo, aby si lidé, až se rozejdou do různých částí světa a založí národy, přinesli s sebou poznání jeho vůle, aby nezkažené světlo pravdy zářilo dalším pokolením. Noe, věrný hlasatel spravedlnosti, žil ještě tři sta padesát let po potopě světa, Sem pět set let, a jejich potomci měli tedy dostatek možností seznámit se s požadavky Božími i s tím, jak Bůh smýšlel s jejich otci. Nebyli však ochotni poskytnout sluchu těmto pravdám, nechtěli myslet na Boha a zmatením jazyků byl do značné míry přerušen styk s těmi, kteří jim mohli poskytnout osvícení. PP 80.3

Stavitelé Babylóna začali reptat proti Bohu. Místo aby s vděčností pamatovali na jeho milosrdenství, které projevil vůči Adamovi, a na jeho milostivou úmluvu s Noemem, naříkali na jeho přísnost, že vyhnal první lidi z ráje a zničil svět potopou. PP 80.4

A zatímco reptali proti Bohu, že je přísný a zlovolný, přijímali vládu nejkrutějších z tyranů. Satan usiloval o to, zasít mezi ně pohrdání s obětinami, které symbolizovaly smrt Kristovu. A když mysl lidu byla zatemněna modlářstvím, sváděl je k tomu, aby podvrhovali obětiny a obětovali své vlastní děti na oltářích svých bohů. Když se lidé odvrátili od Boha, byly božské vlastnosti — spravedlnost, čistota a láska — zatlačeny a zavládl útisk, násilí a surovost. PP 81.1

Obyvatelé Babylóna se rozhodli, že zřídí vládu nezávislou na Bohu. Byli mezi nimi ovšem mnozí, kteří se báli Hospodina; byli však oklamáni falešnými důkazy bezbožníků a zapojení do jejich plánů. Pro záchranu těchto věrných odložil Hospodin svůj soud a poskytl lidem čas, aby odhalili pravou povahu bezbožníků. V průběhu té doby usilovali synové Boží, aby odvrátili lid od jeho úmyslů. Lidé však už byli zajedno ve svém rouhačství. Kdyby byli v tom pokračovali, aniž jim v tom bylo zabráněno, byli by znemravnili celý svět v jeho prvopočátcích. Jejich společenství vzniklo na základě vzpoury, jejich říše měla spočívat na pýše a Bůh v ní neměl ani vládnout, ani být uctíván. Kdyby bylo strpěno takové společenství, zavládla by hrubá síla, která by smetla ze země spravedlnost a s ní mír, štěstí a jistotu. Neboť božská ustanovení, která jsou “svatá, spravedlivá a dobrá” (Římanům 7,12), by lidé chtěli nahradit zákony, které by hověly jejich sobeckým a krutým srdcím. PP 81.2

Ti, kteří se báli Hospodina, vzývali ho, aby zakročil. “Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.” 1. Mojžíšova 11,5. Ve svém milosrdenství k světu zmařil úmysl stavitelů věže a srazil pomník jejich opovážlivosti. V milosrdenství svém zmátl jejich jazyk a zarazil tak jejich vzpurné záměry. Bůh dlouho snáší zvrácenost lidí a poskytuje dostatek příležitosti k pokání, všímá si však všech jejich úkladů proti moci svého spravedlivého a svatého zákona. Čas od času pozvedne se neviditelná ruka, která třímá žezlo vlády, aby potlačila bezbožnost. Tím se dává nesporný důkaz, že Stvořitel vesmíru, věčný v moudrosti, lásce a pravdě, je nejvyšším vládcem nebe a země a že nikdo nemůže beztrestně vzdorovat jeho moci. PP 81.3

Záměry budovatelů Babylóna skončily hanbou a porážkou. Památník jejich pýchy se stal pomníkem jejich pošetilosti. Lidé si však počínají stále stejným způsobem, spoléhají sami na sebe a odmítají zákon Boží. Je to táž zásada, kterou chtěl satan prosadit v nebi a která ovládla Kaina, když přinášel svou obětinu. PP 81.4

I v dnešní době se vyskytují stavitelé věže. Bezvěrci budují své teorie z vědeckých dedukcí a odmítají zjevené slovo Boží. Troufají si soudit mravní vládu Boží, pohrdají jeho zákonem a holedbají se tím, že lidský rozum je dostatečný. “Nebo že ne ihned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci.” Kazatel 8,11. PP 81.5

I mezi křesťanskými duchovními jsou mnozí, kteří se odvracejí od jasného učení bible, vytvářejí si své kredo z lidských spekulací a bajek a budují svou věž jako cestu, po níž by se dostali do nebe. Lidé s obdivem naslouchají výřečným ústům, která učí, že hříšník nezemře a že spasení si lze zajistit bez poslušnosti zákona Božího. Kdyby křesťanští duchovní přijali korouhev Boží, byli by jednotní. Dokud se však lidské vědění bude vyvyšovat nad svaté slovo Boží, potrvá rozštěpenost a nejednota. Existující změť soupeřících církví a sekt je přiléhavě označována slovem “Babylón”, které proroctví (Zjevení 14,8; 18,2) vztahuje na církve posledních dnů. PP 82.1

Mnozí usilují o to vytvořit si vlastní nebe získáním bohatství a moci. “Mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví” (Žalm 73,8) a pošlapávají lidská práva a neváží si božské autority. Pyšní mohou dosáhnout na určitou dobu velké moci a mohou mít úspěchy ve všem, co podniknou, ale nakonec se shledají jen se zklamáním a nicotou. PP 82.2

Nadchází čas Boží zkoušky. Nejvyšší sestoupí, aby pohlédl, co zbudovaly dítky člověka. Zjeví se jeho svrchovaná moc, díla lidské pýchy budou pokořena. “Hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské. Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země.” “Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská. Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu.” Žalm 33,13.14.10.11. PP 82.3