Patriarchové a proroci

8. kapitola — Po potopě

Vody vystoupily patnáct loket nad nejvyšší hory. Noemově rodině v arše se často zdálo, že musí zahynout, neboť po celých pět měsíců byl jejich člun zmítán, zdánlivě vydán na pospas větrům a vlnám. Byla to těžká zkouška, avšak Noe nezakolísal ve víře, neboť si byl jist, že je pod ochranou ruky Boží. PP 68.1

Když vody začaly opadávat, zavedl Hospodin archu na místo chráněné pásmem hor, které jeho moc ušetřila. Jednotlivé hory byly od sebe vzdáleny jen nepatrně a archa mezi nimi plula jako v přístavu a nebyla již zmítána na nekonečném oceánu. Unaveným poutníkům, dlouho zmítaným v bouři, se značně ulevilo. PP 68.2

Noe a jeho rodina již dychtivě očekávali, až začnou opadávat vody, neboť toužili stanout znovu na pevné zemi. Čtyřicet dní po tom, co se opět objevily vrcholky hor, vypustili krkavce, ptáka s ostrým čichem, aby zjistil, zdali již země oschla. Pták však nenašel než vodu, a vrátiv se do archy, znovu vyletěl. Po sedmi dnech vypustili holubici, která se opět vrátila do archy, když nenalezla pevnou půdu. Noe počkal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici. Když se holubice vrátila večer s olivovým listem v zobáku, zavládla v arše velká radost. Pak “odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země”. 1. Mojžíšova 8,13. Stále ještě čekal trpělivě v arše. Poněvadž vstoupil do archy na příkaz Boží, očekával zvláštní příkaz, aby ji směl opustit. PP 68.3

Konečně sestoupil anděl z nebe, otevřel těžké dveře a přikázal patriarchovi a jeho rodině, aby vystoupili na zemi a vzali s sebou všechno živé. V radosti nad svou záchranou nezapomněl Noe na toho, jehož milostivou péčí byl ušetřen. První, co učinil, když vystoupil z archy, bylo, že postavil oltář a nabídl velkou oběť po jednom z čistých zvířat a ptáků, aby tak dal Bohu najevo svou vděčnost za své osvobození a osvědčil svou víru v Krista. Tato oběť nalezla zalíbení u Hospodina a přinesla požehnání nejen patriarchovi a jeho rodině, ale všem, kteří budou žít na zemi. “Zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka… Dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto i zima, den také a noc nepřestanou.” 1. Mojžíšova 8,21.22. V tom je poučení pro všechna další pokolení. Noe vstoupil na zpustlou zemi a dříve, než si vystavěl dům, zbudoval oltář Bohu. Dobytka měl málo a udržel jej s vynaložením velkého úsilí. A přece s radostí obětoval Hospodinu část na důkaz, že vše patří Bohu. Právě tak má být naší první starostí přinést dobrovolnou oběť Bohu. Každý důkaz jeho milosrdenství a lásky k nám bychom měli vděčně uznat a prokazovat skutky vděčnosti a dary pro dílo Boží. PP 68.4

Aby kupící se mraky a padající déšť nenaplňovaly lidi stálým strachem a obavami z nové potopy, povzbudil Hospodin Noemovu rodinu zaslíbením: “Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi… nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy, aniž bude více potopa k zkažení země… duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí. A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku, že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle.” 1. Mojžíšova 9,11.13.14.15. PP 69.1

Hle, jak se projevila velká blahovůle Boží a jeho soucit s omylnými tvory tím, že stvořil nádhernou duhu v oblacích jako znamení své smlouvy s člověkem! Hospodin prohlásil, že při pohledu na duhu připomene si svou úmluvu. To neznamená, že na smlouvu zapomene. Promlouvá k nám naší vlastní řečí, abychom mu lépe porozuměli. Božím úmyslem bylo, až se děti pozdějších pokolení budou ptát po významu nádherné duhy, která se klene po obloze, aby jim mohli jejich rodiče vyprávět historii potopy světa a sdělit jim, že Nejvyšší stvořil duhu a umístil ji do oblak jako ujištění, že zemi již nikdy nezaplaví potopa. Tak bude duha všem dalším pokolením člověka svědectvím o lásce Boží k člověku a bude posilovat jeho víru v Boha. PP 69.2

V nebi obklopuje duhová záře trůn a klene se nad hlavou Kristovou. Prorok praví: “Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol (trůnu). To bylo vidění podobenství slávy Hospodinovy.” Ezechiel 1,28. A autor Zjevení hlásá: “A aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůně jeden seděl… a vůkol toho trůnu byla duha, na pohledění podobná smaragdu.” Zjevení 4,2.3. Když člověk svou velkou bezbožností vyzývá Boží soud, pak Spasitel, který se nás zastává u svého Otce, ukazuje na duhu v oblacích, na duhu kolem Božího trůnu a kolem své vlastní hlavy jako na znamení milosrdenství Božího s kajícím hříšníkem. PP 69.3

S ujištěním o potopě, které dal Noemovi, spojil Hospodin jedno ze svých nejskvělejších zaslíbení své milosti: “Jakož jsem přisáhl, že se nebudou více vylévati vody Noé po zemi, tak jsem přisáhl, že se nerozhněvám na tě, aniž tobě přísně domlouvati budu. A byť se i hory pohybovaly, a pahrbkové ustupovaly, milosrdenství mé však od tebe neodstoupí, a smlouva pokoje mého se nepohne, praví slitovník tvůj Hospodin.” Izajáš 54,9.10. PP 69.4

Když Noe spatřil mohutnou dravou zvěř, která s ním vycházela z archy, pocítil strach, že by jeho rodinu, čítající pouze osm členů, mohla rozsápat. Avšak Hospodin seslal svým služebníkům anděla s ujištěním: “Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou. Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.” 1. Mojžíšova 9,2.3. Předtím nedovolil Bůh člověku, aby pojídal masitou stravu. Měl v úmyslu, aby se lidské pokolení živilo jen plody země. Nyní však, když byly vyhlazeny všechny zelené rostliny, dovolil člověku jíst maso čistých zvířat, která ušetřil v arše. PP 70.1

Potopou změnil se všechen povrch země. Třetí strašná kletba lpěla na ní následkem hříchu. Když voda začala ustupovat, byly pohorky a hory obklopeny velkým kalným mořem. Vůkol ležely mrtvoly lidí a zvířat. Hospodin si nepřál, aby se pozůstatky rozkládaly a otravovaly vzduch, a proto učinil zemi velkým pohřebištěm. Silný vítr, kterému dal vanout, aby vysušil vody, strhl s sebou i vrcholky hor a navršil stromy, skály a půdu na těla mrtvých. Stejným způsobem bylo skryto před zraky lidí stříbro a zlato, drahocenné dřevo a kameny, které okrašlovaly a obohacovaly svět před potopou a jež lidé zbožňovali. Prudkým působením vod se nad tímto bohatstvím navrstvila země a skály a někdy se nad nimi utvořily dokonce hory. Bůh poznal, že čím jsou hříšní lidé bohatší a čím lépe se jim daří, tím více se odchylují jejich cesty od něho. Uctívají poklady, které jim poskytuje štědrý Dárce, zatímco Boha hanobí a jím opovrhují. PP 70.2

Země vypadala jako obraz zmatku a nepopsatelné spouště. Hory, kdysi tak krásné ve své dokonalé souměrnosti, byly zcela rozrušeny. Kameny, balvany a úlomky skal ležely poházeny na povrchu zemském. Na mnoha místech zmizely beze stopy hory a celá horstva, na místě pohoří vznikly nížiny. Tyto změny byly na některých místech pronikavější než na jiných. Kde byla kdysi nejbohatší ložiska zlata, stříbra a drahých kamenů, tam se projevily nejtěžší znaky kletby. Na ty pak země, které byly neobydleny nebo kde se nejméně hřešilo, dolehla kletba méně tíživě. PP 70.3

V té době zanikly rozsáhlé lesy, přikryty vrstvou země. Proměnily se od té doby v uhlí, utvořivše rozsáhlá uhelná ložiska, jak je dnes známe, a poskytnuvše velké množství oleje. Uhlí a olej se často vzněcují a hoří pod povrchem země. Tím se zahřívají skály, pálí se vápno a roztavuje se železná ruda. Působení vody s vápnem zvyšuje sílu žáru a způsobuje zemětřesení, sopečnou a jinou činnost. Přijde-li oheň a voda ve styk s úlomky skal a s rudnými ložisky, vznikají velké podzemní výbuchy, ozývající se jako vzdálený hrom. Vzduch je horký a nedýchatelný. Nastávají sopečné výbuchy, které však často neposkytují dostatečný odchod žhavým živlům. Pak se země sama vzdouvá, půda se vraští jako vlny na moři, objevují se velké trhliny a země někdy pohltí i celá města, vesnice a hořící hory. Tyto podivuhodné úkazy se budou projevovat stále častěji a stále v hrůznější formě, čím více se bude blížit druhý příchod Kristův a konec světa, jako znamení jeho rychlé zkázy. PP 70.4

Hlubiny země jsou zbrojnicí Hospodina; odtud vzal zbraně, jichž použil ke zničení starého světa. Vody, které se vyvalily ze země, spojily se s vodami vylitými z nebe a dovršily dílo zkázy. Od potopy světa je voda a také oheň prostředkem Božím ke zničení bezbožných měst. Takto navštěvuje Bůh ty, kdož zlehčují jeho zákona a šlapou po jeho moci, aby se chvěli před jeho silou a uznali jeho spravedlivou vládu. Až lidé spatří hořící skály dštící oheň, plameny a proudy žhavé lávy, která vysušuje řeky, zaplavuje lidnatá města a všude šíří zkázu a spoušť, naplní se srdce i nejsmělejších hrůzou a strachem a posměvači budou muset uznat nekonečnou moc Boží. PP 71.1

Pravili staří proroci, když hlásali podobenství o takových událostech: “Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily (jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli; jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před obličejem tvým hory se rozplývaly.” Izajáš 64,1-3. “U vichru a bouři jest cesta Hospodinova, a oblak jest prach noh jeho. Když domlouvá moři, vysušuje je, i všecky řeky vysušuje.” Nahum 1,3.4. PP 71.2

Při druhém příchodu Kristově nastanou ještě hroznější věci, než svět kdy zažil. “Hory se třesou před ním, a pahrbkové se rozplývají, země pak hoří před tváří jeho, i okršlek zemský a všickni, kteříž přebývají na něm. Před rozhněváním jeho kdo ostojí? A kdo se postaví proti prchlivosti hněvu jeho?” Nahum 1,5.6. “Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.” Žalm 144,5.6. PP 71.3

“Ukáži zázraky na nebi svrchu, a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.” Skutky 2,19. “I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i zemětřesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, zemětřesení tak velikého.” “A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny. PP 71.4

A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi.” Zjevení 16,18.20.21. PP 72.1

Když se blesky z nebe spojí s ohněm v zemi, vzplanou hory jako výheň a vychrlí strašné proudy lávy, která zaplaví zahrady a pole, vesnice a města. Žhavé roztavené masy, vržené v řeky, uvedou vody ve var, mohutné skalní bloky se budou trhat a jejich úlomky pokryjí zemi. Řeky vyschnou. Země bude zachvácena křečí, všude bude strašné zemětřesení a sopečné výbuchy. PP 72.2

Tak Bůh vyhladí na zemi bezbožníky. Spravedliví však budou ušetřeni uprostřed těchto otřesů, právě tak jako Noe byl ušetřen ve své arše. Bůh bude jejich útočištěm a pod jeho křídly budou v bezpečí. Žalmista praví: “Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil, nepřihodí se tobě nic zlého.” Žalm 91,9.10. “V den zlý mne ukryje ve stánku svém, schová mne v skrýši stanu svého.” Žalm 27,5. Zaslíbení Boží zní: “Poněvadž mne zamiloval, vysvobodím jej a vyvýším; nebo poznal jméno mé.” Žalm 91,14. PP 72.3