Patriarchové a proroci

50. kapitola — Desátky a oběti

V hebrejském státním hospodářství se věnovala desetina všech příjmů obyvatelstva na podporu veřejných bohoslužeb. Mojžíš to ohlásil Izraeli takto: “Všickni také desátkové země, buď z semene země, aneb z ovoce stromů, Hospodinovi budou; nebo posvěceni jsou Hospodinu.” “A všeliký desátek z volů aneb drobného dobytka...bude Hospodinu.” 3. Mojžíšova 27,30.32. PP 391.1

Odvádění desátků však nepochází od Hebrejů. Od nejranějších dob požadoval Hospodin desátý díl pro sebe a Izraelští tento požadavek uznávali a zachovávali. Abrahám platil desátky Melchisedechovi, knězi Boha nejvyššího. (viz 1. Mojžíšova 14,18.20) A Jákob, když dlel v Bethel jako vyhnanec a poutník, slíbil Hospodinu: “Ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivé tobě dám.” 1. Mojžíšova 28,22. Když se Izraelští začali ustavovat jako národ, byl zákon o desátcích znovu potvrzen jako nařízení Bohem přikázané, na jehož dodržování bude záviset jejich blaho. Smyslem odvádění desátků a darů bylo vštípit v mysl lidu velkou pravdu, že Bůh je zdrojem všeho požehnání tvorům Božím a že Bohu je člověk povinen svou vděčností za vše dobré, jež mu ve své prozřetelnosti poskytuje. PP 391.2

“On dává všechněm život i dýchání i všecko.” Skutky 17,25. Hospodin hlásá: “Má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.” Žalm 50,10. “Mé jest stříbro a mé jest zlato.” Ageus 2,9. A je to Bůh, kdo dává člověku moc k získání blahobytu. (viz 5. Mojžíšova 8,18) Jako uznání, že všechny věci pocházejí od něho, Hospodin přikázal, aby část jeho bohatství mu byla odevzdávána v darech a obětech jako projev úcty k němu. PP 391.3

“Všickni...desátkové...Hospodinovi budou.” 3. Mojžíšova 27,30. Zákon o zachovávání soboty používá téhož způsobu vyjádření. “Dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého.” 2. Mojžíšova 20,10. Bůh vyhrazuje pro sebe stanovenou část času člověka a jeho majetku a nikdo si jich nemůže přivlastnit k vlastnímu užitku, aniž se tím proviní. PP 391.4

Desátky měly být věnovány výhradně pro potřeby Levitů, kteří byli určeni k službě ve svatostánku. Tím však nikterak nebyly stanoveny meze příspěvků pro náboženské účely. Svatostánek, a později i chrám, byl postaven zcela z dobrovolných darů. PP 391.5

Pro nutné opravy a jiná vydání Mojžíš nařídil, aby při každém sčítání lidu věnoval každý půl lotu “na potřeby k službě stánku úmluvy”. 2. Mojžíšova 30.16. V době Nehemiášově byl pro tento účel vybírán příspěvek každoročně. (Viz 2. Královská 12,4.5; 2. Paralipomenon 24,4-13; Nehemjáš 10,32.33). Čas od času byly Bohu přinášeny smírčí a děkovné oběti. Ve velkém množství byly přinášeny o ročních svátcích. Nejštědřejších darů dostalo se chudým. PP 392.1

Dříve než byl desátek odevzdán, musel být uznán požadavek Boží. Ze všech plodin země byly první uzrálé plody věnovány Bohu. První vlna z ostříhaných ovcí, první zrní z vymlácené pšenice, první olej a první víno bylo vyhrazeno pro Boha, rovněž prvorozené všech zvířat. A za prvorozeného syna byla placena cena vykoupení. První plody byly předloženy Hospodinu ve svatostánku a tak jich bylo použito po potřeby kněží. PP 392.2

Tím se lidu dostávalo trvalé připomínky, že skutečným vlastníkem jejich polí, stád a drobného domácího zvířectva je Bůh, že Bůh posílá lidem sluneční svit a déšť pro jejich setbu a sklizeň že Bůh je stvořitelem všeho, co mají, a že je učinil jen správci svého majetku. PP 392.3

Když se mužové izraelští, obtíženi prvními plody polí, zahrad a vinic, shromáždili u svatostánku, uznávali veřejně dobrotivost Boží. Kněz přijal dar a odevzdávající, jako by byl v přítomnosti Hospodinově, pravil: “Syrský chudý otec můj sstoupil do Egypta”, a pak vylíčil pobyt v Egyptě a trápení, z něhož Izraelské vysvobodil Bůh “v ruce silné a v rameni vztaženém, v strachu velikém, a znameních a zázracích”. Pak pravil: “Uvedl nás na místo toto, a dal nám zemi tuto oplývající mlékem a strdí. Protož nyní, hle, přinesl jsem prvotiny úrod země, kterouž jsi mi dal, ó Hospodine.” 5. Mojžíšova 26,5.8-10. PP 392.4

Příspěvky, které se od Hebrejů vyžadovaly pro náboženské a dobročinné účely, činily celou čtvrtinu jejich příjmů. Dalo by se soudit, že tak těžká daň z příjmů přivede obyvatelstvo do bídy. Přísné zachovávání těchto nařízení však naopak bylo jednou z příčin jejich blahobytu. Za podmínky, že budou tato nařízení zachovávat, jim Bůh přislíbil: “Přimluvím pro vás tomu, což zžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli... I budou vás blažiti všichni národové, nebo vy budete zemí rozkošnou, praví Hospodin zástupů.” Malachiáš 3,11.12. PP 392.5

Jaké překvapující následky měla sobecká neochota odevzdávat dobrovolné dary věci Boží, projevilo se za času proroka Aggea. Po svém návratu z babylónského zajetí rozhodli se Židé znovu vystavět Hospodinu chrám, pro rozhodný odpor svých nepřátel však zastavili práci. Navíc nastala velká sucha, takže nemohli uspokojit ani své životní potřeby. Byli přesvědčeni, že je nemožné, aby stavbu chrámu dokončili. “Nepřišel čas,” prohlašovali, “čas, v němž by dům Hospodinův staven byl.” Dostalo se jim však poselství skrze proroka Hospodinova: “Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domích svých taflovaných, a dům tento pustý stál? Protož nyní takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým. Sejete mnoho a shromažďujete málo; jíte, ale nebýváte nasyceni; pijete, ale neuhašujete žízně; obláčíte se, ale žádný nemůže se zahříti; a ten, kdož sobě mzdu shromažďuje, shromažďuje ji do pytlíka děravého.” Ageus 1,2-6. A pak se dozvěděli příčinu: “Patříte na mnoho, a aj, maličko jest, a což vnášíte do domu, já to rozdmychuji. Proč se to děje? dí Hospodin zástupů. I pro dům můj, že pustý jest, ješto vy jeden každý pečliví jste o dům svůj. Protože zavřelo se nebe nad vámi, aby nevydávalo rosy, země také zavřela se, aby nevydávala úrody své. A tak zavolal jsem sucha na zemi tuto, a na tyto hory, i na obilí, i na víno, a na olej, i na to, což by měla vydávat země, i na lidi, i na dobytek, i na všecku práci rukou.” Ageus 1,9-11. “Když přišel někdo k hromadě dvadcíti, bylo jen deset; když přišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvacet. Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich.” Ageus 2,17.18. PP 392.6

Postrašen touto výstrahou, pustil se lid do stavby domu Božího. Pak uslyšeli slovo Hospodinovo: “Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvacátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův...Od tohoto dne požehnám.” (Ageus 2,19.20) PP 393.1

Moudrý praví: “Mnohý rozdává štědře, avšak přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.” Přísloví 11,24. A stejně tak učí apoštol Pavel v Novém zákoně: “Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.” “Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všeliký dostatek majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému.” 2. Korintským 9,6.8. PP 393.2

Bůh chtěl, aby jeho národ izraelský byl nositelem světla pro všechny obyvatele země. Veřejnými bohoslužbami měli poskytovat svědectví o jsoucnosti a svrchovanosti živého Boha. A vykonávání této bohoslužby bylo jejich výsadou jako projev jejich věrnosti a jejich lásky k Bohu. Hospodin stanoví, že šíření světla a pravdy na zemi závisí na úsilí a obětech těch, kdož se podílejí na nebeských darech. Bůh mohl učinit anděly šiřiteli pravdy Boží, mohl oznamovat svou vůli svým vlastním hlasem, jako učinil, když vyhlásil zákon ze Sinaje. Ve své nekonečné lásce a moudrosti si však Bůh vybral lidi, aby konali tuto práci, a povolal je, aby se stali jeho spolupracovníky. PP 393.3

V dobách Izraele bylo třeba desátků a dobrovolných darů, aby bylo možno plnit nařízení o bohoslužbách. Může lid Boží dávat méně v dnešní době? Zásada hlásaná Kristem zní, že naše dary Bohu mají odpovídat světlu a výsadám, jichž se nám dostává. “Komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požadováno.” Lukáš 12,48. Spasitel pravil svým učedníkům, když je posílal do světa: “Darmo jste vzali, darmo dejte.” Matouš 10,8. Protože vzrostly výsady a požehnání, jichž se nám dostává, a protože máme před sebou jako příklad nesrovnatelnou oběť slavného Syna Božího, neměli bychom svou vděčnost vyjádřit hojnějšími dary, aby také jiní mohli být účastni poselství spásy? Dílo evangelia si při svém šíření žádá větších prostředků, než jich bylo zapotřebí ve starých dobách. Zákon o desátcích a obětech je proto nyní ještě důležitějším, než byl za starých Hebrejů. Kdyby lid Boží štědře podporoval věc Boží dobrovolnými dary a neuchyloval se k nekřesťanským a mimonáboženským způsobům, jak naplnit pokladnu, ctil by tím Boha a získal by tím mnohem více duší pro Krista. PP 393.4

Mojžíšův plán na získání prostředků k stavbě stánku úmluvy byl velmi úspěšný. Nebylo zapotřebí nikoho nutit. Mojžíš se nemusel uchylovat k žádnému z opatření, jichž musejí užívat církve v dnešní době. Nemusel pořádat slavnosti. Nemusel zvát lid na představení, k tanci a zábavám. Nemusel pořádat loterie nebo podniky podobného druhu, aby získal prostředky k postavení svatostánku pro Boha. Hospodin přikázal Mojžíšovi, aby vyzval Izraelské, aby přinesli své dary. Měl přijmout dary od každého, kdo dával ochotně, od srdce. A dary se scházely v takové hojnosti, že Mojžíš musil lidem nařídit, aby přestali dále nosit, neboť již přinesli více, než mohl potřebovat. PP 394.1

Bůh učinil člověka správcem svého majetku. Bohatství, které vkládá do jeho rukou, je prostředkem sloužícím k šíření evangelia. Těm, kdož se osvědčí jako věrní správci, svěří do opatrování více statků. Hospodin praví: “Těch, kteříž mne ctí, poctím.” 1. Samuelova 2,30. “Ochotného dárce miluje Bůh” a přináší-li mu lid Boží své dary a oběti s vděčností, “ne s neochotnou myslí aneb z mušení” (2. Korintským 9,7), dá u své požehnání, jak byl zaslíbil. “Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehání, tak že neodoláte.” Malachiáš 3,10. PP 394.2