Patriarchové a proroci

47. kapitola — Smlouva s Gabaonskými

Ze Sichem se Izraelští vrátili do svého tábora v Galgala. Tam je krátce nato navštívilo zvláštní poselstvo, které chtělo uzavřít s nimi smlouvu. Vyslanci tvrdili, že přicházejí z daleké země. Jejich vzhled o tom svědčil. Měli na sobě staré obnošené šaty, na nohou spravované opánky, jejich zásoby potravin byly již zplesnivělé a kožené měchy, které jim sloužily jako nádoby na víno, byly potrhané a záplatované, jakoby nakvap spravované po cestě. PP 374.1

Tvrdili, že v jejich vzdáleném domově — prý za hranicemi Palestiny — slyšeli jejich krajané o divech, jež Bůh učinil pro svůj národ, a že je vyslali, aby s Izraelskými uzavřeli smlouvu. Hebrejové byli výslovně varování, aby nevstupovali ve spolek s modloslužebníky v Kanaánu, a jejich vůdcové pojali podezření, jsou-li slova cizinců pravdivá. “Snad uprostřed nás vy bydlíte?” ptali se jich. Vyslanci na to jen odpověděli: “Služebníci vaši jsme.” Když se jich pak Jozue zeptal přímo: “Kdo pak jste a odkud jste přišli?” opakovali své předchozí tvrzení a na důkaz toho, že mluví pravdu, dodali: “Totoť jest chléb náš; horký jsme na cestu vzali z domů svých v ten den, když jsme vyšli, abychom k vám šli, a hle, nyní již vyschl a rozdrobil se. A tyto kožené láhvice vinné nové byly, když jsme je naplnili, a již hle, potrhané jsou; tolikéž tento oděv náš a obuv naše zvetšela, pro přílišnou cesty dalekost.” Jozue 9,7.8.11-13. PP 374.2

Toto tvrzení zapůsobilo tak, že Hebrejové “úst Hospodinových neotázali se”. “A učinil s nimi Jozue pokoj, a všel s nimi v smlouvu, aby jich při životu zanechal; také i knížata shromáždění přísahu jim učinili.” Jozue 9,14.15. Tím byla smlouva uzavřena. Tři dny nato vyšla pravda najevo. “Uslyšeli, že by velmi blízko jich byli, a že by uprostřed nich bydlili.” Jozue 9,16. Gabaonští totiž věděli, že by se Hebrejům neubránili, a proto se uchýlili ke lsti, aby si zachránili životy. PP 374.3

Velké bylo rozhořčení Izraelských, když poznali, že se stali obětí podvodu. A jejich rozhořčení ještě vzrostlo, když po třídenním pochodu dorazili k městům Gabaonských, ležících nedaleko středu země. “Reptalo všecko shromáždění proti knížatům.” Ti však odmítli smlouvu zrušit, přestože byla uzavřena lstivě a podvodně, protože “přísahu jim učinili …. skrze Hospodina Boha Izraelských.” Proto “nezbili jich synové Izraelští”. (Jozue 9,18) Gabaonští se zavázali, že se zřeknou modloslužebnictví a přijmou uctívání Hospodina; ušetření jejich životů nebylo pak porušením příkazu Božího, podle něhož měli být modlářští obyvatelé Kanaánu usmrceni. Hebrejové se tudíž svou přísahou nezavázali, že spáchají hřích. A přestože přísaha byla vylákána podvodem, nesměla být nedodržena. Závazek, který vyplývá z daného slova, musí být pokládán za svatý, nevyplývá-li z něho povinnost spáchat zlý skutek. Přísaha nebo slib jsou neporušitelné a žádné důvody, ať vycházejí z vlastního pospěchu, pomsty nebo sobeckého zájmu, nemohou nikoho zbavit povinnosti je dodržet. “Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí.” Přísloví 12,22. Ten “kdo vstoupí na horu Hospodinovu” a “stane na místě svatém jeho”, “přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění”. Žalm 24,3; Žalm 15,4. PP 374.4

Gabaonští byli ponecháni naživu, byli však přiděleni jako sloužící ke svatyni, aby vykonávali všechny domácí práce. “Ustanovil je Jozue v ten den, aby dříví sekali a vodu nosili všemu shromáždění, i k oltáři Hospodinovu.” Jozue 9,27. S povděkem přijali tyto podmínky, poněvadž si uvědomovali, že chybili. Byli šťastni, že si mohou zachránit životy. “Hle, nyní v ruce tvé jsme” pravili Jozuovi, “cožť se dobrého a spravedlivého vidí učiniti s námi, to učiň.” Jozue 9,25. Jejich potomci pak po staletí sloužili ve svatyni. PP 375.1

Na území Gabaonských byla čtyři města. Lidu nevládl král, nýbrž je spravovali starší neboli senátoři. Gabaon, nejvýznamnější z těchto měst, “město veliké bylo, jako jedno z měst královských,” “a všickni muži jeho udatní” byli. Jozue 10,2. Je pádným důkazem, jakou hrůzu naháněli Izraelští obyvatelům Kanaánu, když obyvatelé takového města se uchýlili k tak pokořujícímu způsobu, aby si zachránili životy. PP 375.2

Pro Gabaonské by však bylo bývalo lépe, kdyby byli jednali s Izraele čestně. Podrobením se Hospodinu si sice zajistili zachování života, svým podvodem však upadli do hanby a poroby, Bůh učinil opatření, aby všichni, kdo se zřeknou pohanství a spojí se s Izraelem, sdíleli požehnání smlouvy. Zahrnovala je věta: “Příchozí, kteří šli uprostřed nich.” Až na málo výjimek měli se těšit téže přízni a týmž výsadám jako Izrael. Hospodinův příkaz zněl: PP 375.3

“Jestliže bude pohostinu u tebe příchozí v zemi vaší, nečiňte jemu křivdy. PP 375.4

Jakožto jeden z doma zrozených vašich, tak bude vám příchozí, kterýž jest u vás pohostinu, a milovati ho budeš jako sebe samého; nebo i vy pohostinu jste byli v zemi Egyptské: Já jsem Hospodin Bůh váš.” 3. Mojžíšova 19,33.34. Příkaz o fázi a obětování zněl: “V shromáždění tomto ustanovení jednostejné buď vám i příchozímu, kterýž by u vás byl;… jakotž vy, tak příchozí bude před Hospodinem.” 4. Mojžíšova 15,15. PP 375.5

Takové by bylo mohlo být postavení Gabaonitů, kdyby se byli bývali neuchýlili k podvodu. Takto však museli tito občané “královského města”, jehož “všickni muži” byli “udatní”, podstoupit nelehké pokoření a stát se na další pokolení dřevorubci a nosiči vody. Navlékli na sebe šat chudoby, protože se dopustili podvodu, a tento šat na nich ulpěl jako znamení věčného otroctví. Jejich služebný stav bude povždy důkazem, jak Bůh nenávidí faleš. PP 376.1

Podrobení Gabaonských Izraelity vyvolalo v králích Kanaánu zděšení. Neprodleně učinili opatření k odvetě proti těm, kdož uzavřeli s vetřelci příměří. Pět kananejských králů pod vedením jeruzalémského krále Adonisedecha se spojilo proti Gabaonským. Gabaonští nebyli na obranu připraveni, a proto poslali Jozuovi do Galgala poselství: “Neodnímejž ruky své od služebníků svých, přitáhni rychle k nám, zachovej nás a spomoz nám; nebo sebrali se proti nám všickni králové Amorejští bydlící na horách.” Jozue 10,6. Nebezpečí hrozilo nejen Gabaonským, ale i Izraeli. Toto město ovládalo totiž cesty do střední a jižní Palestiny a nesmělo padnout, měli-li Izraelští dobýt celou zemi. PP 376.2

Jozue se ihned vypravil na pomoc Gabaonu. Obyvatelé obleženého města se obávali, že Jozue odmítne jejich prosbu, poněvadž se dopustili podvodu. Protože se však podrobili Izraeli a přijali uctívání Boha, cítil se Jozue zavázán jim pomoci a ochránit je. Tentokrát nepodnikl nic bez božské rady a Hospodin ho podpořil. “Neboj se jich,” znělo poselství Boží, “v ruce tvé zajisté dal jsem je, neobstojíť žádný z nich před obličejem tvým.” “I táhl Jozue z Galgala, on i všecken lid bojovný s ním, všickni muži udatní.” Jozue 10,8.7. PP 376.3

Pochodovali celou noc a ráno stáli před Gabaonem. Sotva spojenecká knížata shromáždila svá vojska kolem města, již tu byl Jozue se svým vojskem a zaútočil na ně. Početná vojska nepřítele se dala před Jozuem na útěk horským průsmykem k Betoron. Když dosáhli jeho vrcholu, pokoušeli se z něho sestoupit po příkrém srázu na opačné straně. “Hospodin metal na ně kamení veliké s nebe… více jich zemřelo od krupobití kamenného, než jich pobili synové Izraelští mečem.” Jozue 10,11. PP 376.4

Amorejští prchali bezhlavě v naději, že najdou útočiště v horských pevnůstkách. Jozue sledoval jejich úprk s návrší a uvědomoval si, že se již schyluje k večeru a že své dílo dnes nedokončí. Nepotře-li úplně své nepřátele, seberou se a znovu začnou bojovat. “Tedy mluvil Jozue k Hospodinu… a řekl před syny Izraelskými: Slunce v Gabaon zastav se, a měsíc v údolí Aialon. PP 376.5

I zastavilo se slunce, a stál měsíc, dokudž nepomstil se lid nad nepřáteli svými… Stálo slunce uprostřed nebe, a nepospíchalo k západu, jako za jeden celý den.” Jozue 10,12.13. PP 377.1

Než nastal večer, naplnilo se zaslíbení Boží dané Jozuovi. Všechno vojsko nepřítele padlo do jeho rukou. Události toho dne se nadlouho vryly do paměti Izraelských. “Nebylo dne takového prvé ani potom, jako když vyslyšel Hospodin hlas člověka; nebo Hospodin bojoval za Izraele.” Jozue 10,14. “Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé. V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany. Vyšel jsi k vysvobození lidu svého.” Abakuk 3,11-13 PP 377.2

Jozue vyslovil svou prosbu vnuknutím Ducha Božího, aby znovu mohl být podán důkaz moci Boha Izraele. Žádost velkého vůdce nebyla proto opovážlivostí. Jozuovi se dostalo zaslíbení, že Bůh zajisté přemůže nepřátele Izraele. Přesto vynaložil Jozue veškeré úsilí, jako kdyby zdárný výsledek boje měl záviset jen na vojsku Izraele. Učinil vše, co bylo v lidských silách a pak ve víře volal o božskou pomoc. Tajemství úspěchu spočívá ve spojení božské moci s lidským úsilím. Ti, kdož dosahují nejlepších výsledků, opírají se bezvýhradně o rámě Všemohoucího. Ten, jenž přikázal: “Slunce v Gabaon zastav se, a měsíc v údolí Aialon!” je týž, který se po dlouhé hodiny modlil v prachu země v táboře u Galgala. Člověk, který se modlí, je člověk silný. PP 377.3

Tento velký zázrak je důkazem, že vesmír ovládá Stvořitel. Satan se snaží zastřít člověku působení božské moci v hmotném světě, usiluje o to, aby člověk nepoznal, že stále působí první velká příčina. Tento zázrak však vyvrací názory všech těch, kdož kladou přírodu nad Boha přírody. PP 377.4

Boží vůli jsou podřízeny přírodní síly — “oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho” (Žalm 148,8) — aby porazily moc nepřátel Božích. Když pohanští Amorité chtěli vzdorovat úmyslům Božím, Bůh zakročil a metal “kamení veliké s nebe” na nepřátele Izraele. Písmo svaté mluví o větší bitvě, která se odehraje před koncem světa, až “otevře Hospodin poklad svůj, a vynese nástroje hněvu svého”. Jeremjáš 50,25. “Přišel-lis až ku pokladům sněhu?” otáže se pak, “poklady krupobití viděl-lis, kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a voje?” Jób 38,22.23. PP 377.5

Zjevení líčí záhubu, která nastane, až vyjde “hlas veliký z chrámu nebeského” a oznámí “Stalo se.” “Kroupy veliké jako centnéřové” pršeti budou “s nebe na lidi” Zjevení 16,17.21. PP 377.6