Patriarchové a proroci

46. kapitola — Požehnání a kletby

Po vykonání rozsudku nad Achanem dostal Jozue rozkaz, aby se postavil v čelo všech bojovníků a vytáhl znovu proti Hai. Moc Boží byla na straně národa Božího a Izraelští se zakrátko zmocnili města. PP 371.1

Pak bylo vojenské tažení zastaveno, aby se celý Izrael mohl zúčastnit slavnostních bohoslužeb. Lid již toužil po tom, aby se mohl usídlit v Kanaánu. Izraelští neměli dosud domov ani půdu pro své rodiny. Aby získali domov a pudu, budou muset Kananejské vypudit. Tuto důležitou práci však nyní budou muset odložit, protože se musejí věnovat vyšší povinnosti. PP 371.2

Než se ujmou svého dědictví, musí obnovit svou smlouvu věrnosti k Bohu. V posledních pokynech Mojžíšových byl dvakrát dán příkaz, aby se všechny kmeny shromáždily v Sichem na horách Hébal a Garizim k slavnostnímu uznání zákon a Božího. Poslušni těchto pokynů odešli všichni muži s “ženami i dětmi i příchozími, kteříž šli uprostřed nich” z tábora v Galgala a táhli zemí svých nepřátel do údolí Sechem, ležícího téměř ve středu země. Ačkoli byli obklopeni neporaženými nepřáteli, byli v bezpečí pod ochranou Boží, pokud zůstávali věrní Bohu. Jako za dnů Jákobových “byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich” (1. Mojžíšova 35,5) a nikdo Hebrejce nenapadl. PP 371.3

Místo, určené k slavnostní bohoslužbě, bylo posvátné. Mělo vztah již k jejich otcům. Abrahám tam postavil svůj první oltář Hospodinu v zemi Kanaán. Abrahám a Jákob tam tábořili. Jákob tam koupil pozemek, na němž mělo být pohřbeno tělo Josefovo. Byla tam také studna, kterou vykopal Jákob, a dub, pod nímž zahrabal modly své rodiny. PP 371.4

Vybrané místo bylo jedním z nejkrásnějších míst z celé Palestiny, vhodné k tomu, aby se stalo dějištěm velkolepého a jímavého obřadu. Líbezné údolí se zelenými poli, posetými olivovými háji zavlažovanými potoky z živých studánek a ozdobenými polním kvítím, rozkládalo se mezi vyprahlými pahorky. Údolí leží mezi pahorky Hébal a Garizim, které se téměř dotýkají a jejichž úpatí jsou přirozenou kazatelnou. Každé slovo pronesené z jednoho pahorku je zřetelně slyšitelné na druhém. PP 371.5

Svažující se úbočí obou pahorků skýtají pak prostor pro velké shromáždění lidu. PP 372.1

Podle pokynů vydaných Mojžíšem byly na hoře Hébal vztyčen pomník z velkých kamenů. Do těchto kamenů, které byly předtím ohozeny maltou, byl vyryt zákon. Bylo na ně napsáno nejen desatero přikázání, daných na Sinaji a vepsaných na kamenných deskách, ale také zákony sdělené Mojžíšovi a sepsané jim v knihu. Vedle tohoto pomníku byl postaven oltář z neotesaných kamenů, na němž byly nabídnuty oběti Hospodinu. Skutečnost, že oltář byl postaven právě na hoře Hébal, na níž lpěla kletba, měla svůj význam. Znamenala, že přestoupením zákona Božího vzbudí Izrael spravedlivý hněv Boží a že bude navštíven ranami, nebude-li Kristova usmíření, představovaného obětním oltářem. PP 372.2

Příslušníci šesti z kmenů, které vzešly z Lie a Ráchel, se postavili na hoře Garizim. Ti, kdož pocházeli z děveček, spolu s potomky Rubenovými a Zabulonovými, vystoupili na horu Hébal. Kněží s truhlou smlouvy zaujali místo v údolí mezi oběma pahorky. Hlas trub zjednal klid a v nastalém hlubokém tichu seznámil Jozue, stojící vedle truhly smlouvy, celé toto obrovské shromáždění s požehnáními, která je čekají, budou-li poslušni zákona Božího. Všechny kmeny na hoře Garizim odpověděly slovem amen. Pak je seznámil se zatracením a kmeny na hoře Hébal vyslovily podobně svůj souhlas. Tisíce a tisíce hlasů zazněly jak jeden hlas v slavné odpovědi. Potom přečetl Jozue zákon Boží s předpisy a ustanoveními, která jim zanechal Mojžíš. Izrael přijal zákon přímo z úst Božích ze Sinaje. Svaté předpisy zákona, psané rukou Boží, byly stále chovány v truhle. Nyní byly znovu zapsány tam, kde si je mohl každý přečíst. Všichni měli možnost seznámit se s podmínkami smlouvy, podle níž se stávali vlastníky Kanaánu. Všichni měli potvrdit, že přijímají podmínky smlouvy a souhlasí s tím, že budou-li je zachovávat, dostane se jim požehnání, a že nebudou-li jich dbát, budou zatraceni. Zákon byl netoliko zapsán na kamenech pomníku, nýbrž ho ještě před vším Izraelem přečetl sám Jozue. Před několika málo týdny dal Mojžíš lidu knihu Deuteronomium, nyní přečetl Jozue zákon znovu. PP 372.3

Nejen před muži izraelskými, ale i před “ženami a dětmi” (Jozue 8,35) přečetl Jozue znění zákona, neboť bylo důležité, aby příkaz, týkající se předpisů Božích: “Složte tato slova má v srdci svém a vy mysli své, a uvažte je sobě za znamení na rukou svých, a budou jako náčelník mezi očima vašima. A vyučujte jim syny své, .… aby byli rozmnoženi dnové vaši a dnové synů vašich na zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim, že ji dá jim, dokudž nebe trvá nad zemí.” 5. Mojžíšova 11,18-21. PP 372.4

Každý sedmý rok má být celý zákon přečten před vším shromážděným Izraelem, jak byl přikázal Mojžíš kněžím: “Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů, PP 373.1

když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich. Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto. Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.” 5. Mojžíšova 31,10-13. PP 373.2

Satan se neustále snaží překroutit to, co praví Bůh, aby člověku oslepil mysl a zatemnil rozum a tak ho svedl ke hříchu. Proto Hospodin klade své požadavky tak přesně a jasně, aby se nikdo nemohl mýlit. Bůh se stále snaží přivést lidi pod svou ochranu, aby satan nemohl vůči nim uplatnit svou moc a aby je nemohl oklamat. Bůh je tak blahovolný, že promlouvá k lidem svým hlasem a píše vlastní rukou živá slova. A tato požehnaná slova, plně spjata se životem a zářící pravdou, jsou určena člověku jako dokonalé vodítko. Protože satan se ustavičně snaží zmocnit se rozumu lidí a odvrátit jejich city od zaslíbení a požadavků Hospodinových, je zapotřebí tím větší píle, aby se upevnily v mysli a vštípily do srdce. PP 373.3

Církevní učitelé by měli s větší pozorností vykládat lidu skutečnosti a poučení z biblických dějin a výstrahy a požadavky Páně. Měli by je přednášet prostým jazykem, přiměřeným chápání dětí. Jak duchovní, tak rodiče by měli dohlédnout na to, aby se mladí učili z Písma svatého. PP 373.4

Rodiče by měli upoutávat zájem svých dětí o rozmanitá poučení, která jsou zachycena na svatých stránkách bible. Chtějí-li však, aby jejich syny a dcery upoutalo slovo Boží, musejí mít sami o ně zájem. Musejí sami dobře znát učení Písma a — jak to Bůh přikázal Izraeli — rozprávět o něm, “když sedneš v domě svém, aneb když půjdeš cestou, když lehneš i když vstaneš”. 5. Mojžíšova 11,19. Ti, kdož chtějí, aby jejich děti milovaly a ctily Boha, musejí rozprávět o laskavosti Boží, jak je zjevuje slovo Boží a dílo stvoření. PP 373.5

Každá kapitola a každý verš bible je obcování Boha s člověkem. Předpisy bible bychom si měli přivázat k ruce jako znamení a mezi oči jako čelenku. Bude-li se jim lid Boží pilně učit a řídit se jimi, povedou ho jako oblakový sloup ve dne a ohnivý sloup v noci, který vedl Izraelské. PP 373.6