Patriarchové a proroci

40. kapitola — Balám

Když dobyli říši Bázan, vrátili se Izraelští k Jordánu a připravovali se k brzkému dobytí Kanaánu. Utábořili se na březích řeky u jejího ústí do Mrtvého moře, právě proti rovině jerišské. Byli na samých hranicích říše Moábských, které blízkost vetřelců plnila hrůzou. PP 326.1

Lid země Moáb nebyl dosud Izraelskými obtěžován, nyní však se zlou předtuchou sledoval vše, co se děje v sousedních zemích. PP 326.2

Amorejští, před nimiž museli ustoupit, byli Izraelskými poraženi a území, které Amorejští urvali Moábským, bylo nyní v rukou Izraelských. Vojska říše Bázan podlehla tajuplné moci zahalené v oblakovém sloupu a jejich pevnosti obsadili Hebrejové. Moábští se na ně neodvažovali zaútočit, protože ozbrojený útok proti nadpřirozeným silám, které stály na jejich straně, neměl vyhlídky na úspěch. Rozhodli se však, že se podobně jako faraón uchýlí k moci kouzel, aby překazili dílo Boží. Rozhodli se, že Izrael proklejí. PP 326.3

Národ moábský byl národnostně i nábožensky úzce spjat s Madiánskými. A moábský král Bálak se pokusil vzbudit obavy spřízněného národa a zajistit si jeho pomoc proti Izraeli. Proto zaslal Madiánským toto poselství: “Toto množství požere všecko, což jest vůkol nás, jako zžírá vůl trávu polní.” 4. Mojžíšova 22,4. V Mezopotámii žil člověk, jménem Balám, o němž se říkalo, že je obdařen nadpřirozenou mocí. Pověst o něm pronikla až do země Moábské. Moábští se rozhodli, že ho požádají o pomoc. Proto byli vysláni “starší Moábští a starší Madiánští”, aby si vyžádali jeho věštby a kouzla proti Izraeli. PP 326.4

Vyslanci se hned vypravili na dalekou cestu přes hory a pouště do Mezopotámie. Vyhledali Baláma a odevzdali mu poselství svého krále. “Aj, lid vyšel z Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně. Protož nyní poď medle, zlořeč mně k vůli lidu tomuto, nebo silnější mne jest; snad svítězím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z země této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zlořečíš, bude zlořečený.” 4. Mojžíšova 22,5.6. PP 326.5

Balám byl kdysi dobrým člověkem a prorokem Božím. Odpadl však a stal se chamtivým. Přesto stále předstíral, že je služebníkem Nejvyššího. Nebylo mu neznámo, co Bůh vykonal pro Izraelské. A když mu vyslanci vyřídili své poselství, byl si dobře vědom toho, že jeho povinností je odmítnout Balákovu nabídku a posly propustit. Nedokázal však odolat pokušení. Nabídl poslům, aby u něho přenocovali. Řekl jim, že jim nemůže dát určitou odpověď, dokud nepožádá Hospodina o radu. Balám věděl, že jeho kletba nemůže Izraelským uškodit. Bůh byl na jejich straně a pokud mu zůstanou věrni, neporazí je žádná nepřátelská moc země ani pekla. Zalichotila mu však slova vyslanců: “Komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zlořečíš, bude zlořečený.” Vzácné dary, které mu byly nabídnuty jako odměna, a vyhlídka na budoucí pocty vzbudily v něm žádostivost. S dychtivostí přijal nabízené poklady a pak se pokusil vyhovět žádosti Balákově, předstíraje, že se přesně přidržuje vůle Boží. PP 326.6

V noci navštívil Baláma anděl Boží s poselstvím: “Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest.” 4. Mojžíšova 22,12. PP 327.1

Nerad propouštěl ráno Balám posly. Neřekl jim však, co mu vzkázal Hospodin. Pohněván, že jeho sny o výdělku a poctách se tak náhle rozplynuly, vyzval je rozmrzele: “Navraťte se do země své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi.” 4. Mojžíšova 22,12. PP 327.2

Balám si “mzdu nepravosti zamiloval”. 2. Petrův 2,15. Propadl žádostivosti. Tento hřích, který Bůh označuje za modloslužbu, učinil z něho obojetného člověka. Pro tuto jedinou chybu nabyl nad ním nadvlády satan. A tato jediná chyba přivedla ho do záhuby. Nabídkou světského zisku a světských poct odvrací pokušitel člověka od Boha. Namlouvá mu, že dosáhne blahobytu, nebude-li tak úzkostlivě svědomitým. Tak se dají mnozí svést z cesty poctivosti. Po prvním chybném kroku následuje druhý a každý další chybný krok je pak už snazší a opovážlivější. Nakonec se odváží nejstrašnějších věcí, zmocní-li se jich lakota nebo touha po moci. Mnozí si namlouvají, že dokáží uchýlit se načas z cesty poctivosti, aby dosáhli pozemského úspěchu, a vrátit se opět k poctivosti, až dosáhnou svého cíle. Takoví se zaplétají v osidla satanova a jen málokomu z nich se podaří vyváznout. PP 327.3

Když poslové podali Balákovi zprávu, že prorok odmítl jít s nimi, zamlčeli přitom, že to bylo z příkazu Božího. V domnění, že Balám se tím jen snaží dosáhnout větší odměny, vyslal k němu král vznešenější posly v ještě větším počtu než poprvé s příslibem větší odměny a vyšších poct. Poslové měli přistoupit na jakékoli podmínky, které si Balám bude klást. Balák poslal prorokovi naléhavý vzkaz: “Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně, nebo velikou ctí tě ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, učiním; protož přiď, prosím, proklň mi lid tento.” 4. Mojžíšova 22,16.17. PP 327.4

Podruhé byl Balám zkoušen. Ve své odpovědi na žádost vyslanců osvědčil velkou svědomitost a poctivost. Ujistil je, že ani zlato ani stříbro ho nepřimějí k tomu, aby jednal proti vůli Boží. Přitom však toužil po tom vyhovět královu přání. A ačkoli mu již byla dobře známa vůle Boží, vyzval posly, aby počkali, že se znovu otáže Boha, jakoby Nekonečný byl člověkem, jehož možno přemluvit. PP 328.1

V noci se Balámovi zjevil Hospodin a pravil: “Poněvadž proto, aby povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži tobě, to čiň.” 4. Mojžíšova 22,20. Hospodin tím Balámovi dovolil, aby jednal podle své vlastní vůle a vlastního rozhodnutí. Balám se nesnažil konat vůli Boží; jednal podle svého a pak teprve usiloval o to získat k tomu souhlas Hospodinův. PP 328.2

Jsou tisíce takových, kteří si i dnes počínají podobně. Nepřipadá jim zatěžko konat svou povinnost, když je v souladu s jejich sklony. Povinnosti jasně stanoví bible, nebo vyplývají z okolností či předpisuje je zdravý rozum. Jestliže však se takové povinnosti příčí jejich přáním a náklonnostem, pak jich často nedbají a opovažují se tázat se Boha o radu, co je jejich povinností. S předstíranou svědomitostí prosí dlouho a opravdově Boha o osvícení. S Bohem však nelze žertovat. Takovým lidem často Bůh dovolí, aby šli za svým cílem a pak nesli následky. “Neuposlechl lid můj hlasu mého… protož pustil jsem je v žádost srdce jejich; i chodili po radách svých.” Žalm 81,12.13. Zná-li člověk, co je jeho povinností, nesmí se ani opovážit obrátit se k Bohu s prosbou, aby mu její splnění bylo prominuto. Spíše musí pokorně a poslušně prosit o božskou sílu a moudrost, aby mohl svým povinnostem dostát. PP 328.3

Moábští byli zvrhlí, propadlí modloslužebnictví, avšak podlé míry osvícení, kterého se jim dostalo, nebyla jejich vina v očích nebes tak velká jako vina Balámova. Balám se vydával za proroka Božího, a proto všechno, co řekl, bylo pokládáno za projev Božské moci. Nesměl hlásat, co by sám chtěl, nýbrž měl jen tlumočit poselství, které mu svěřil Bůh. “Což přikáži tobě, to čiň,” zněl rozkaz Boží. PP 328.4

Balám dostal tedy povolení, aby šel s posly z Moábu, až ho ráno zavolají. Poslové však byli tímto odkladem rozmrzelí. Očekávali, že ráno je Balám opět odmítne, a vydali se proto na zpáteční cestu, aniž s ním promluvili. Balám se teď již nemohou vymlouvat, že musí vyhovět žádosti Balákově. Toužil však po odměně a osedlal proto zvíře, na kterém jezdíval, a vydal se na cestu. Obával se, že by božské povolení mohlo být zrušeno, a hnal se jako posedlý vpřed, aby mu neušla žádoucí odměna. PP 328.5

Avšak “postavil se anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil”. 4. Mojžíšova 22,22. Zvíře spatřilo božského posla, který je lidským očím neviditelný, a uhnulo z cesty do pole. Balám zvíře krutě zbil a zahnal je zpět na cestu. Anděl se pak zjevil znovu na úzké stezce mezi dvěma zídkami a zvíře, chtěje se vyhnout výhružné postavě, přitisklo nohu svého pána ke stěně. Balám neměl tušení o zásahu nebes a nevěděl, že Bůh brání jeho cestě. Rozzlobil se, zbil oslici nemilosrdně a přinutil ji pokračovat v cestě. PP 329.1

Znovu se anděl zjevil “v úzkém místě, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo” (4. Mojžíšova 22,26), a zaujal opět výhružné postavení. Ubohé zvíře, chvějíc se strachem, se zastavilo a kleslo pod svým jezdcem k zemi. Balám se rozzuřil do nepříčetnosti a ztloukl zvíře holí ještě nemilosrdněji než předtím. Tu Bůh otevřel ústa zvířete a “oslice němá, člověčím hlasem promluvivší, zbránila nemoudrosti proroka” 2. Petrův 2,16. “Cožť jsem učinila,” pravilo zvíře, “že již po třetí mne biješ?” 4. Mojžíšova 22,28. PP 329.2

Rozvzteklen tím, že ho takto zdržuje na jeho cestě, odpověděl Balám zvířeti, jakoby mluvil s rozumnou bytostí: “To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.” 4. Mojžíšova 22,29. Ejhle muž, o němž se tvrdí, že je kouzelníkem, který má proklít celý národ a ochromit jeho sílu — a sám nemá dosti síly ani na to, aby zabil zvíře, na němž jede! PP 329.3

Teprve teď Balám prohlédl a spatřil anděla Božího, stojícího s taseným mečem a připraveného ho usmrtit. Zděsil se a “nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou”. Anděl mu pravil: “Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou. Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal.” 4. Mojžíšova 22,31-33. PP 329.4

Balám vděčil za ušetření svého života nebohému zvířeti, s nímž tak krutě nakládal. Muž, který o sobě tvrdil, že je prorokem Hospodinovým, který prohlašoval, že jeho oči jsou otevřené a že vidí Všemohoucího, byl hrabivostí a ctižádostivostí tak zaslepen, že neviděl anděla Božího, ač ho vidělo jeho zvíře. “Bůh světa tohoto zaslepil mysli v nevěrných.” 2. Korintským 4,4. Přemnozí jsou takto zaslepeni! Derou se vpřed po zakázaných cestách, přestupujíce božský zákon, a nevidí, že Bůh a jeho andělé jsou proti nim. A jako Balám se osopují na ty, kdož je chtějí zachránit před zkázou. PP 329.5

V tom, jak nakládal se svým zvířetem, se projevila povaha Balámova. “Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.” Přísloví 12,10. Jen málokteří si správně uvědomují, jak je hříšné týrat zvířata nebo je nechat trpět. Ten, kdo stvořil člověka, dal život také nižším živočichům, a “slitování jeho nade všecky skutky jeho”. Žalm 145,9. Zvířata byla stvořena, aby loužila člověku; člověk však nemá právo působit jim bolest tím, že s nimi hrubě nakládá nebo na ně klade příliš kruté požadavky. PP 329.6

Hřích člověka způsobil, že “všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje”. Římanům 8,22. Způsobil, že nejen lidskému rodu, ale i zvířatům je přisouzeno utrpení a smrt. Přísluší proto zajisté člověku, aby se snažil ulehčit břímě utrpení, které svým hříchem uvalil na všechny tvory Boží, a ne je ještě ztěžovat. Ten, kdo týrá zvířata, protože je má ve své moci, je tyran a podlec. Působit bolest svým bližním nebo zvířatům je satanská vlastnost. Mnozí se domnívají, že o jejich krutosti se nikdo nikdy nedoví, protože ubohá němá zvířata to nemohou prozradit. Kdyby však mohli prohlédnout, jako prohlédl Balám, spatřili by anděla Božího, který je sleduje, aby podal o nich svědectví před nebeským soudem. Nebesa o všem vědí a přijde den, kdy bude vynesen rozsudek nad těmi, kdož týrají tvory Boží. PP 330.1

Když spatřil posla Božího, zvolal Balám v hrůze: “Zhřešilť jsem, nebo jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se nelíbí tobě, raději navrátím se domů.” 4. Mojžíšova 22,34. Hospodin strpěl, aby pokračoval ve své cestě, dal mu však na srozuměnou, že jeho řeč bude ovládat božská moc. Bůh tím chtěl poskytnout Moábským důkaz, že Hebrejové jsou pod ochranou nebes, a učinil tak velmi působivě, když jim předvedl, jak je Balám bezmocný, že nemůže bez božského souhlasu ani proklít. PP 330.2

Jakmile se moábský král dozvěděl, že se blíží Balám, vyšel mu vstříc s velkou družinou až k hranicím své říše, aby ho uvítal. Vyslovil svůj údiv nad tím, že se Balám zdráhal přijít, když ho očekávala tak bohatá odměna. Prorok nato odpověděl: “Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bůh v ústa má, to mluviti budu.” 4. Mojžíšova 22,38. Balám velice želel toho, že byl takto omezen. Obával se, že nebude moci dosáhnout svého, protože podléhá dozorčí moci Hospodinově. PP 330.3

Král s předními hodnostáři své říše doprovodil Baláma s velkou okázalostí “na výsosti modly Baál”, odkud mohl zhlédnout tábor Hebrejů. Prorok stanul na vysoké hoře a pohlédl dolů na ležení vyvoleného národa Božího. Izraelští neměli ani potuchy o tom, co se děje tak blízko nich. Jak málo vůbec věděli o tom, jak Bůh o ně pečuje ve dne a v noci! Jak nedostatečně vnímá tuto péči lid Boží! Jak málo oceňuje velkou lásku a milosrdenství Boží! Kdyby lid Boží poznal podivuhodnou moc Boží, která stále zasahuje v jeho prospěch, naplnila by se jeho srdce vděčností za lásku Boží a posvátnou úctou při pomyšlení na majestát a moc Boží. PP 330.4

Balám měl určité znalosti o obětní službě Hebrejů a doufal, že si zajistí požehnání Boží a splnění svých hříšných cílů, když nabídne Bohu drahocennější dary než oni. Jeho mysl ovládly hříšné názory Moábských. Jeho moudrost se změnila v pošetilost, jeho duchovní prozíravost se zatemnila. Přivodil si slepotu, protože se poddal moci satanově. PP 331.1

Na rozkaz Balámův bylo vztyčeno sedm oltářů; na každém z nich se obětovalo. Pak se Balám odebral na “výšinu”, aby tam obcoval s Bohem, slíbiv Balákovi, že mu sdělí, co mu Hospodin oznámí. PP 331.2

Král se postavil se šlechtici a knížaty moábskými vedle obětního oltáře, kolem něho pak se shromáždily zástupy lidu. Všichni dychtivě očekávali návrat prorokův. Konečně se Balám vrátil a lid již čekal na jeho slova, která by provždy zmařila onu podivnou moc, zasahující ve prospěch nenáviděných Izraelitů. Balám pravil: PP 331.3

“Z Aram přivedl mne Balák král moábský,
z hor východních,
řka: Poď, zlořeč mi k vůli Jákoba,
a poď, vydej klatbu na Izraele.Proč bych zlořečil, komuž Bůh silný nezlořečí?
A proč bych klel, kohož Hospodin neproklíná?
Když s vrchu skal hledím na něj,
a s pahrbků spatřuji jej,
aj, lid ten sám bydlí,
a k jiným národům se nepřiměšuje.
Kdo sečte prach Jákobův?
A kdo počet? Kdo sečte čtvrtý díl izraelského lidu?
Ó bych já umřel smrtí spravedlivých,
a dokonání mé ó by bylo jako i jeho!” 4. Mojžíšova 23,7-10. PP 331.4

Balám se vyznal z toho, že přišel s úmyslem proklít Izrael, avšak slova, která pronesl, byla v příkrém rozporu s jeho záměry. Jeho duše Izrael proklínala, jeho ústa však Izraeli žehnala. PP 331.5

Když Balám shlížel na tábor Izraelských, shledal tam s údivem neklamné známky spořádanosti. Slyšel o nich jako o surovém, neukázněném národě, který na svých potulkách zamořil kraj a sužuje a ohrožuje všechny okolní národy. Přesvědčil se však o pravém opaku. Měl před sebou rozlehlý tábor, dokonale uspořádaný, v němž všechno svědčilo o pořádku a naprosté kázni. Poznal z toho odlišnou povahu vyvoleného národa Božího a přízeň, jíž ho Bůh zahrnuje. Nebyli jako ostatní národy, byli nad ně povýšeni. “Lid ten sám bydlí, a k jiným národům se nepřiměšuje.” 4. Mojžíšova 23,9. V době, kdy pronesl tato slova, neměli Izraelští stálého sídla; Balám neznal jejich zvláštní povahu, jejich mravy a zvyky. Přesto však jak přesně se toto proroctví naplnilo v dalším životě Izraele! Po celou dobu svého zajetí, po staletí, kdy byli rozptýleni mezi národy, zůstali Izraelští odlišným národem. Lid Boží — pravý Izrael — ač rozptýlen mezi ostatními národy, je tak na zemi jenom poutníkem, občanství má pak v nebi. PP 331.6

Balámovi byly nejen zjeveny dějiny hebrejského lidu jako národa, nýbrž spatřil i rozmach a rozkvět pravého Izraele Božího až do konce času. Uviděl zvláštní milost, kterou Nejvyšší projevuje těm, kdož ho milují a bojí se ho. Spatřil je, jak podpíráni paží Boží vstupují do temného údolí stínu smrti. A uzřel je, jak vycházejí ze svých hrobů, ověnčeni slávou, ctí a nesmrtelností. Viděl vykoupené, jásající v nevadnoucí nádheře, nově stvořené. Pohlížeje na tento obraz, zvolal: “Kdo sečte prach Jákobův? A kdo počet? Kdo sečte čtvrtý díl Izraelského lidu?” 4. Mojžíšova 23,10. A když uviděl, jak každé čelo zdobí koruna slávy a každá tvář vyzařuje radost, a když pohlédl do budoucna a viděl věčný život nezkaleného štěstí, vyslovil slavnostní přání: “Ó bych já umřel smrtí spravedlivých, a dokonání mé ó by bylo jako i jeho!” 4. Mojžíšova 23,10. PP 332.1

Kdyby byl Balám býval ochoten přijmout světlo, které mu Bůh poskytoval, byl by býval prohlédl a okamžitě přerušil své styky s Moábskými. Nebyl by si opovážlivě zahrával s milostí Boží, nýbrž by se byl s hlubokou lítostí navrátil k Bohu. Balám však lpěl na mzdě nepravosti a byl odhodlán ji získat. PP 332.2

Balák s jistotou očekával, že na Izrael dopadne kletba jako drtivá rána. Při slovech prorokových prudce zvolal: “Což mi to děláš? Abys zlořečil nepřátelům mým, povolal jsem tě, a ty pak ustavičně dobrořečíš jim.” Balám se snažil udělat z nouze ctnost, předstíral, že svědomitě dbá vůle Boží a prohlásil, že slova, která pronesl, byla z jeho úst vynucena působením božské moci. Odpověděl: “Zdali toho, což Hospodin vložil v ústa má, nemám šetřiti, abych tak mluvil?” 4. Mojžíšova 23,11.12. PP 332.3

Ani teď se však Balák nevzdal svého úmyslu. Domníval se, že velkolepý pohled na rozsáhlé ležení Hebrejů Baláma tak postrašil, že se neodvážil použít proti nim svých kouzel. Proto se rozhodl, že zavede proroka na takové místo, odkud uvidí jen malou část tábora. Jestliže Baláma přiměje k tomu, aby proklel část tábora, bude vbrzku tábor odsouzen k záhubě. K druhému pokusu došlo na vrcholu návrší, zvaném Fazga. Opět bylo vztyčeno sedm oltářů a na každý z nich položena táž oběť jako poprvé. Král se svými knížaty zůstal u obětí, Balám odešel, aby obcoval s Bohem. A znovu bylo prorokovi svěřeno božské poselství, které nemohl zamlčet ani pozměnit. PP 332.4

Když se opět objevil, položil mu král, čekající se svou družinou dychtivě na jeho návrat, otázku: “Co mluvil Hospodin?” A jako předtím Balámova odpověď zděsila krále i knížata: PP 333.1

“Bůh silný není jako člověk, aby klamal,
a jako syn člověka, aby se měnil.
Což by řekl, zdaliž neučiní?
Což by promluvil, zdali neutvrdí toho?
Hle, abych dobrořečil, přijal jsem to na sebe;
nebo dobrořečilť jest, a já toho neodvolám.
Nepatříť na nepravosti v Jákobovi,
aniž hledí na přestoupení v Izraeli;
Hospodin Bůh jeho jestiť s ním,
a zvuk krále vítězícího v něm.” 4. Mojžíšova 23,19-21. PP 333.2

Zjevení vzbudilo v Balámovi posvátnou hrůzu a zvolal: “Není kouzlů proti Jákobovi, ani zaklínání proti Izraelovi.” 4. Mojžíšova 23,23. Velký kouzelník se ze všech svých sil snažil podle přání Moábských použít své kouzelné moci. Izrael však právě nyní mohl říci: “Jaké divy Bůh koná.” Pokud jsou pod božskou ochranou, nemůže je přemoci žádný lid, žádný národ, i kdyby měl na své straně všechnu moc satanovu. Celý svět užasne nad podivuhodným dílem, jímž Bůh zasáhl ve prospěch svého národa: božská síla ovládla muže, rozhodnutého dopustit se hříchu a zlořečit, a přinutila ho vyslovit nejbohatší a nejvzácnější zaslíbení formou vznešené a strhující básně. A milost Boží, projevená tím Izraeli, byla ujištěním, že Bůh bude povždy chránit své poslušné a věrné dítky a pečovat o ně. Bude-li satan podněcovat zlé, aby je osočovali, trápili a hubili, rozpomene se lid Boží na tento okamžik a načerpá novou odvahu a víru v Boha. PP 333.3

Král Moábských, sklíčený a zarmoucený, zvolal: “aniž mu již zlořeč více, ani dobrořeč.” 4. Mojžíšova 23,25. V jeho srdci však ještě doutnala jiskérka naděje. Rozhodl se, že učiní ještě jeden pokus. Zavedl Baláma na horu Fegor, kde stál chrám, zasvěcený zvrhlému uctívání jejich boha Baála. Také tam vztyčili týž počet oltářů jako předtím a obětovali týž počet obětí. Tentokráte však Balám neodešel, aby obcoval s Bohem o samotě. Nepředstíral, že bude čarovat. Zůstal stát u oltářů a shlížel dolů na stany Izraelských. Opět na něm spočinul Duch Boží a se rtů mu splynulo božské poselství: PP 333.4

“Jak velmi krásní jsou stánkové tvoji, Jákobe,
příbytkové tvoji, Izraeli!
Tak jako se potokové rozšiřují, jako zahrady vedlé řeky,
jako stromoví aloes, kteréž štípil Hospodin,
jako cedrové podlé vod.
Poteče voda z okovu jeho, a símě jeho u vodách mnohých.
A král jeho vyvýšen bude více než Agag,a vyzdvihne se království jeho…
Složil se a ležel jako lvíče,
a jako lev zůřivý; kdo jej zbudí?
Kdo by požehnání dával tobě, požehnaný bude,
a kdožť by zlořečil, bude zlořečený.” 4. Mojžíšova 24,5-7.9. PP 334.1

Blaho lidu Božího je tu vylíčeno několika nejkrásnějšími obrazy, jaké lze v přírodě nalézt. Prorok přirovnává Izrael k úrodným údolím nesoucím bohatou sklizeň, ke kvetoucím zahradám zavlažovaným nevysychajícími prameny, k libě vonícímu stromu aloe a k mohutnému cedru. Tento poslední obraz je jedním z nejkrásnějších a nejpřiléhavějších obrazů, které můžeme najít v Písmě svatém. Libanonský cedr ctily všechny národy Východu. Druh stromů, k nimž cedr patří, nachází se všude na zemi, kde se vyskytuje člověk. Rostou od polárních končin po tropické pásmo, radují se z vedra, avšak snášejí i zimu, vypínají se pyšně na březích řek, zvedají se majestátně nad vyprahlou, žíznivou pouští. Zapouštějí své kořeny hluboko do země mezi skalami a směle vzdorují bouři. Jejich jehličí je svěží a zelené, když vše ostatní už zahubí dech zimy. Ze všech ostatních stromů vyniká libanonský cedr mohutností, pevností a trvanlivostí. Používá se ho jako symbolu těch, jejichž život “skryt jest s Kristem v Bohu”. Koloským 3,3. Písmo svaté praví: “Spravedlivý… jako cedr na Libánu rozloží se.” Žalm 92,13. Božská ruka povýšila cedr na krále lesa. “Jedle nevyrovnaly se ratolestem jeho, a stromové kaštanoví nebyli podobni větvem jeho,” (Ezechiel 31,8) ani ostatní stromy v zahradě Boží. Cedru se často užívá jako královského znaku. Písmo svaté jím znázorňuje spravedlivého a naznačuje tím, jak nebesa posuzují ty, kdož plní vůli Boží. PP 334.2

Balám uvedl ve svém proroctví, že král Izraele bude větší a mocnější než Agag. Agag bylo jméno králů Amalechitských, kteří byli toho času velmi mocným národem. Izrael však, bude-li věren Bohu, podrobí si všechny své nepřátele. Krále Izraele byl syn Boží a jeho trůn bude jednoho dne postaven na zemi a jeho moc se bude rozkládat nad všemi královstvími země. PP 334.3

Když Balák vyslechl slova prorokova, byl zdrcen zklamanou nadějí a strachem a zmocnil se ho hněv. Byl rozhořčen, že Balám mu nemohl poskytnout sebemenšího povzbuzení pro budoucnost, kdy se vše obracelo proti němu. S pohrdáním odsoudil král prorokovo pokrytectví a klam a v hněvu zvolal: “Nyní navrať se raději k místu svému. Bylť jsem řekl: Velikou ctí tě ctíti chci, a hle, Hospodin zbavil tě cti.” 4. Mojžíšova 24,11. Balám mu odpověděl, že krále předem upozornil, že bude moci jen vyřídit poselství, které dostane od Boha. PP 335.1

Než se opět vrátil domů, vyřkl Balám nejkrásnější a nejvznešenější poselství o Vykupiteli světa a o konečné porážce nepřátel Božích: PP 335.2

“Uzřímť jej, ale ne nyní, pohledím na něj, ale ne z blízka.
Vyjdeť hvězda z Jákoba, a povstane berla z Izraele,
kteráž poláme knížata Moábská, a zkazí všecky syny Set.” 4. Mojžíšova 24,17. PP 335.3

A završil své poselství tím, že předpověděl úplnou zkázu Moábských a Edomských, Amalechitských a Sinajských, a neponechal tak králi moábskému ani paprsek naděje. PP 335.4

Zklamán ve svých nadějích na bohatství a povýšení, navracel se Balám domů; připravil se o přízeň krále uvědomoval si, že vzbudil nelibost Boží. Když došel domů, opustila ho dozírající síla Ducha Božího a ovládla ho opět hrabivost, dosud pouze zadržovaná. Byl ochoten použít jakéhokoli prostředku, jen aby získal odměnu, již mu sliboval Balák. Balám si byl vědom toho, že blaho Izraele závisí na jeho poslušnosti Bohu a že ho lze porazit, jen když bude sveden k hříchu. Rozhodl se, že si získá Balákovu přízeň tím, že poradí Moábským, jak si mají počínat, aby uvalili kletbu na Izraelské. PP 335.5

Vrátil se hned do země Moábských a předložil králi své plány. Moábští byli rovněž přesvědčeni, že pokud Izrael zůstane věren Bohu, potud bude Bůh jejich záštitou. Balám navrhoval takovýto plán: svést Izraelské k modloslužbě, a tím je odloučit od Boha. Kdyby je mohli svést k tomu, aby se zúčastnili nemravného uctívání Baála a Astarty, stal by se jejich všemocný Ochránce jejich nepřítelem a sami by brzy padli za kořist divokých bojovných národů, jež je obklopovaly. Král ochotně přijal Balámův plán a Balám měl pomáhat při jeho provedení. PP 335.6

Balám se dožil úspěchu svého ďábelského plánu. Bůh stihl kletbou svůj národ. Tisíce Izraelských padlo pod jeho ranami. Božské spravedlnosti, která potrestala Izraele za spáchaný hřích, neunikli však ani svůdci. Ve válce Izraelských s Madiánskými byl Balám usmrcen. Měl předtuchu svého konce, když byl zvolal: “Ó bych já umřel smrtí spravedlivých, a dokonání mé ó by bylo jako i jeho!” 4. Mojžíšova 23,10. Nezvolil však život spravedlivého, a proto sdílel osud nepřátel Božích. PP 335.7

Osud Balámův se podobá osudu Jidášovu. Také jejich povahy si jsou navzájem podobné. Oba se snažili spojit službu Bohu se službou mamonu a ani jednomu se to nepodařilo. Balám uznával pravého Boha a prohlašoval, že mu slouží. Jidáš věřil v Ježíše jako v Mesiáše a připojil se k následovníkům Kristovým. Balám však doufal, že ze služby Hospodinu si udělá prostředek k získání bohatství a světských poct. Když se mu to nepodařilo, klopýtl, padl a zahubil se. Jidáš očekával, že svým společenstvím s Kristem získá bohatství a povýšení v pozemském království, které — jak se domníval — chce Mesiáš založit. Zmaření těchto nadějí ho dohnalo k tomu, že odpadl a zahubil se. Balámovi i Jidášovi se dostalo velkého světla, oba požívali velkých výsad, avšak jediná hříšná záliba otrávila jejich povahu a vedla k jejich zkáze. PP 336.1

Je nebezpečné připustit, aby se v srdci usadila nekřesťanská touha. Jediný hřích, kterému holdujeme, kazí postupně povahu a všechny její ušlechtilejší stránky podřizuje hříšné touze. Kdo umlčí jediný hlas svého svědomí, kdo se oddá jedinému špatnému návyku a kdo jednou zanedbá svou povinnost, rozboří ochranný val kolem své duše a otevře cestu satanovi, aby do ní vstoupil a sváděl ji. Jediná bezpečná cesta je modlitba, vysílaná každodenně z upřímného srdce po vzoru Davidově: “Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.” Žalm 17,5. PP 336.2