Poslové naděje a lásky

Zakládání sborů

Následujícího dne po kamenování Pavla odešli apoštolové do Derbe. Bůh žehnal jejich úsilí a mnoho lidí přijalo Krista za svého Spasitele. “I v tomto městě kázali evangelium a získali mnoho učedníků.” Skutky 14,21. Pavel ani Barnabáš však nechtěli začít pracovat jinde, dokud neutvrdili ve víře ty obrácené křesťany, které museli na určitou dobu zanechat opuštěné na místech svého dřívějšího působení. A tak se nezalekli nebezpečí a vraceli se “přes Lystru, Ikonium a Pisidskou Antiochii. Všude tam posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře.” Skutky 14,21.22. Mnozí přijali radostnou zvěst evangelia, a tak se vystavili potupě a protivenství. Apoštolové se snažili posílit jejich víru, aby mohlo dílo pokračovat. PNL 107.2

Ve snaze podpořit duchovní růst nově obrácených křesťanů dbali apoštolové na zavedení ochrany v podobě řádu odpovídajícího evangeliu. Ve všech oblastech Lykaonie a Pisidie, kde žili věřící, byly založeny sbory. V každém z nich byly ustanoveny služebnosti a byl zaveden náležitý řád a systém, jímž se řídily všechny záležitosti týkající se duchovního blaha věřících. PNL 108.1

Tato organizace byla v souladu s plánem evangelia, podle něhož měli být všichni, kdo věřili v Krista, sjednoceni v jeden celek. Na tento plán Pavel v průběhu celé své služby důsledně dbal. Kdekoli lidé pod vlivem jeho působení přijali Krista za svého Spasitele, byli v příhodnou chvíli sdruženi ve sbor, přestože jich byl jen malý počet. Tak se křesťané učili vzájemně si pomáhat a přitom mít na paměti zaslíbení: “Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.” Matouš 18,20. PNL 108.2

Na takto založené sbory Pavel nezapomínal. Péče o ně na něj doléhala jako břemeno, jehož tíha neustále roste. Nepřetržitě se staral i o to nejmenší společenství. Bedlivě dohlížel na malé sbory, protože věděl, že potřebují zvláštní pozornost, aby byli jejich členové pevně utvrzeni ve víře a naučili se horlivě a nezištně pracovat pro lidi ve svém okolí. PNL 108.3

Ve své misijní práci se Pavel a Barnabáš vždy snažili následovat Kristův příklad ochoty, obětavosti a svědomité služby lidem. Byli prozíraví, horliví a neúnavní a nebrali ohled na své zájmy ani na své vlastní pohodlí; s upřímnými modlitbami vytrvale zasévali semeno pravdy. Zároveň ochotně rozdávali nesmírně cenné praktické rady všem, kdo se postavili na stranu evangelia. Jejich upřímnost a Boží bázeň měli na nové učedníky trvalý vliv, takže se jim důležitost evangelia provždy vryla do paměti. PNL 108.4

Když se na víru obrátili nadějní a schopní muži, jako byl Timoteus, Pavel a Barnabáš se jim důrazně snažili vysvětlit, že je třeba, aby pracovali na Boží vinici. A když pak apoštolové odešli na jiné místo, víra těchto mužů neochabla, ale spíše se upevnila. Byli svědomitě vyučeni, jak chodit s Bohem, a proto věděli, že mají nezištně, pilně a vytrvale pracovat na záchraně svých bližních. Důkladná příprava nově obrácených křesťanů významným způsobem přispěla k pozoruhodnému úspěchu, který provázel Pavla a Barnabáše, když zvěstovali evangelium v pohanských zemích. PNL 108.5

První misijní cesta se rychle chýlila ke svému závěru. Apoštolové svěřili nově založené sbory Bohu, odešli do Pamfylie “a tam kázali v městě Perge. Potom se odebrali do Attalie a odpluli do Antiochie.” Skutky 14,25.26. PNL 108.6