Poslové naděje a lásky

11. kapitola — Poselství naděje v Samaří

Po Štěpánově smrti začali být věřící v Jeruzalémě pronásledováni tak krutě, že “všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku”. Saul “se snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře”. Skutky 8,1.3. O své horlivosti v tomto krutém díle později řekl: “Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal… Dal jsem mnoho věřících uvěznit… Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech.” Ze Saulových vlastních slov je zřejmé, že Štěpán nebyl jediný, kdo musel zemřít: “A když měli být usmrceni, schvaloval jsem to.” Skutky 26,9-11. PNL 59.1