Poslové naděje a lásky

Vliv Boží lásky

Kristovo učení o tom, že mírnost, pokora a láska jsou nezbytnými předpoklady růstu v milosti a způsobilosti ke službě, bylo pro Jana nejcennější. Všechny rady si pečlivě vštěpoval do paměti a neustále se snažil žít podle božského vzoru. Začínal chápat, že Kristova sláva nespočívá ve světské okázalosti a moci, v něž ho druzí naučili doufat. Uvědomoval si, že se jedná o “slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy” Jan 1,14. PNL 313.5

Janova hluboká a vřelá náklonnost k Mistrovi nebyla důvodem, proč ho Kristus miloval, ale byla důsledkem Ježíšovy lásky. Jan toužil být jako Ježíš a pod proměňujícím vlivem jeho lásky se stal mírným a pokorným. Jeho vlastní “já” se skrylo v Kristu. Jan se více než kterýkoli z učedníků podřídil moci onoho úžasného života. Vyznává: “Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli.” “Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.” 1. Janův 1,2; Jan 1,16. Jan znal Spasitele, protože s ním měl osobní zkušenosti. Mistrova ponaučení se mu hluboce vryla do paměti. Když svědčil o Spasitelově milosti, láska, jíž byl naplněn, dodávala jeho prostým slovům moc. PNL 314.1

Jan hluboce miloval Krista, a proto neustále toužil být v jeho blízkosti. Spasitel měl rád všech dvanáct učedníků, ale žádný z nich nebyl tak vnímavý jako Jan. Byl mladší než ostatní a otevřel se Ježíši s důvěřivostí dítěte. Tak rozuměl Kristu stále více a Spasitel skrze něj sdělil lidem svá nejhlubší duchovní ponaučení. PNL 314.2

Ježíš miluje každého, kdo správně představuje Otce, a Jan dokázal o Otcově lásce hovořit jako žádný jiný z učedníků. Sděloval svým bližním to, co cítil ve svém nitru, a v jeho povaze se projevovaly Boží vlastnosti. V jeho tváři byla patrná Boží sláva. Stejně jako z Kristovy tváře i z jeho obličeje vyzařovala krása svatosti, která ho proměnila. S úctou a láskou hleděl na Spasitele, dokud neměl jen jedno přání — podobat se Kristu a žít ve společenství s ním — a dokud se v jeho povaze neodrážela povaha Mistra. PNL 314.3

“Hleďte,” napsal, “jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími… Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.” 1. Janův 3,1.2. PNL 314.4