Poslové naděje a lásky

Vysoký cíl

Zkušenosti apoštola Pavla a jeho učení o posvátnosti práce kazatele jsou zdrojem pomoci a povzbuzení pro všechny, kdo působí ve službě evangelia. Pavel hořel láskou k hříšníkům a vynakládal všechny své síly na záchranu lidí. Byl nejvytrvalejším a nejobětavějším Božím spolupracovníkem, který kdy žil. Požehnání, která přijímal, považoval jen za další možnost, jak se stát požehnáním pro druhé. Nenechal si ujít žádnou příležitost, kdy mohl hovořit o Spasiteli nebo pomoci lidem v nesnázích. Putoval z místa na místo, kázal evangelium o Kristu a zakládal sbory. Kdekoli byli lidé ochotni mu naslouchat, odporoval zlu a přiváděl muže a ženy na cestu spasení. PNL 210.4

Pavel nezapomínal na sbory, které založil. Po ukončení své misijní cesty se spolu s Barnabášem vydali ještě jednou na stejnou cestu a navštěvovali sbory, které vybudovali. Přitom si v nich vybírali muže, které mohli vyučit, aby se společně s nimi podíleli na zvěstování evangelia. PNL 210.5

I v tomto ohledu je Pavlova práce zdrojem důležitých ponaučení pro dnešní kazatele. Výchovu mladých mužů ke kazatelské práci považoval apoštol za součást svého úkolu. Bral je s sebou na misijní cesty, aby získali zkušenosti, které jim později umožnily zastávat zodpovědné funkce. Když pak byl od nich odloučen, nepřestal se zajímat o jejich práci. Jeho dopisy Timoteovi a Titovi svědčí o tom, jak velmi si přál, aby byli úspěšní. PNL 210.6

I dnes konají zkušení pracovníci záslužnou práci, když se nesnaží nést všechna břemena sami, ale zaučují mladší pracovníky a předávají jim část svých povinností. PNL 211.1

Pavel nikdy nezapomínal na to, jaká zodpovědnost na něm jako na Kristovu kazateli spočívá. Stále měl na paměti, že pokud půjdou lidé kvůli jeho nevěře do zatracení, bude se za to zodpovídat Bohu. O evangeliu apoštol říká: “Stal jsem se… služebníkem [církve], jak mi to uložil Bůh podle svého záměru, aby se na vás naplnilo Boží slovo, tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu. Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu. Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou.” Koloským 1,25-29. PNL 211.2

Těmito slovy vytyčil Pavel pro Kristovy spolupracovníky vysoký cíl. Mohou jej však dosáhnout všichni, kdo se každý den učí v Kristově škole a přitom se nechají vést svým velkým Učitelem. Boží moc je neomezená. Proto si kazatel, který se ve veliké nouzi přimkne k Bohu, může být jistý, že od něj dostane to, co bude pro jeho posluchače životodárnou vůní vedoucí k životu. PNL 211.3

Ve svých spisech Pavel zdůrazňuje, že kazatel evangelia by měl jít druhým lidem příkladem a žít podle pravdy, kterou učí, aby nikomu nedával v ničem příležitost k pohoršení, “aby tato služba nebyla uvedena v potupu”. O svém vlastním působení píše ve svém dopise korintským věřícím: “Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme — a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme.” 2. Korintským 6,3.4-10. PNL 211.4

Titovi apoštol napsal: “Rovněž mladší muže napomínej, ať jsou ve všem rozvážní, a sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné, ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného.” Titovi 2,6-8. PNL 211.5