Poslové naděje a lásky

Pravé bohatství

Chtějí-li Boží služebníci čerpat z pokladnice Božího slova to, čím mohou naplnit duchovní potřeby lidí, které chtějí oslovit, měli by se naučit pracovat stejným způsobem jako Kristus. Jedině tak mohou splnit svůj úkol. Když pokračují ve Spasitelově díle na této zemi, měl by zdrojem jejich znalostí a tajemstvím jejich moci být stejný Duch, jaký přebýval v Kristu, když předával druhým ponaučení, která sám nepřetržitě přijímal. PNL 209.3

Někteří z těch, kdo pracovali jako kazatelé, nebyli úspěšní, protože se nesoustředili výhradně na Boží dílo. Nejdůležitějším úkolem Božích služebníků je přivádět lidi ke Spasiteli. Žádné zájmy by je od této povinnosti neměly odvádět. Rybáři, které Kristus povolal, bez váhání opustili své sítě a šli za ním. Kazatelé nemohou uspokojivě pracovat na Božím díle a zároveň nést břemeno starostí o velké soukromé podniky. Takové rozdělení zájmů otupuje jejich duchovní vnímavost. Jejich rozum i city se zabývají světskými věcmi a služba Kristu ustupuje až na druhé místo. Měli by měnit okolnosti tak, aby mohli plnit Boží požadavky. Místo toho se však snaží přizpůsobit svou práci pro Boha okolnostem. PNL 209.4

Ke splnění svého důležitého úkolu potřebuje Boží služebník všechny své síly. Jeho nejlepší schopnosti patří Bohu. Neměl by se pouštět do odvážného obchodování ani žádného jiného podnikání, které by ho odvádělo od jeho velkého poslání. Pavel řekl: “Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí.” 2. Timoteovi 2,4. Apoštol zde zdůrazňuje, jak je důležité, aby kazatel bezvýhradně zasvětil svůj život Ježíšově službě. PNL 209.5

Kazatel, který se cele odevzdal Bohu, se odmítá zapojit do podnikání, které by mu bránilo plně se věnovat jeho svatému povolání. Neusiluje ani o světské uznání, ani o pozemské bohatství; jeho jediným cílem je vyprávět druhým o Spasiteli, který sám sebe obětoval, aby mohl darovat lidem bohatství věčného života. Jeho největší touhou není hromadit na tomto světě poklady, ale obrátit pozornost lhostejných a nevěrných lidí k nepomíjivým věcem. Je-li i přesto vyzván, aby se podílel na obchodech, které slibují velké světské zisky, čelí těmto pokušením slovy: “Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?” Marek 8,36. PNL 210.1

Stejným způsobem sváděl satan i Krista. Věděl totiž, že kdyby Ježíš přistoupil na jeho návrh, svět by nikdy nebyl vykoupen. V různých podobách předkládá tatáž pokušení také Božím služebníkům v dnešní době. Ví, že ti, kdo se nechají oklamat, zpronevěří se své povinnosti. PNL 210.2

Bůh nechce, aby se jeho služebníci snažili zbohatnout. Pavel o tom píše Timoteovi: “Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.” Nejen vlastním příkladem, ale také svým učením by měl Kristův posel přikazovat “těm, kteří jsou bohatí v tomto věku,… ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme”. Měl by je napomínat, “ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život”. 1. Timoteovi 6,10.11.17-19. PNL 210.3