Poslové naděje a lásky

Efez — středisko magie

Jak bylo Pavlovým zvykem, začal svou práci v Efezu kázáním v židovské synagóze. Působil zde tři měsíce, “rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím” Skutky 19,8. Zpočátku se setkával s přátelským přijetím, ale stejně jako na jiných místech brzy narazil na tuhý odpor. “Někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili.” Skutky 19,9. Protože se evangeliu vytrvale vzpírali, apoštol přestal v synagóze kázat. PNL 165.1

Když Pavel pracoval pro své krajany, Boží Duch mu pomáhal a působil skrze něj. Předložil dostatek důkazů, aby přesvědčil všechny, kdo upřímně toužili po poznání pravdy. Mnozí se však nechali ovládnout předsudky a nevěrou a odmítli se podřídit i těm nejpádnějším důkazům. Pavel se obával, že pokud se věřící budou i nadále stýkat s těmito odpůrci pravdy, ohrozí to jejich víru. Proto se od nich oddělil, shromáždil učedníky do samostatného společenství a ve veřejném vyučování pokračoval v přednáškové síni váženého filozofa jménem Tyrannos. PNL 165.2

Pavel viděl, že se mu zde otevírá “veliká a nadějná příležitost”, přestože “také protivníků je mnoho” 1. Korintským 16,9. Efez byl nejen nejnádhernějším, ale také nejzkaženějším asijským městem. Početné obyvatelstvo bylo ovládáno pověrami a smyslnými touhami. Ve stínu efezských chrámů nacházeli útočiště nejrůznější zločinci a bujely zde ty nejpřízemnější neřesti. PNL 165.3

Efez byl střediskem uctívání bohyně Artemidy. Velkolepý chrám “efezské Artemidy” byl proslulý nejen v celé Asii, ale na celém světě. Pro svou výjimečnou krásu byl pýchou nejen tohoto města, ale celého národa. O modle umístěné uvnitř chrámu kolovaly pověsti, že spadla z nebe. Byla popsána symbolickými znaky, jimž byla přisuzována veliká moc. Efezané napsali řadu knih, v nichž se snažili význam a použití těchto symbolů vysvětlit. PNL 165.4

Mezi těmi, kdo tyto vzácné knihy důkladně studovali, bylo mnoho kouzelníků. Ti měli silný vliv na mysl pověrčivých lidí, kteří zbožňovali modlu nacházející se uvnitř chrámu. PNL 165.5

Apoštol Pavel dostal během svého působení v Efezu zvláštní znamení Boží přízně. Jeho snahy provázela Boží moc a mnozí byli uzdraveni z tělesných nemocí. “Bůh konal skrze Pavla neobvyklé mocné činy. Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštěli.” Skutky 19,11.12. PNL 165.6

Tyto projevy nadpřirozené moci byly mnohem silnější než cokoli, co Efezané až dosud zažili. Nedokázali je napodobit ani zruční kejklíři, ani kouzla čarodějů. Tyto zázraky byly konány ve jménu Ježíše Nazaretského, takže lidé mohli vidět, že nebeský Bůh je mocnější než kouzelníci uctívající bohyni Artemidu. Bůh tak přímo před očima modloslužebníků vyvýšil svého služebníka vysoko nad nejmocnější a nejoblíbenější kouzelníky. PNL 166.1

Bůh, jemuž jsou podřízeni všichni zlí duchové, dal svým služebníkům nad nimi moc. Nyní hodlal připravit ještě větší potupu a porážku těm, kdo pohrdají jeho svatým jménem a zneuctívají ho. Mojžíšův zákon zakazoval kouzelnictví pod trestem smrti. Odpadlí židé je však čas od času tajně praktikovali. V době Pavlovy návštěvy v Efezu byli ve městě “někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu”. Když viděli, jaké zázraky Pavel koná, “pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše”. “Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze.” Skutky 19,1314. Vyhledali muže posedlého zlým duchem a zavolali na něj: “Zaklínáme [tě] Ježíšem, kterého káže Pavel.” “Ale zlý duch jim řekl: ‘Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?’ Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran.” Skutky 19,13.15.16. PNL 166.2

Tak byl podán nezvratný důkaz o tom, jak svaté je Ježíšovo jméno a jakému nebezpečí se vystavují ti, kdo je vzývají, aniž by věřili v božské poslání Spasitele. “Na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě.” Skutky 19,17. PNL 166.3

Nyní vyšly na světlo skutečnosti, které byly až dosud skryty. Někteří věřící sice přijali křesťanství, ale nedokázali zcela skoncovat s pověrami. Do určité míry se stále zabývali magií. Když se nyní “mnozí z těch, kteří uvěřili,” přesvědčili o své chybě, přicházeli “a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání”. Pod vlivem těchto událostí se obrátili dokonce i někteří kouzelníci: “Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných. A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo.” Skutky 19,18-20. PNL 166.4

Spálením knih o magii dali obrácení efezští křesťané najevo, jak velmi nyní opovrhují věcmi, v nichž měli kdysi zalíbení. Právě magií nejvíce uráželi Boha a vystavovali své duše nebezpečí. Nyní vůči ní projevili odpor, což svědčilo o jejich skutečném obrácení. PNL 166.5

Tyto spisy o věštění obsahovaly pravidla a způsoby dorozumívání se zlými duchy. Byly to předpisy pro uctívání satana — návod, jak ho prosit o pomoc a jak od něj získat zprávy. Kdyby si učedníci tyto knihy ponechali, vystavili by se pokušení; kdyby je prodali, mohli by jimi být svedeni druzí. Oni se však zřekli říše temna, a aby zničili její moc, nezalekli se žádné oběti. Pravda tak zvítězila nad lidskými předsudky a nad láskou člověka k penězům. PNL 166.6

Když se takto projevila Kristova moc, křesťanství vybojovalo veliké vítězství v samotném středisku pověry. Vliv události, k níž zde došlo, zasahoval mnohem dál, než si Pavel uvědomoval. Z Efezu se zprávy roznesly do širokého okolí, což výrazně podpořilo Ježíšovo dílo. Ještě dlouho poté, co apoštol ukončil své působení, přežívaly tyto příběhy v paměti lidí a pod jejich vlivem další přijímali evangelium. PNL 167.1