Výchova

12. kapitola — Další názorná naučení

“Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí
a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!” Žalm 107,43. Vy 68.1

Celou přírodou prostupuje Boží uzdravující moc. Je-li poraněn strom, zraní-li se člověk anebo zlomí-li si kost, začíná příroda ihned poranění hojit. Prostředky k uzdravení jsou připraveny dříve, než je jich potřeba. Pokud pak dojde k poranění některé části organismu, tělo zaměří k uzdravení veškerou energii. Stejně je tomu i v duchovní oblasti. Ještě dříve, než se v důsledku hříchu objevila potřeba záchrany, měl Bůh již připraveno řešení. Každý člověk, který podléhá pokušení, je zraňován nepřítelem. Ale všude tam, kde je hřích, je i Zachránce. Ježíš Kristus přišel, aby “uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce …, vyhlásil zajatcům propuštění … a propustil zdeptané na svobodu” Lukáš 4,18. Vy 68.2

Na tomto díle s ním máme spolupracovat. “Kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení …, napravujte takového člověka.” Galatským 6,1. Slovo, které je zde přeloženo jako “napravit”, znamenalo původně “skloubit” — tak, jako se například vracejí na správné místo vykloubené kosti. Je to výstižné znázornění. Člověk, který upadl do omylu nebo hříchu, je ve skutečnosti vytržen ze správného vztahu ke svému okolí. Možná, že si svůj omyl uvědomuje a naplňuje ho lítost, ale sám se nemůže uzdravit. Je zmatený, bezradný a bezmocný. Potřebuje, aby mu někdo pomohl k uzdravení a obnově. “Vy, kteří jste vedeni Duchem Božím, napravujte takového člověka.” Galatským 6,1. Uzdravovat ale dokáže jen láska, která vyvěrá z Krista. Jen ten, v kom tato láska proudí jako míza ve stromě nebo krev v těle, může vyléčit poraněnou duši. Vy 68.3

Projevy lásky mají úžasnou moc, protože mají původ v Bohu. Vždyť vlídná odpověď “odvrací rozhořčení” (Přísloví 15,1), láska je “trpělivá, laskavá” (1. Korintským 13,4) a “přikryje množství hříchů” 1. Petrův 4,8. Kdybychom si tato naučení osvojili, jak velká léčivá moc by se projevila v našich životech! Život na zemi by se změnil, země by se podobala nebi a stala by se jeho předzvěstí. Vy 68.4

Tato jedinečná naučení je možno představit tak prostě, že je pochopí i malé děti. Srdce dítěte je citlivé a můžeme na ně snadno zapůsobit. Když i my starší budeme “jako děti” (Matouš 18,3) a naučíme se projevovat prostou, něžnou a vlídnou lásku jako náš Spasitel, budeme schopni působit na srdce malých dětí a učit je uzdravující službě lásky. Vy 69.1

Každý Boží výtvor, od nejmenšího až po největší, se vyznačuje dokonalostí. Ruka, která umístila planety do vesmíru, vytvořila i polní květiny. Prozkoumejte pod mikroskopem nejmenší a nejobyčejnější květy a uvidíte jejich úžasnou nádheru a dokonalost. Stejně tak může být i ten nejskromnější životní úděl něčím nádherným. I ty nejobyčejnější úkoly, které plníme věrně a s láskou, jsou v Božích očích krásné. Boží spolupracovník, který věnuje svědomitě pozornost malým věcem, získává uznání a pochvalu od toho, který všechno vidí a zná. Vy 69.2

Duha, jejíž oblouk se klene na obloze, připomíná “věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem” 1. Mojžíšova 9,16. Podobně i duha, která obklopuje Boží trůn, je pro Boží děti znamením jeho smlouvy pokoje. Vy 69.3

Tak jako duha v oblacích vzniká spojením slunečního svitu a deště, tak i duha nad Božím trůnem představuje spojení jeho milosti a spravedlnosti. O každém hříšníku, který činí pokání, Bůh říká: Může dál žít! “Mám za něho výkupné.” Jób 33,24. Vy 69.4

“Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.” Izajáš 54,9.10. Vy 69.5