Výchova

Život jako výsledek smrti

Zasévání semene nás učí štědrosti. “Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.” 2. Korintským 9,6. Vy 66.4

Pán říká: “Blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavlažovanou.” (Izajáš 32,20) Osévat zavlažovanou zemi znamená dávat vždy tam, kde je naší pomoci potřeba. Nemusíme se bát, že tím zchudneme, protože “kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet” 2. Korintským 9,6. Tím, že rozsévač zaseje semeno na poli, získá výnos. Stejně i my požehnání rozmnožujeme, když se o ně dělíme. Bůh nás ubezpečuje, že budeme mít dostatek, abychom mohli dále dávat. Vy 66.5

Když se dělíme o požehnání tohoto života, probouzí se v srdci obdarovaného vděčnost a připravuje ho tak na přijetí duchovních pravd. Tím se vytváří i žeň pro věčný život. Vy 66.6

Spasitel použil obraz zrna zasetého do země, aby vysvětlil svou oběť za nás. “Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.” Jan 12,24. Jedině oběť Ježíše Krista mohla přinést ovoce pro Boží království. A tak zcela v souladu se zákonitostmi rostlinné říše je i výsledkem jeho smrti nový život. Vy 66.7

Podobné je to v životě každého, kdo přináší ovoce jako Kristův spolupracovník. Sobectví a prosazování svých zájmů musí zemřít, život musí padnout do brázd potřeb tohoto světa. Zákon sebeobětování je totiž zároveň i zákonem sebezáchovy. Zemědělec uchovává obilí tím, že ho zaseje. Podobně bude zachován jen ten život, který se ochotně zapojuje do služby Bohu i lidem. Vy 66.8

Semeno hyne, aby vzklíčilo k novému životu. To je krásným poučením o vzkříšení. Když Bůh mluví o lidském těle, které je uloženo do hrobu, aby se rozpadlo, říká: “Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.” 1. Korintským 15,42.43. Rodiče a učitelé, kteří chtějí dětem předat toto naučení, to mohou udělat velmi prakticky a názorně. Ať si děti připraví půdu a zasejí semena. Při práci jim rodiče nebo učitelé mohou vysvětlit, že i srdce je takovou zahradou, ve které je zaseto dobré nebo zlé semeno. Zcela přirozeně jim mohou ukázat, že podobně jako zahrada musí být připravena pro semínka rostlin, tak i srdce musí být připraveno pro semeno pravdy. Při zasévání semen vyprávějte o Kristově smrti, a když rostlinka vzejde, o vzkříšení. V průběhu celého růstu rostliny je možné hledat podobnosti mezi skutečnou setbou a duchovním životem. Vy 67.1

I dospívající mladé lidi můžeme učit podobným způsobem. Při obdělávání půdy se mohou mnohému naučit. Nikdo neočekává, že neobdělaný kousek půdy přinese hned bohatou úrodu. Nejdříve je potřeba usilovně a trpělivě půdu připravit, zasít semeno a pak o rostliny pečovat. Stejné je to i v duchovním životě. Vy 67.2

Je třeba připravit zahradu vlastního srdce, přeorat její půdu pluhem pokání. Musíme odstraňovat plevel, který by zadusil dobré semeno. Tak jako je třeba k zúrodnění půdy zarostlé trním mnoho usilovné práce, tak i zlé sklony srdce mohou být překonány jen opravdovým úsilím v Kristově jménu a v jeho síle. Vy 67.3

Při zúrodňování půdy pozorný pracovník zjistí, že se před ním otevírají netušené poklady. Nikdo nemůže mít úspěch při obdělávání půdy, pokud nerespektuje příslušné zákonitosti. Různé rostliny vyžadují rozdílnou půdu a odlišný přístup. Opatrné přesazování, aby kořínky nebyly stlačeny ani nevyčnívaly, péče o mladé rostlinky, stříhání a zalévání, ochrana před nočními mrazy nebo silným sluncem, odstraňování plevele, ochrana před chorobami a škůdci — to vše nám poskytuje důležitá ponaučení o rozvoji povahy. Dokonce i samotná práce je prostředkem rozvoje charakteru. Při takové práci se rozvíjí důležité lidské vlastnosti jako je pečlivost, trpělivost, pozornost k detailům a respektování zákonitostí. Neustálý kontakt s tajemstvím života v přírodě a citlivá péče o nádherné Boží stvoření oživuje mysl, zjemňuje a povznáší náš charakter. Vy 67.4