Výchova

Od slabosti k síle

Jen málokde můžeme lépe sledovat Kristovu metodu výchovy než na životním příběhu Petra. Byl to člověk odvážný, agresivní a sebejistý, ale také vnímavý, připravený rychle jednat i ochotný odpustit. Často se však mýlil a často mu musel Pán Ježíš domlouvat. Za jeho věrnost a oddanost Kristu se mu však také dostalo uznání a pochvaly. Spasitel jednal s tímto impulzivním učedníkem trpělivě a s mimořádnou láskou, protože chtěl vyléčit jeho velké sebevědomí a naučit jej pokoře, poslušnosti a důvěře. Vy 54.4

Petr se tomu však naučil jen částečně. Stále se potýkal se svou sebejistotou. Vy 54.5

Pán Ježíš často toužil, aby mohl se svými učedníky hovořit o tom, co jej tížilo — o svém budoucím utrpení. Oni to však nedokázali ani nechtěli pochopit. Strach, aby s Kristem nemuseli trpět i oni, přivedl Petra k slavnému zvolání: “Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!” Matouš 16,22. Jeho slova přesně vyjádřila pocity a postoj všech dvanácti učedníků. Vy 54.6

Pyšní a svárliví učedníci čekali, že se jim dostane královských poct, na kříž nechtěli ani pomyslet. Okamžik krize se však blížil. Vy 54.7

Petrova zkušenost měla být poučením pro všechny. Zkoušky a problémy zbavují nezdravé sebedůvěry. Kristus nemohl zabránit následkům hříchu, kterého se Petr nechtěl vzdát. Avšak stejně jako už dříve podal Petrovi pomocnou ruku, když ho chtěly smést rozbouřené vlny jezera, tak i nyní zasáhla jeho láska, aby jej zachránila ve chvíli, kdy se hluboké vody přelily přes Petrovu duši. Vy 54.8

Petra přiváděla jeho pyšná slova znovu a znovu na samý pokraj zkázy. Znovu a znovu slyšel také varování: “Pravím ti, Petře, … [že] zapřeš, že mne znáš.” Lukáš 22,34. Zarmoucený a milující učedník tehdy směle vyznal: “Pane, s tebou jsem hotov jít Vy 54.9

i do vězení a na smrt.” Lukáš 22,33. Pán Ježíš ale dobře znal Petrovo srdce. Slova, která mu tehdy řekl, neměla pro Petra ještě veliký význam. Později se však v temné chvíli jeho života stala zářícím paprskem naděje: “Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.” Lukáš 22,31.32. Vy 55.1

V soudní budově nakonec Petr skutečně zapřel. Spasitelův pohled plný soucitu, lásky i starosti však probudil v Petrovi opět jeho lásku a oddanost. Utekl do zahrady, kde se předtím Kristus modlil. Tam plakal, až jeho slzy stékaly na trávu zkropenou krůpějemi krvavého potu jeho Pána. V té chvíli byla největší oporou Petrovi Kristova slova: “Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.” I když Kristus předem věděl o jeho hříchu, neponechal jej napospas zoufalství. Vy 55.2

Kdyby v Ježíšově pohledu spatřil místo lítosti odsouzení, kdyby Pán Ježíš už při předpovědi Petrova zapření nehovořil i o naději, byla by temnota, která jej v tu chvíli obklopila, zcela neproniknutelná! Úzkost, která sevřela jeho duši, by byla beznadějná. Co by mu ve chvíli pokoření a sebeopovržení zabránilo, aby situaci řešil podobně jako Jidáš? Vy 55.3

Pán, který svého učedníka neuchránil před touto úzkostí, jej však nenechal osamoceného v jeho hořkosti. Jeho láska totiž neslábne a neopouští. Vy 55.4

Lidé, kteří sami hřeší, mají sklon být nelítostní k ostatním, kteří prožívají pokušení a chybují. Nevidí do jejich srdcí a neznají jejich boje a bolesti. Potřebují se naučit napomínat s láskou, působit jen takovou bolest, která léčí, varovat, ale zároveň dávat naději. Vy 55.5

Když byl Pán Ježíš vzkříšen, nepřipomněl nejdříve Jana, který s ním stál v soudní síni i pod křížem a který byl první u hrobu. Byl to Petr, pro kterého měl první vzkaz. Anděl tehdy řekl: “Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‘Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.’” Marek 16,7. Vy 55.6

Při posledním setkání s učedníky u jezera dostal Petr od Ježíše třikrát stejnou otázku: “Miluješ mne?” Jan 21,16. Tím získal zpět své místo mezi dvanácti. Byl pověřen úkolem pást Kristovo stádce. Pán Ježíš jej pak osobně pozval: “Ty mne následuj!” Jan 21,22. Vy 55.7

Tehdy už ale Petr dokázal ocenit Ježíšova slova. Tehdy už dokázal lépe pochopit naučení, které jim Kristus dal, když mezi ně postavil malé dítě a vyzval je, aby byli jako ono. Plněji si uvědomil nejen vlastní slabost, ale i Kristovu sílu. Byl připraven důvěřovat a poslouchat. Následovat svého Mistra mohl jen v jeho síle. Vy 55.8

Učedník, který kdysi nedokázal přijmout a pochopit Kristův kříž, na konci svého života služby a oběti považoval za radost, že může položit svůj život pro evangelium. Byl ale přesvědčen, že pro něj jako toho, který svého Pána zapřel, by bylo příliš velikou poctou zemřít stejným způsobem jako Mistr. Vy 55.9

Petrova proměna je zázrakem Božího laskavého jednání. Je životním poučením pro všechny, kdo chtějí následovat největšího Učitele. Vy 56.1