Výchova

31. kapitola — Životní poslání

“Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu,
jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.” Filipským 3,14. Vy 155.1

Úspěch v jakékoliv oblasti vyžaduje jasný, konkrétní cíl. Ten, kdo chce v životě opravdu uspět, musí mít na zřeteli cíl, který je hoden jeho úsilí. Cíl, který Bůh nabízí dnešním mladým lidem, zní jasně: přinést evangelium tomuto světu. To je pro člověka nejvyšší možné životní poslání. Každému, jehož srdce se dotkl Kristus, se tu otevírá široké pole působnosti. Vy 155.2

Boží plán pro naše děti je vyšší, širší a hlubší, než si často dokážeme představit. Už v minulosti Bůh povolával své věrné z nejskromnějších poměrů, aby se na nejvznešenějších místech světa stali jeho svědky. I mnozí dnešní mladí lidé vyrůstají — podobně jako kdysi Daniel — v domově, kde studují Boží slovo a učí se věrně sloužit. Jednoho dne možná budou působit v zákonodárných shromážděních, v soudních síních nebo na královských dvorech jako svědkové nejvyššího krále. Vy 155.3

Další budou zase povoláni ke službě v dalekých zemích. Celý svět se dnes otevírá evangeliu. Z každé jeho části se ozývá volání hříchem sklíčených srdcí po poznání Boha lásky. Miliony lidí ještě nikdy neslyšely o Bohu a o jeho lásce, která se zjevila v Kristu. Mají stejný nárok na toto poznání a na Spasitelovu milost jako my. Na nás, kterým se toto poznání dostalo, a na našich dětech, se kterými toto poznání sdílíme, spočívá povinnost odpovědět na jejich volání. Do každé domácnosti a školy, ke každému rodiči, učiteli a žáku, kterému zazářilo světlo evangelia, zaznívá otázka kdysi položená v krizovém okamžiku dějin Izraele královně Ester: “Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato?” Ester 4,14. Vy 155.4

Když většina z nás mluví o hlásání evangelia a ukončení dějin hříchu, myslí většinou na to, jaké požehnání to přinese nám a našemu světu. Jen málokoho ale napadne, jak to vnímá Bůh. Hřích totiž způsobil utrpení především jemu. Na kříži trpěla s Kristem celá nebesa. Jeho utrpení tím nezačalo ani neskončilo. Kříž je pro naše otupělé smysly výmluvným obrazem bolesti, kterou už od počátku působí hřích Bohu. Každý odklon od dobra, každý projev krutosti, každý neúspěch lidstva v úsilí naplnit Boží ideál přináší Bohu bolest. Bible říká, že když na Izrael dopadaly pohromy, které byly důsledkem jejich odklonu od Boha, když je jejich nepřátelé porobili, trýznili a zabíjeli, “ustrnul se nad bídou Izraele” Soudců 10,16. “Každým jejich soužením byl sužován …, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.” Izajáš 63,9. Vy 155.5

Jeho Duch “se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním”. Když Bůh vidí, jak “veškeré tvorstvo … společně sténá a pracuje k porodu” (Římanům 8,26.22), naplňuje jeho srdce soucitná bolest. Náš svět je obrovskou nemocnicí a nepředstavitelným jevištěm bídy, o kterém neradi přemýšlíme. Kdybychom si plně uvědomili hrůzu reality života v hříchu, nedokázali bychom to unést. Bůh ale toto vše cítí a prožívá. Dal svého milovaného Syna, aby zničil hřích i s jeho následky. A povolal nás, abychom s ním spolupracovali na ukončení této hrozné tragédie. “A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.” Matouš 24,14. Vy 156.1

Kristus vyzývá své následovníky: “Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.” Marek 16,15. Neznamená to však, že jsou všichni povoláni k tomu, aby byli kazateli Vy 156.2

nebo misionáři v nejvlastnějším slova smyslu. Mohou však být Božími spolupracovníky a přinášet “dobrou zprávu” svým bližním. Tato výzva platí pro všechny, bez ohledu na věk nebo vzdělání. Vy 156.3

Jestliže známe tento úkol, kterým jsme byli pověřeni, pak nemůžeme své syny a dcery vychovávat k životu, který se sice jeví jako zbožný, jemuž však schází ochota obětovat se pro druhé. Nad takovými životy totiž zazní rozsudek: “Neznám vás.” Vy 156.4

Mnozí lidé se však právě tak chovají. Chtějí svým dětem zajistit požehnání, které přináší evangelium, ale odmítají jeho ducha. To však není možné. Lidé, kteří odmítají přednost spolupracovat s Kristem ve službě, zároveň odmítají jedinou možnost, jak se připravit na život v jeho slávě. Odmítají tak průpravu, která jim v tomto životě dává sílu a šlechetnost charakteru. Nejeden otec a matka si příliš pozdě uvědomili, že tímto způsobem přivedli své dítě na stranu nepřítele. Určili tak jeho úděl nejen pro věčnost, ale i pro tento život. Takové děti se později staly kletbou světa, hanbou a důvodem k zármutku pro ty, kdo jim dali život. Vy 156.5

Dokonce i lidi, kteří se chtěli připravit pro službu Bohu, odvedly od této touhy nesprávné výchovné metody. Lidský život je často vnímán jako sled po sobě jdoucích období, která spolu nesouvisí. Na jedné straně je to doba přípravy a učení, na druhé straně období práce a činů. Mladí lidé chodí do školy, aby se tam připravili na život služby a aby z knih získali patřičné vědomosti. Avšak odloučením se od zodpovědností každodenního života se stále více ponořují do studia, přičemž často ztrácejí ze zřetele jeho smysl a účel. Jejich původní nadšení se pomalu vytrácí a mnozí z nich se spokojí s osobní sobeckou ctižádostí. Když dokončí školu, mnozí z nich zjistí, že ztratili kontakt se životem. Tak dlouho se zabývali abstraktními a teoretickými problémy, až ztratili schopnost řešit každodenní problémy praktického života. Namísto zapojení do práce, kterou chtěli vykonávat, se musí pustit do boje o holou existenci. Po opakovaných zklamáních ztrácejí naději, že by si kdy mohli poctivě vydělat na živobytí. A tak se mnozí z nich uchylují k pochybným či dokonce nezákonným praktikám. Svět tím přichází Vy 156.6

o službu, kterou mu mohli prokázat. Bůh je připraven o ty, které chtěl povznést, zušlechtit a udělat z nich své představitele. Vy 157.1

Mnozí rodiče chybují, dělají-li velké rozdíly v zajištění vzdělání svých dětí. Pro nadané a schopné dítě jsou ochotni přinést téměř jakoukoli oběť, jen aby mu zajistili to nejlepší vzdělání. Stejnou příležitost ale nejsou ochotni dopřát těm, které nepovažují za tolik slibné. Domnívají se, že pro plnění běžných životních povinností není třeba vyšší vzdělání. Vy 157.2

Kdo je ale schopný vybrat v rodině právě ty děti, na kterých má ležet ta největší zodpovědnost? Kolikrát se už lidský úsudek projevil jako chybný! Vzpomeňte si na zkušenost Samuela, když byl poslán, aby pomazal jednoho z Jišajových synů za krále Izraele. Stálo před ním sedm zdatných mladých mužů. První z nich byl velmi krásný a měl statnou postavu. Vy 157.3

Když jej prorok uviděl, prohlásil: “Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.” Ale Bůh mu na to odpověděl: “Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.” Nakonec bylo řečeno o všech sedmi: “Žádného z nich Hospodin nevyvolil.” 1. Samuelova 16,6.7.10. Prorokovi nebylo dovoleno, aby vykonal své poslání, dokud nezavolali ještě Davida. Vy 157.4

Starší bratři, ze kterých si chtěl Samuel vybrat, neměli potřebné vlastnosti, které Bůh pokládal za nezbytné pro vládce svého lidu. Pyšní a sebevědomí bratři museli ustoupit tomu, kterého si příliš nevážili. On si však uchoval prostotu a upřímnost mládí. I když se sám nepovažoval za významného, Bůh ho připravil, aby nesl odpovědnost za celé království. Podobně i dnes vidí Bůh v mnohých dětech možnosti, které mohou jejich rodiče přehlédnout. Kdo je schopen opravdu posoudit možnosti druhého člověka? Mnozí lidé, kteří pracovali na přehlížených místech, se stali pro svět takovým požehnáním, že jim to mohli závidět i králové. Vy 157.5

Každé dítě by tedy mělo dosáhnout vzdělání, které je připraví pro nejvyšší možnou službu. “Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.” Kazatel 11,6. Vy 158.1

Úkol, který nám chce Bůh v životě svěřit, odpovídá našim schopnostem. Všichni nedosáhnou stejného rozvoje a nedokážou stejně efektivně vykonávat určitou práci. Bůh neočekává od malého keříku, že dosáhne velikosti cedru, ani že oliva dosáhne výšky statné palmy. Každý by si měl dát tak vysoký cíl, jakého je schopen ve spolupráci s Bohem dosáhnout. Vy 158.2

Mnozí lidé však nedosáhli možného cíle, protože nevyužili svůj potenciál. Nespolehli se na nabídnutou Boží pomocnou ruku a odklonili se od cesty, na které by mohli dosáhnout pravého úspěchu. Pokoušejí se o něco, pro co nemají předpoklady. Mnozí lidé jsou přirozeně nadaní pro určité povolání, jejich ctižádost však touží po něčem jiném. A tak třeba ti, kdo by mohli být schopnými a úspěšnými farmáři, řemeslníky nebo zdravotními sestrami, se stávají neúspěšnými kazateli, právníky nebo lékaři. Jiní by naopak mohli zastávat zodpovědnější postavení, projevili však málo píle a vytrvalosti a spokojili se s méně náročným postavením. Je třeba, abychom citlivěji vnímali Boží záměr pro náš život. Proto je nezbytné, abychom co nejlépe konali práci, kterou právě máme, abychom svěřili svůj život do Božích rukou a sledovali, kam nás chce vést — to jsou zásady, jak se nechat bezpečně vést Bohem při výběru životního povolání. Vy 158.3

Boží Syn, který přišel z nebes, aby byl naším příkladem, strávil téměř třicet let svého života manuální prací. Během tohoto období však studoval Boží slovo, pomáhal ostatním a učil všechny, kteří byli v dosahu jeho vlivu. Když začala jeho veřejná služba, chodil a uzdravoval nemocné, utěšoval zarmoucené a kázal evangelium chudým. To je také úkol všech jeho následovníků. “Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. Neboť … já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.” Lukáš 22,26.27. Vy 158.4

Na počátku každé opravdové služby stojí láska a oddanost ke Kristu. V srdci, kterého se dotkla jeho láska, se vždy rodí touha pracovat pro něj. Rozvíjejme tuto touhu a správně ji využívejme. Naučme se vnímat přítomnost chudých, postižených a všelijak nešťastných v našem okolí ne jako něco nepříjemného, ale jako jedinečnou příležitost ke službě. Vy 158.5

Stejně jako v mnoha jiných oblastech, i pomáhat druhým se nejlépe naučíme praxí. V běžných povinnostech života a při službě potřebným a trpícím člověk získává nové zkušenosti a dovednosti. Bez toho je i nejlépe míněné úsilí neúčinné, a někdy dokonce i škodlivé. Lidé se přece učí plavat ve vodě, nikoli na suchu. Vy 158.6

Jiná povinnost, kterou mnozí lidé neberou vážně, je závazek vyplývající z členství v církvi. Na toto téma je třeba zvláště hovořit s mladými lidmi, kteří už přijali Kristovo pozvání. Vy 158.7

Vztah mezi Kristem a jeho církví je velmi úzký a posvátný. On je ženich a církev je nevěsta; On je hlavou a církev tělem. Spojení s Kristem zahrnuje i spojení s jeho církví. Vy 159.1

Církev byla založena proto, aby sloužila. Chceme-li se zapojit do života služby Kristu, je spojení s církví jedním z prvních kroků, které je třeba udělat. Oddanost Kristu vyžaduje věrné plnění povinností vyplývajících z členství v církvi. Toto je důležitá součást výchovy, která má křesťany vést k službě pro dobro okolního světa. Vy 159.2

Mladí lidé mají možnost zapojit se do užitečné služby v mnoha oblastech. Umožněme jim vytvořit skupiny pro křesťanskou službu. Společná práce je bude posilovat a povzbuzovat. Budou-li se jejich rodiče a učitelé zajímat o jejich práci, mohou jim poskytnout oporu na základě svých bohatých zkušeností a pomoci jim, aby jejich úsilí přineslo ještě větší užitek. Vy 159.3

Informace vzbuzují soucit a soucit je motivací k úspěšné službě. Chceme-li v dětech a mladých lidech skutečně probudit touhu obětavě sloužit milionům trpících po celé planetě, seznamme je s různými zeměmi a s potřebami jejich obyvatel. V tomto směru by mohla velmi pomoci škola. Namísto dlouhých nudných hodin věnovaným dějinám a výkladům o Alexandrovi Makedonském nebo Napoleonovi by se měli studenti raději zabývat životem a dílem takových lidí jako byl apoštol Pavel, Martin Luther, David Livingstone nebo jiní současní misionáři. Namísto neužitečného zatěžovaní mysli řadou jmen a teorií, které nemají pro jejich praktický život žádný význam, se mohou seznamovat s potřebami různých zemí a jejich obyvatel. Vy 159.4

Pro úspěšné dokončení evangelizace světa je třeba ještě mnoho vykonat. Více než kdykoli dříve je třeba, aby se do ní zapojili obyčejní lidé. Mladí i starší budou povoláni z polí, vinic a dílen. A Mistr je pošle, aby roznesli jeho poselství. Mnozí z nich měli jen málo příležitostí ke vzdělání, ale Kristus ví, že dokážou splnit jeho záměr. Pokud přiloží k práci své srdce a budou ochotni se i nadále učit, Kristus je uschopní, aby mohli konat jeho dílo. Vy 159.5

Ten, kdo chápe hloubku bídy a zoufalství světa, ví jaké prostředky přinášejí úlevu. Takový člověk dokáže kolem sebe vidět potřeby těch, kteří žijí v temnotě, sehnuti pod tíhou hříchu, zármutku a bolesti. Vidí však také jejich možnosti a to, čeho mohou dosáhnout. Přestože lidé zneužili Boží lásku, promrhali své vlohy a ztratili svou původní důstojnost, bude jejich záchranou oslaven Stvořitel. Vy 159.6

Kristus pověřuje službou potřebným všechny ty, kdo dokážou soucítit se zbloudilými. Rád pomůže těm, jejichž srdce je naplněno soucitem, i když jejich ruce mohou být neohrabané. Bude pracovat prostřednictvím těch, kdo dokážou vidět v bídě milost a ve ztrátě zisk. Pokud se setkáme se “Světlem světa”, budeme schopni v těžkostech vidět možnosti, ve zmatcích řád a i ve zdánlivých prohrách úspěch. Také v neštěstí pak najdeme skrytá požehnání a v bídě a utrpení Boží milosrdenství. Lidé, kteří takto se soucitem pracují pro své trpící spolubližní, brzy poznají, že jejich Mistr, který sám snášel zármutek lidského rodu, s nimi spolupracuje. “Veliký den Hospodinův je blízko, je blízký a převelice rychlý.” Sofonjáš 1,14. Celý svět musí uslyšet toto varování. Vy 159.7

Tisíce mladých i starších lidí se musí co nejlépe připravit pro tuto službu. Mnozí už na Mistrovo volání odpověděli, a bude jich stále více. Úkolem křesťanského učitele je věnovat se jim a spolupracovat s nimi. Měl by povzbuzovat mladé lidi, se kterými pracuje, a pomáhat jim připravit se na tuto práci. Vy 160.1

Snad žádná jiná oblast nemůže tolik obohatit mladé lidi jako služba potřebným. Všichni, kdo se do ní zapojí, se stávají Boží pomocnou rukou. Spolupracují s anděly, nebo lépe — stávají se lidskými nástroji, jejichž prostřednictvím andělé vykonávají své poslání. Boží poslové hovoří jejich hlasy a pracují jejich rukama. Lidé, kteří tímto způsobem spolupracují s nebeskými bytostmi, pak zase mají užitek z jejich vzdělání a zkušeností. Něco takového nemůže nabídnout ani ta nejlepší univerzita! Vy 160.2

S takovou armádou pracovníků, jakou může poskytnout naše správně připravená mládež, by se mohlo poselství o ukřižovaném, zmrtvýchvstalém a přicházejícím Spasiteli rychle rozeznít po celém světě. Už brzy by pak mohl přijít konec utrpení, zármutku a hříchu. Vy 160.3

A naše děti by už mohly obdržet dědictví tam, kde “spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy” (Žalm 37,29), kde “nikdo z obyvatel neřekne: ‘Jsem nemocen.’” (Izajáš 33,24) a kde “nikdy víc už nebude … slyšet pláč ani křik” Izajáš 65,19. Vy 160.4