Výchova

30. kapitola — Víra a modlitba

“Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme.” Židům 11,1. Vy 150.1

“Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.” Marek 11,24. Vy 150.2

Věřit znamená důvěřovat Bohu; věřit tomu, že nás miluje a zná, že nejlépe ví, co je pro nás dobré. Víra nás vede k tomu, abychom si zvolili jeho cestu, nikoli svou. Taková víra přijímá místo vlastní nevědomosti jeho moudrost, místo vlastní slabosti jeho sílu a místo vlastní hříšnosti jeho spravedlnost. Náš život a vše, čím jsme, pak patří jemu. Víra uznává Boha jako vlastníka všeho a přijímá jeho požehnání. Pravda, upřímnost a čistota jsou označovány za tajemství životního úspěchu. A právě vírou si tyto zásady přisvojujeme. Vy 150.3

Každá naše dobrá pohnutka nebo snaha je Božím darem. Vírou přijímáme od Boha život, který jedině může způsobit pravý růst a pokrok. Vy 150.4

Je třeba srozumitelně popsat, jak můžeme víru prožívat. Každé Boží zaslíbení má určité podmínky. Pokud jsme ochotni konat Boží vůli, patří nám vše, co slíbil. Už samotná zaslíbení jsou jeho dary. “Semenem je Boží slovo.” Lukáš 8,11. Stejně tak, jako je v semínku ukryta rostlina, tak také v Božích zalíbeních jsou obsaženy jeho dary. Uvěříme-li jeho slibu, získáme slíbený dar. Vy 150.5

Důvěra, která nás uschopňuje přijmout Boží dary, je sama o sobě velkým darem, který byl v různé míře udělen každému člověku. Když s vírou přijímáme poselství Božího slova, roste i naše důvěra. Aby se mohla dále rozvíjet, je třeba, abychom přijímali Boží slovo. Aby naše víra sílila, musíme být často v kontaktu s Božím slovem. Vy 150.6

Veďme studenty k tomu, aby v Bibli dokázali vidět moc Božího slova, která se projevila už při stvoření. “Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.” “Povolává v bytí to, co není.” Žalm 33,9; Římanům 4,17. Vy 150.7

Lidé, kteří spoléhali na Boží slovo, dokázali nejednou obstát i ve chvílích, kdy stáli zdánlivě úplně sami proti celému světu. Henoch, muž čistého srdce a svatého života, se pevně držel víry ve vítězství spravedlnosti tváří v tvář zvrácené společnosti, která se mu vysmívala. Noe a jeho rodina museli stát proti ostatním lidem své doby, proti lidem, kteří byli fyzicky i intelektuálně mimořádně zdatní, avšak měli velmi nízkou morálku. Izraelský národ, bezmocný a ustrašený zástup otroků, stál u Rudého moře proti vyzbrojené armádě tehdy nejsilnějšího národa. Vy 150.8

Mladý pastýř David, kterému Bůh slíbil trůn, stál sám proti uznávanému králi Saulovi, který se nehodlal vzdát svojí moci. Šadrak a jeho přátelé byli v ohnivé peci, zatímco král Nebúkadnesar seděl na trůnu. Daniel stál mezi lvy, jeho nepřátelé však na nejvyšších postech království. Vy 151.1

Pán Ježíš visel na kříži, zatímco představitelé národa a kněží přiměli římského místodržitele, aby vykonal jejich vůli. Pavel byl v řetězech veden na smrt jako zločinec, zatímco Nero despoticky vládl tehdejší světové říši. Vy 151.2

Podobné příklady nejsou zapsány jen v Bibli. Mnoho dalších můžeme najít v záznamech lidských dějin. Valdenští a hugenoti, Viklef a Hus, Jeroným, Luther, Tyndale, Knox, Zinzendorf či Wesley a mnoho dalších — ti všichni byli svědky moci Božího slova proti lidské zvůli a politickému systému, který podporoval zlo. Tito jedinci představují skutečný výkvět lidstva, opravdový královský rod. Před mladými lidmi dnešní doby leží výzva postavit se do této řady velikánů lidstva. Vy 151.3

Víru potřebujeme v malých záležitostech života stejně jako ve velkých. Bude-li naše důvěra růst, budeme pociťovat podporující Boží moc v každodenních záležitostech. Vy 151.4

Z lidského pohledu je život neprošlapanou stezkou, po které každý z nás kráčí sám. Nikdo další nemůže vstoupit do našeho nejniternějšího života. Malé dítě se vydává na cestu životem, aby si dříve nebo později zvolilo svůj vlastní směr a samo se rozhodlo v otázkách věčnosti. Naší největší snahou by tedy mělo být zaměřit jeho důvěru na Boha, který je spolehlivým Vůdcem a Pomocníkem. Vy 151.5

Vědomí Boží přítomnosti je tou nejlepší ochranou před pokušením. Vede nás k čistotě. “Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.” Židům 4,13. “Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení.” Abakuk 1,13. Toto vědomí chránilo Josefa před zkažeností Egypta. Všechna pokušení odmítal slovy: “Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!” 1. Mojžíšova 39,9. Takovou ochranou se víra stává pro každého, kdo ji bere vážně. Vy 151.6

Pouze vědomí Boží přítomnosti může odstranit strach, který by mohl paralyzovat ustrašené děti. Pomozme dětem, aby si zapamatovaly zaslíbení: “Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.” Žalm 34,8. Seznamte je s úžasným příběhem Elijáše, kterého zástup nebeských andělů chránil před armádou ozbrojených nepřátel. Připomeňte jim Petra, odsouzeného k smrti, kterému se ve vězení ukázal Boží anděl. Navzdory velké železné bráně, těžkým dveřím a všem závorám a zámkům jej pak vyvedl ven do bezpečí. Vy 151.7

Čtěte jim příběh o tom, co se stalo na moři, když vězeň Pavel cestou k soudu, kde jej čekal rozsudek smrti, promlouval k vojákům a námořníkům na lodi zmítané bouří. Těmto vyčerpaným lidem přinesl slova povzbuzení a naděje: “Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život … Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: ‘Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.’” Vy 152.1

S vírou v toto zaslíbení Pavel své společníky ujistil: “Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě.” Tak se také stalo. Celá posádka pohanských vojáků a námořníků byla zachráněna, protože na lodi byl jeden člověk, jehož prostřednictvím mohl Bůh působit. “Tak se všichni dostali na břeh živi a zdrávi.” Skutky 27,22-24.34.44. Vy 152.2

Tyto příběhy ale nebyly zapsány pouze proto, abychom je mohli číst a obdivovat. Stejná víra, která se projevovala u Božích služebníků, může působit také v nás. Tam, kde jsou srdce ochotná přijímat Boží moc, bude i dnes jednat stejně pozoruhodným způsobem. Vy 152.3

Lidé, kteří nemají dostatek sebedůvěry a vyhýbají se proto povinnostem a zodpovědnosti, se potřebují naučit spoléhat na Boha. A pak i ti, kdo by jinak byli ve světě úplně bezvýznamní, budou moci s apoštolem Pavlem říci: “Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.” Filipským 4,13. Vy 152.4

Víra je cenným poučením i pro děti, které velmi prožívají všechny křivdy a mají chuť se mstít. Sklon bránit se zlu a oplácet křivdy je často důsledkem silného smyslu pro spravedlnost a duševní aktivity. Vy 152.5

Ukažme takovým dětem, že sám Bůh je ochráncem spravedlnosti. On se stará o lidi, které tak miloval, že dal svého nejdražšího Syna, aby je zachránil. On sám odplatí každému, kdo páchá zlo. Vy 152.6

“Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.” Zacharjáš 2,12. Vy 152.7

“Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat …, tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.” Žalm 37,5.6. Vy 152.8

“Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.” Žalm 9,10.11. Vy 152.9

Bůh nás vyzývá, abychom měli s druhými lidmi stejný soucit a trpělivost, jako má on s námi. Každému, kdo touží po pomstě, ukažte na tichého a pokorného Pána. Když jej vedli jako beránka na porážku, oněměl jako ovce před těmi, kdo ji mají stříhat. Ať tedy hledí na Pána, který byl proboden pro naše hříchy a nesl tíhu našich bolestí. Potom se i oni naučí trpělivě snášet druhé a odpouštět. Vy 152.10

Důvěra ke Kristu může odstranit nedostatky našeho charakteru, očistit jej, napravit každou naši chybu a rozvinout naše schopnosti. Vždyť stále platí, že “v něm jste i vy dosáhli plnosti.” Koloským 2,10. Vy 153.1

Modlitba a víra spolu souvisejí, proto je musíme studovat společně. V modlitbě víry je obsažena Boží věda, kterou musí pochopit každý, kdo chce v životě uspět. Kristus řekl: Vy 153.2

“Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.” Marek 11,24. Ukazuje nám jasně, že naše prosby mají být v souladu s Boží vůlí. Máme prosit o to, co nám slíbil, a všechno, co dostáváme, máme používat v souladu s jeho vůlí. Za těchto podmínek splní svá zaslíbení. Vy 153.3

Můžeme prosit o odpuštění hříchů, o Ducha svatého, o povahu podobnou Kristu, o moudrost a sílu konat jeho dílo, o každý dar, který slíbil. Máme pak věřit, že dostaneme to, oč jsme prosili, a děkovat Bohu. Vy 153.4

Nemusíme čekat na nějaký zvláštní viditelný důkaz požehnání. Samo zaslíbení je už darem, a tak můžeme pokračovat ve své práci s jistotou, že Bůh splní to, co slíbil, a že dar, který nám už patří, se projeví tehdy, když ho budeme nejvíce potřebovat. Vy 153.5

Žít podle Božího slova znamená odevzdat Bohu celý svůj život. Neustále si budeme vědomi své nedostatečnosti i závislosti na něm a naše srdce bude po něm toužit. Modlitba je naprosto nezbytná, protože je životem duše. Modlitby v kruhu rodiny i na veřejnosti mají svůj velký význam, ale to, co udržuje duši při životě, je osobní společenství s Bohem. Vy 153.6

Když se Mojžíš na hoře osobně setkal s Bohem, byl mu ukázán vzor příbytku, který měl být místem přebývání Boží slávy na zemi. I my můžeme mít v soukromí společenství s Bohem a přemýšlet o jeho slavném ideálu pro lidstvo. Jen tak bude moci přetvářet náš charakter, aby se na nás mohlo naplnit proroctví: “Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.” 2. Korintským 6,16. Vy 153.7

Pán Ježíš také čerpal během svého pozemského života moudrost a sílu z hodin strávených na modlitbách Vy 153.8

o samotě. Mladí lidé by se měli řídit jeho příkladem. Ráno i večer by si měli najít tichou chvilku pro setkání se svým nebeským Otcem. Také během dne by s ním měli ve svém srdci rozmlouvat. Bůh nám na každém kroku naší cesty říká: “Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici … Neboj se, já jsem tvá pomoc.” Izajáš 41,13. Kdyby se tomu naše děti naučily v prvních letech života, projevila by se v jejich životě moc a síla, radost a pokoj. Vy 153.9

Tyto rady jim ale může předávat jen ten, kdo podle nich sám žije. Mnozí rodiče a učitelé sice říkají, že věří Božímu slovu, ale vlastním životem jeho moc popírají. To je důvod, proč dnes nemá učení Písma na jejich děti větší vliv. I dnešní mladí lidé někdy cítí moc Božího slova a vnímají vzácnost Kristovy lásky. Vidí krásu jeho charakteru a možnost života v jeho službě. Na druhé straně ale vidí život těch, kdo prohlašují, že se řídí Božími příkazy. O mnoha z nich platí slova, která byla řečena proroku Ezechielovi: Vy 153.10

“Synové tvého lidu si o tobě povídají u zdí a u vchodů do domů a mluví mezi sebou, jeden s druhým: ‘Pojďte a poslechněte, jaké slovo vychází od Hospodina!’ Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování, a sedají si před tebou jako můj lid. Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem. Tys pro ně jako ten, kdo horoucně a krásně zpívá a pěkně hraje. Poslouchají tvá slova, ale vůbec podle nich nejednají.” Ezechiel 33,30-32. Vy 154.1

Můžeme brát Bibli jako knihu obsahující dobrá morální naučení, která bychom měli dodržovat, pokud jsou v souladu s názory naší doby a naším postavením ve světě. Něco zcela jiného je však považovat Bibli za to, čím ve skutečnosti je — za slovo živého Boha, za slovo, které má usměrňovat naše slova, činy i myšlenky. Nebrat Bibli zcela vážně je totéž jako ji úplně zavrhnout. Toto praktické odmítání Bible lidmi, kteří tvrdí, že jí věří, je nejzávažnějším důvodem, proč mladí lidé pochybují a nevěří. Vy 154.2

Dnes silněji než kdykoli dříve ovládá svět touha co nejvíce si užít. Naše tělo, mysl i duše jsou zataženy do kolotoče práce, honby za penězi, zábavy a zápasu o moc. Uprostřed tohoto shonu k nám promlouvá Bůh: “Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh.” Žalm 46,11. Vy 154.3

Často ani ti, kdo hledají Boha, nepřijímají požehnání plynoucí z opravdového společenství s ním. Příliš totiž spěchají. Rychle se přiblíží do Kristovy přítomnosti, na chvilku se u něj zastaví, ale nečekají na jeho radu. Nemají čas pobýt se svým Učitelem a rychle se zase vracejí zpět ke své práci. Tito lidé nemohou dosáhnout větších úspěchů, dokud neobjeví tajemství síly. Musejí si nejdříve dopřát čas k přemýšlení a modlitbě. Potřebují povznášející vliv Ducha svatého. Ten, kdo ho přijme, bude naplněn novým životem. Vyčerpané tělo a unavený mozek naberou novou sílu a srdci se uleví. Vy 154.4

Nestačí jen krátce se ztišit v Boží přítomnosti. Potřebujeme se osobně setkávat s Kristem, trávit s ním čas. Děti doma i studenti ve školách budou šťastní, představí-li jim rodiče a učitelé vlastním životem krásnou zkušenost, o které mluví slova z Písně písní: “Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech. On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.” Píseň písní 2,3.4. Vy 154.5