Touha věků

Falešná zpráva

V kněžích by se byl krve nedořezal. Kaifáš chtěl promluvit. Pohyboval rty, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Vojáci se chystali odejít. V poslední chvíli se Kaifášovi vrátila řeč a zastavil je. Počkejte, počkejte, volal. Nikomu o tom, co jste viděli, neříkejte. TV 500.4

Potom vojáky navedli, aby šířili úplně jinou zprávu: “Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali.” Matouš 28,13. V tom se ale přepočítali. Jak by mohli vojáci tvrdit, že učedníci ukradli tělo, když spali? Jak by vůbec mohli vědět, co se stalo? A kdyby se ukázalo, že učedníci ukradli Kristovo tělo a stráže u hrobu spaly, byli by kněží s největší pravděpodobností první, kdo by vojáky odsoudili a vznesli proti nim u Piláta obvinění. TV 500.5

Pouhé pomyšlení na to, že by měli sami o sobě prohlásit, že na stráži spali, nahánělo vojákům hrůzu. Takový přestupek se trestal smrtí. Měli by podávat falešné svědectví, lhát lidu, a riskovat tím vlastní život? Svůj úkol přece splnili. Hlídali hrob se vší ostražitostí a ani na chvíli neusnuli. Jak by mohli obstát u soudu, kdyby měli, třeba i za peníze, křivě přísahat proti sobě samým? TV 500.6

Kněží chtěli obávané svědectví za každou cenu utajit, a proto slíbili vojákům, že se postarají o to, aby se jim nic nestalo. Ujistili je, že ani Pilát nechce, aby se zpráva rozšířila. Římští vojáci potom prodali Židům za peníze svoji čest. Přišli ke kněžím s burcujícím poselstvím pravdy a odcházeli s měšcem peněz v kapse a s lživou zprávou, kterou pro ně kněží vymysleli, na jazyku. TV 500.7

Zvěst o Kristově zmrtvýchvstání se zatím donesla k Pilátovi. Ten sice byl za Kristovu smrt zodpovědný, ale ve skutečnosti ho nijak zvlášť nezasáhla. Spasitele odsoudil proti své vůli a s jistou dávkou lítosti, dosud však žádné výčitky svědomí nepociťoval. Nyní se s hrůzou zavřel ve svém domě a nechtěl nikoho vidět. Kněží se však k němu přece jen dostali, vysvětlili mu svůj plán a žádali ho, aby strážím prominul, že zanedbaly svoji povinnost. Dříve než jim Pilát dal svůj souhlas, osobně stráže vyslechl. Vojáci měli strach a neodvážili se nic zatajit. Pilát se od nich dozvěděl vše, co se stalo. Dále již tyto věci nezkoumal, ale od té chvíle neměl klidu. TV 501.1

Ježíše uložili do hrobu a satan jásal. Dokonce doufal, že Spasitel již nevstane. Činil si nárok na Kristovo tělo a rozestavil kolem hrobu svoji stráž, která měla Božího Syna držet ve vězení. Jeho andělé však prchli před nebeským poslem a satan zuřil. Když potom viděl Krista, jak vítězně vychází z hrobu, pochopil, že jeho vláda skončí a že bude zničen. TV 501.2

Kněží zabili Krista, a stali se tak satanovými nástroji. Nepřítel nad nimi získal plnou moc. Chytili se do pasti a nevěděli, jak z ní. Pokračovali tedy v boji proti Kristu. Když se doslechli o jeho vzkříšení, dostali strach z lidu. Cítili se ohroženi na životě. Jejich jedinou nadějí bylo dokázat, že Kristus je podvodník, a popřít jeho zmrtvýchvstání. Podplatili vojáky a zajistili si Pilátovo mlčení. Své lži rozšířili široko daleko. Všechny svědky však umlčet nemohli. Mnozí slyšeli vojáky, když vyprávěli o Kristově zmrtvýchvstání. Jiným se ukázali mrtví, kteří vyšli z hrobu spolu s Kristem, a ujistili je, že Kristus vstal. Když se o tom kněží a přední muži dozvěděli a vyslechli přímá svědectví těch, kdo se se zmrtvýchvstalými setkali, zmocnila se jich hrůza. Báli se, aby snad na ulici nebo ve svém domě nepotkali samotného Krista. Nikde se necítili bezpečně. Zámky a závory je před Božím Synem nemohly ochránit. Ve dne v noci je děsily vzpomínky na to, jak v soudní síni volali: “Krev jeho na nás a na naše děti!” Matouš 27,25. Na tuto scénu již nikdy nezapomněli a do konce svého života nemohli klidně spát. TV 501.3