Touha věků

81. kapitola — Zmrtvýchvstání

Pomalu končila noc prvního dne týdne. Bylo těsně před úsvitem, nejtemnější chvíle. Kristus byl dosud v zajetí těsného hrobu. Kámen byl na svém místě, římská pečeť neporušená a římští vojáci na stráži. Byli tam však také neviditelní svědkové. Kolem hrobky se shromáždili padlí andělé. Kdyby to bylo možné, udržoval by kníže temnoty se všemi svými přívrženci hrob s Božím Synem navždy zapečetěný. Sešel se tam však i nebeský zástup. Mocní andělé střežili hrobku a chystali se přivítat Knížete života. TV 499.1

“A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe.” Matouš 28,2. Anděl vyzbrojený Boží mocí opustil nebesa. Provázely jej zářivé paprsky Boží slávy a osvětlovaly mu cestu. “Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví.” Matouš 28,3.4. TV 499.2

Kam se poděla síla vašich stráží, kněží a vládci? Odvážní vojáci, kteří se nikdy nikoho z lidí nezalekli, jsou najednou jako zajatci bez meče či kopí. Proti nim však nestojí žádný obyčejný smrtelník, hledí do tváře nejmocnějšího Božího anděla. Tento posel zastává místo, na kterém kdysi selhal satan. Právě on zvěstoval na betlémských pahorcích Kristovo narození. Blíží se a země se otřásá. Zástupy temných mocností prchají. Když odvaluje kámen, vypadá to, jako by na zem sestoupila celá nebesa. Před zraky vojáků hýbá balvanem tak lehce, jako by to byl jen kamínek, a říká: Vyjdi ven, Boží Synu. Otec tě volá. Vojáci vidí Ježíše vycházet z hrobu a slyší, jak nad otevřeným hrobem prohlašuje: “Já jsem vzkříšení a život.” Jan 11,25. Vykupitel v majestátu a slávě vstává z mrtvých a andělský zástup se před ním hluboce sklání a vítá jej chvalozpěvy. TV 499.3

Chvíli, ve které Kristus položil svůj život, provázelo zemětřesení a poznamenalo i okamžik, v němž Ježíš život opět vítězně přijal. Spasitel přemohl smrt a hrob. Vyšel z něho jako vítěz. Země se třásla, na obloze šlehaly oslnivé blesky a ozývalo se hřmění. Až přijde na zemi podruhé, otřese “nejen ‘zemí’, nýbrž i ‘nebem’”. “Země se rozvrávorá, bude jak opilec, bude se zmítat jako budka.” “Nebesa se svinou jako kniha.” “Vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.” Ale “Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele”. Židům 12,26; Izajáš 24,20; Izajáš 34,4; 2. Petrův 3,10; Jóel 3,16. TV 499.4

Když Ježíš umíral, byli vojáci svědky toho, jak v poledne zahalila zemi hustá tma. Při vzkříšení viděli, jak andělská záře osvětluje noc, a slyšeli radostný a vítězoslavný zpěv nebešťanů: Přemohl jsi satana a temné mocnosti, zvítězil jsi nad smrtí. TV 500.1

Kristus slavně vyšel z hrobu a římští vojáci jej viděli. Ještě nedávno se mu vysmívali, nyní mu ohromeně hleděli do tváře. V oslavené Bytosti poznali vězně, se kterým se setkali v soudní síni a kterému pletli trnovou korunu. Byl to ten, který Pilátovi ani Herodovi nijak neodporoval a nechal se nelidsky bičovat. Ten, kterého přibili na kříž a nad nímž kněží a přední muži samolibě potřásali hlavami a říkali: “Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.” Matouš 27,42. Nakonec jej uložili do Josefovy nové hrobky. Na pokyn z nebe byl však z tohoto zajetí vysvobozen. Ani hory a skály kolem hrobu mu nemohly zabránit, aby z něho vyšel. TV 500.2

Při pohledu na anděly a oslaveného Spasitele padli římští vojáci k zemi jako mrtví. Když se nebeský průvod ztratil z dohledu, vstali a tak rychle, jak jen jim třesoucí se nohy dovolily, běželi k zahradní bráně. Potáceli se jako opilí a spěchali do města. Každému, koho cestou potkali, hned zvěstovali, co se stalo. Měli namířeno k Pilátovi, ale novina se donesla k židovským vůdcům a kněží spolu s předními muži pro ně poslali, aby se nejprve dostavili k nim. Vojáci vypadali poněkud nezvykle. Celí bledí a třesoucí se strachy vyprávěli o Kristově zmrtvýchvstání; popsali všechno, co viděli. Neměli čas si vymyslet něco jiného, říkali jen pravdu. Vyděšeně vysvětlovali: Ten ukřižovaný byl Boží Syn. Slyšeli jsme, jak o něm anděl prohlásil: Majestát nebe a Král slávy. TV 500.3