Touha věků

Vinný kmen

Ježíš se ubíral s učedníky do Getsemane, na odlehlé místo na úpatí Olivové hory, kam se často sám chodil modlit a rozjímat. Vysvětloval jim, jaké má ve světě poslání a jaký duchovní vztah by k němu učedníci měli mít. Brzy jim předvede názorný příklad. Ve světle měsíčního svitu se před nimi objevila rozkvetlá vinná réva. Ježíš na ni ukázal a použil ji jako symbol. TV 431.4

Řekl: “Já jsem pravý vinný kmen.” Jan 15,1. Nepřirovnal se k vznešené palmě, mohutnému cedru ani silnému dubu, představil se jako popínavá vinná réva. Palma, cedr i dub rostou samostatně. Nepotřebují žádnou podpěru. Vinná réva se však pne kolem podpůrných tyčí vzhůru k nebesům. Podobně byl i Kristus jako člověk závislý na božské moci. Prohlásil: “Sám od sebe nemohu dělat nic.” Jan 5,30. TV 432.1

“Já jsem pravý vinný kmen.” Židé vždy pokládali vinnou révu za nejušlechtilejší rostlinu a za symbol moci, vznešenosti a hojnosti. Izrael byl často představován jako vinná réva, kterou Hospodin zasadil v zaslíbené zemi. Židé zakládali svou naději na spasení na své příslušnosti k Izraeli. Ježíš však říká: Já jsem skutečný vinný kmen. Nemyslete si, že pouhou příslušností k Izraeli se můžete stát účastníky Božího života a dědici jeho zaslíbení. Duchovní život můžete přijmout jen skrze mne. TV 432.2

“Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.” Jan 15,1. Náš nebeský Otec zasadil na palestinských pahorcích pravou vinnou révu a sám se o ni staral. Réva si svou krásou získala mnoho lidí, kteří uznali její nebeský původ. Vůdcům Izraele však připadala jako výhonek z vyprahlé země. Vzali rostlinu, polámali ji a pošlapali svýma nečistýma nohama. Chtěli ji navždy zničit. Nebeský vinař se však o svoji révu nikdy nepřestal starat. Lidé byli přesvědčeni, že ji zničili, ale on ji vzal a přesadil na druhou stranu zdi, aby ji neviděli. Tam byla chráněna před jejich krutými útoky. Její větve však přerůstaly přes zeď. Byly důkazem toho, že réva žije. Jejich prostřednictvím mohly naroubované výhony udržovat spojení s vinným kmenem. Nesly ovoce, které si kolemjdoucí mohli utrhnout. TV 432.3

Kristus řekl učedníkům: “Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.” Jan 15,5. Měl od nich sice již brzy odejít, ale jejich duchovní spojení mělo zůstat neporušené. Jejich vztah přirovnal ke spojení ratolesti s vinným kmenem. Větev se naroubuje na živý kmen a postupně do něho vroste. Kmen dává větvi život. Podobně i člověk, který hyne v přestoupení a hříchu, přijímá život ze spojení s Kristem. Toto spojení se uskutečňuje vírou v Krista jako osobního Spasitele. Hříšník spojuje svoji slabost s Kristovou sílou, svoji prázdnotu s Kristovou plností, svoji nedostatečnost s Kristovou neomezenou mocí. Přijímá tak Kristovo smýšlení. Kristovo lidství se dotýká našeho lidství a naše lidská podstata se dotýká božství. Člověk má prostřednictvím Ducha svatého účast na božské přirozenosti. Bůh jej přijímá ve svém milovaném Synu. TV 432.4

Spojení s Kristem je třeba neustále udržovat. Spasitel řekl: “Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.” Jan 15,4. Spojení není žádným příležitostným či nahodilým dotykem. Ratolest se stává součástí živého kmene. Z kořene neustále proudí do větví život, síla a plodnost. Ratolest nemůže žít bez kmene. Ani vy nemůžete žít beze mě, řekl Ježíš. Život, který jste ode mne přijali, si můžete uchovat jen neustálým spojením se mnou. Beze mne nepřemůžete jediný hřích a neodoláte jedinému pokušení. TV 432.5

“Zůstaňte ve mně, a já ve vás.” Zůstávat v Kristu znamená neustále přijímat jeho Ducha a cele se odevzdat jeho službě. Spojení mezi Bohem a člověkem musí být stále živé. Stejně jako vinná ratolest stále čerpá mízu ze živého kmene, máme se i my pevně držet Ježíše a vírou od něho přijímat sílu a dokonalost jeho povahy. TV 433.1

Kořen vysílá živiny do větví a odtud dále až do těch nejvzdálenějších výhonků. Podobně zprostředkovává Kristus duchovní sílu každému věřícímu. Pokud je člověk ve spojení s Kristem, nehrozí mu, že by vyschl či zahynul. TV 433.2

Život vinného kmene se projevuje příjemnou vůní plodů na větvích. Kristus řekl: “Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.” Jan 15,5. Žijeme-li vírou v Syna Božího, bude se v našem životě projevovat ovoce Ducha. TV 433.3

“Můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává.” Jan 15,1.2. Ratolest může být sice navenek spojena s kmenem, ale jejich spojení nemusí být živé. Potom však nemůže růst ani přinášet plody. Podobně se i člověk může navenek připojit ke Kristu, a přitom mu může chybět skutečné vnitřní spojení na základě víry. Vyznáním víry se lidé dostávají do církve, ale teprve jejich povaha a jednání ukazují, zda jsou s Kristem skutečně spojeni. Pokud nenesou ovoce, jsou planými výhonky. Odloučení od Krista znamená zkázu a smrt, tak jak ji představuje suchá odumřelá větev. “Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.” Jan 15,6. TV 433.4

“Každou(ratolest), která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.” Jan 15,2. Jeden z dvanácti vyvolených Ježíšových učedníků musel být odstraněn jako suchá větev. Ostatní se museli podrobit zásahu štěpařského nože a projít těžkou zkouškou. Ježíš se vší vážností a láskou vysvětlil vinařův záměr. Ořezávání je bolestivé, ale provádí je Otec. Vše dělá s rozvahou a citem. Větve, které se plazí po zemi, je třeba odříznout od přízemních podpěr, k nimž se jejich výhonky přichycují. Mají se pnout vzhůru k nebesům a hledat oporu v Bohu. Dále se musí zbavit zbytečného listí, které ubírá sílu plodům. Také nadbytečné výhony je třeba odstranit, aby na ovoce mohlo svítit Slunce spravedlnosti. Vinař odřezává vše, co rostlině neprospívá, aby mohla přinášet bohatší a hojnější úrodu. TV 433.5

Ježíš řekl: “Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.” Jan 15,8. Bůh chce, aby se ve vás projevovala jeho svatost, dobrota a láska. Přesto Spasitel nevyzývá učedníky, aby se snažili nést ovoce. Říká jim, aby zůstávali v něm: “Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.” Jan 15,7. Kristus zůstává ve svých následovnících prostřednictvím svého slova. Boží slovo nám umožňuje stejně živé spojení, jaké představuje přijímání jeho těla a krve. V Kristových slovech je duch a život. Přijímáte-li je, spojujete svůj život s životem vinného kmene. Žijete “každým slovem, které vychází z Božích úst”. Matouš 4,4. Kristův život se ve vás projevuje stejně jako v něm. Budete-li žít v Kristu, přilnete-li k němu, budete-li se jej držet a čerpat u něho sílu, ponesete podobné ovoce jako on. TV 433.6