Touha věků

Cestou na Olivovou horu

Než opustil horní místnost, zazpíval Spasitel s učedníky chvalozpěv. V jeho hlase nebyl ani náznak žalostného nářku, znělo v něm radostné velikonoční haleluja: TV 430.4

“Chvalte Hospodina,
všechny národy,
všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
neboť se nad námi mohutně
klene jeho milosrdenství.
Hospodinova věrnost je věčná!
Haleluja.” Žalm 117. TV 430.5

Když dozpívali, vyšli ven. Prodírali se rušnými ulicemi k městské bráně a odtud pak směřovali k Olivové hoře. Šli pomalu, každý byl ponořen do svých myšlenek. Když se blížili k hoře, Ježíš s hlubokým zármutkem v srdci řekl: “Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‘Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.’” Matouš 26,31. Učedníky jeho slova překvapila a ranila. Vzpomněli si, jak o sobě Ježíš v synagoze v Kafarnaum hovořil jako o chlebu života a jak se mnozí urazili a odvrátili se od něho. Dvanáct učedníků mu však zůstalo věrných. Petr vyjádřil oddanost Kristu jménem všech. Spasitel tehdy řekl: “Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.” Jan 6,70. V horní místnosti Ježíš řekl, že jeden z dvanácti jej zradí a Petr jej zapře. Tentokrát se však jeho slova týkala všech. TV 430.6

Petr hlasitě vyjádřil svůj nesouhlas: “I kdyby všichni odpadli, já ne.” Marek 14,29. Již v horní místnosti prohlásil: “S tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.” Lukáš 22,33. Ježíš jej tehdy varoval, že ještě té noci svého Spasitele zradí. Nyní své napomenutí opakuje: “Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.” Petr “však ještě horlivěji prohlašoval: ‘I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.’ Tak mluvili všichni.” Marek 14,30.31. Učedníci si příliš věřili a opakované tvrzení Krista, který všechno ví, odmítali. Nebyli na nadcházející zkoušku připraveni. Svoji slabost si však uvědomili až ve chvíli, kdy na ně dolehlo pokušení. TV 431.1

Když Petr řekl, že půjde za svým Pánem i do vězení a na smrt, myslel to zcela vážně a upřímně, ale neznal sám sebe. V jeho srdci byl skrytý zárodek zla, který čekal na vhodnou příležitost, aby se mohl projevit. Pokud si Petr toto nebezpečí neuvědomoval, hrozila mu věčná záhuba. Spasitel věděl, že Petr je samolibý a příliš sebejistý a že tyto vlastnosti v něm přemohou dokonce i lásku ke Kristu. V jeho životě se projevovalo mnoho slabostí, nepotlačený hřích, duchovní lhostejnost, neposvěcenost a nedbalý přístup k pokušení. Kristovo varování bylo výzvou ke zkoumání vlastního nitra. Petr se potřeboval zbavit přílišné důvěry v sebe sama a upevnit svou víru v Krista. Kdyby byl pokorně přijal Ježíšovo napomenutí, byl by jako ovečka prosil svého Pastýře o záchranu. Když se začal topit ve vlnách Galilejského jezera, volal: “Pane, zachraň mne!” Matouš 14,30. Kristus tehdy hned vztáhl ruku a chytil ho. Kdyby byl i tentokrát zavolal na Ježíše: Zachraň mě přede mnou samým!, byl by zachráněn. Petr však vnímal Kristova slova jako projev nedůvěry a cítil se ukřivděn. Urazil se a začal si být ještě více jistý sám sebou. TV 431.2

Ježíšovi bylo učedníků líto. Nemohl od nich odvrátit zkoušku, která je čekala, ale nenechal je bez útěchy. Ujistil je, že zlomí okovy hrobu a že jeho láska k nim nikdy nevyhasne. Řekl: “Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.” Matouš 26,32. Ještě předtím, než učedníci Krista zradili, ujistil je Spasitel o svém odpuštění. Po jeho smrti a vzkříšení potom věděli, že jim Kristus odpustil a že je miluje. TV 431.3