Touha věků

Význam jeho poslání

Našli Ježíše v rabínské škole. Zaradovali se, ale na strach a obavy nezapomněli. Když byli zase spolu, řekla mu matka trochu vyčítavě: “Co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.” Lukáš 2,48. TV 48.1

“Jak to, že jste mě hledali?” odpověděl Ježíš. “Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?” Lukáš 2,49. Viděl, že mu nerozumějí, a proto ukázal vzhůru k nebi. Užasli nad světlem, které vycházelo z jeho tváře. Lidstvím probleskovalo božství. Když ho našli v chrámu a slyšeli jeho rozhovor s rabíny, užasli nad jeho otázkami i nad tím, jak odpovídal. Jeho slova na ně zapůsobila nezapomenutelným dojmem. TV 48.2

Otázka, kterou jim položil, byla pro ně poučením. “Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?” Ježíš se plně věnoval dílu, které přišel na svět vykonat. Josef s Marií však na své poslání poněkud zapomněli. Bůh jim svěřil svého Syna, a tím jim prokázal velikou čest. Andělé řídili Josefovy kroky, a chránili tak Ježíšův život. Josef s Marií ho měli střežit jako oko v hlavě, oni jej však na celý den ztratili z dohledu. Když se pak zase shledali a jim se ulevilo, neobviňovali sebe, ale Ježíše. TV 48.3

Bylo zcela přirozené, že Josef s Marií viděli v Ježíšovi své vlastní dítě. Každý den trávili spolu a jeho život se v mnoha ohledech ničím nelišil od života ostatních dětí. Bylo tedy nesmírně těžké si uvědomit, že je Synem Božím. Hrozilo jim nebezpečí, že nedocení požehnání, které jim přítomnost Spasitele světa přinášela. Bolest, kterou prožili, když Ježíše ztratili, a jemná výtka v jeho slovech jim měly připomenout svatost jejich poslání. TV 48.4

V odpovědi matce dal Ježíš poprvé najevo, že si uvědomuje svůj vztah k Bohu. Před jeho narozením řekl anděl Marii: “Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým.”Lukáš 1,32.33. Marie o těchto slovech přemýšlela a věřila, že její dítě bude Mesiášem Izraele. Nepochopila však jeho poslání. Nyní nerozuměla jeho slovům, ale poznala, že neuznává své příbuzenství s Josefem a prohlašuje se za Syna Božího. TV 48.5

Ježíš neodmítal svůj vztah k pozemským rodičům. Vrátil se s nimi domů a dál jim pomáhal v těžké práci. Tajemství svého poslání si ponechal pro sebe a odevzdaně čekal, až přijde jeho čas. Od chvíle, kdy si uvědomil, že je Božím Synem, ještě osmnáct let uznával pouto, jež ho spojovalo s domovem v Nazaretu a plnil povinnosti syna, bratra, přítele a občana. TV 48.6

Když Ježíš v chrámu pochopil své poslání, vyhnul se davu. Chtěl se vrátit z Jeruzaléma nenápadně ve společnosti lidí, kteří znali tajemství jeho života. Bůh chtěl, aby lidé při velikonoční slavnosti zapomněli na světské starosti a připomněli si, jak podivuhodně je vysvobodil z Egypta. Přál si, aby v tom všem viděli zaslíbené vysvobození z hříchu. Stejně jako krev zabitého beránka zachránila izraelské domy, měla je zachránit Kristova krev. Ovšem za předpokladu, že vírou přijmou Kristův život za svůj. Symbolická bohoslužba měla smysl jen tehdy, pokud přiváděla lidi ke Kristu jako k jejich osobnímu Spasiteli. Bůh chtěl, aby lidé na modlitbách zkoumali Kristovo poslání a uvažovali o něm. Když však zástupy opouštěly Jeruzalém, věnovali lidé tolik pozornosti zážitkům z cesty a rozhovorům s přáteli, že na smysl bohoslužby, které se zúčastnili, často úplně zapomněli. Spasitele proto jejich společnost nelákala. TV 48.7

Josef s Marií se měli vrátit z Jeruzaléma sami s Ježíšem. Ježíš doufal, že obrátí jejich pozornost k proroctvím o trpícím Spasiteli. Chtěl zmírnit bolest své matky na Golgotě a myslel na ni už nyní. Marie měla být svědkem jeho smrtelného zápasu a Ježíš chtěl, aby správně pochopila jeho poslání a měla sílu vydržet, až její duší pronikne meč. Stejně jako nyní ztratila Ježíše a tři dny ho s bolestí v srdci hledala, ztratí ho znovu na tři dny, až bude obětován za hříchy světa. Když potom vstane z hrobu, její bolest se opět promění v radost. Kdyby byla pochopila Písmo, ke kterému se snažil obrátit její pozornost, mohla snášet utrpení jeho smrti mnohem snadněji. TV 50.1

Kdyby byli Josef s Marií zůstali v těsném spojení s Bohem, modlili se a přemýšleli o něm, uvědomovali by si posvátnost svého poslání a nebyli by na Ježíše zapomněli. V jednom dni svou nedbalostí Spasitele ztratili a tři dny jim trvalo, než ho plni obav a úzkosti zase našli. Stejně je tomu i s námi. Prázdné řeči, pomluvy či zanedbávání modlitby nás jednoho dne mohou připravit o Spasitelovu přítomnost. Potom se můžeme hodně dlouho trápit, než jej znovu nalezneme a získáme ztracený pokoj. TV 50.2

Ve styku s ostatními lidmi bychom nikdy neměli zapomínat na Ježíše, abychom najednou nezjistili, že s námi není. Pokud se necháme světskými starostmi pohltit natolik, že už na Krista, který nám dává naději věčného života, nemáme ani pomyšlení, oddělujeme se od něho i od nebeských andělů. Svaté bytosti nemohou zůstat tam, kde lidé o Spasitele nestojí a kde jeho nepřítomnost ani nezaznamenají. Proto bývají Kristovi následovníci tak často sklíčeni. TV 50.3

Mnozí lidé odcházejí z bohoslužeb potěšeni a povzbuzeni Božím slovem. Potom ale o něm dál nepřemýšlejí, nejsou bdělí a nemodlí se. Připravují se o požehnání, které přijali, a cítí se mnohem hůře než předtím. Mají dojem, že s nimi Bůh zachází tvrdě. Neuvědomují si, že chyba je v nich. Odešli od Ježíše, a tím se připravili o světlo jeho přítomnosti. TV 50.4

Prospělo by nám, kdybychom každý den hodinu uvažovali o Kristově životě. Měli bychom jej projít krok za krokem a představit si, čím vším musel projít. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat posledním událostem jeho života. Když se budeme soustředit na nekonečnou oběť, kterou za nás přinesl, budeme naplněni jeho duchem a naše důvěra a láska k němu poroste. Chceme-li být spaseni, musíme se naučit pokoře a pokání. TV 50.5

Ve styku s ostatními lidmi můžeme být jeden druhému požehnáním. Pokud patříme Kristu, budou mu patřit i naše myšlenky. Budeme o něm rádi mluvit. V rozhovorech o jeho lásce bude na naše srdce působit nebeský vliv a při pohledu na krásu jeho povahy budeme “proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě”. 2. Korintským 3,18. TV 50.6