Touha věků

9. kapitola — Léta dozrávání

Židovské děti se od nejútlejšího věku setkávaly s požadavky rabínů. Každá situace byla do nejmenších podrobností rozebrána a platila pro ni přísná pravidla. Rabíni seznamovali mladé lidi s nesčetnými předpisy, které měli jako pravověrní Izraelci zachovávat. Ježíš se však o ně nezajímal. Od dětství jednal samostatně a nezávisle na rabínských zákonech. Vytrvale studoval starozákonní spisy a vždycky říkal: “Tak praví Hospodin.” TV 51.1

Když začínal chápat, v jakém stavu je lid, uvědomil si, že nároky společnosti a Boží požadavky jsou v neustálém rozporu. Lidé se odchylovali od Božího slova a vyvyšovali nad ně své vlastní názory. Drželi se tradice a vykonávali obřady, které neměly žádný význam. Jejich bohoslužba byla bezduchá. Zatemňovala svaté pravdy, které měla lidem zvěstovat. Ježíš viděl, že tyto prázdné obřady lid neuspokojují. Nepřinášejí mu svobodu ducha, kterou dává pravá bohoslužba. Přišel objasnit její skutečný význam. Směs lidských požadavků a Božích nařízení byla pro něho nepřijatelná. Nenapadal předpisy či zvyky vzdělaných učitelů, ale když mu někdo vytýkal jeho chování, vždy je obhájil Božím slovem. TV 51.2

Ježíš byl velmi laskavý, pokorný a zdrženlivý. Každého, s kým přicházel do styku, se snažil potěšit. Právě proto se zákoníci a starší lidu domnívali, že ho svým učením snadno ovlivní. Snažili se ho přimět k tomu, aby přijal rabínské zásady a tradice z dávných dob, které se v židovském národě předávaly z generace na generaci. On však žádal, aby je podložili Písmem. Byl ochotný uposlechnout každého slova z Božích úst, ale nemohl se řídit lidskými výmysly. Ježíš znal Písmo od začátku do konce a vykládal je v jeho pravém významu. Rabíni se cítili zahanbeni. Nechtěli se nechat poučovat dítětem. Tvrdili, že oni jsou povoláni k výkladu Písma a Ježíš jej má přijmout. Pobuřovalo je, že jim odporuje. TV 51.3

Věděli, že v Písmu žádné opodstatnění pro své tradice nenajdou. Uvědomovali si, že v duchovním chápání je Ježíš mnohem dále než oni. Přesto je však rozčilovalo, že se nechce podřídit jejich příkazům. Stále se jim nedařilo ho přesvědčit, a proto vyhledali Josefa a Marii a stěžovali si na jeho neposlušnost. Byl tedy pokárán a napomenut. TV 51.4

Ježíš na sobě pracoval už od dětství a od poslušnosti k Božímu slovu jej nemohla odvrátit ani láska a úcta k rodičům. Všechno, co dělal jinak než oni, zdůvodňoval slovy: “Psáno jest.” Rabíni mu však svým vlivem ztrpčovali život. Již od mládí procházel těžkými zkouškami tichosti, trpělivosti a vytrvalosti. TV 52.1

Jeho bratři, jak lidé říkali Josefovým synům, byli na straně rabínů. Tvrdili, že tradice se musí dodržovat — stejně jako Boží požadavky. Dbali dokonce více na lidská nařízení než na Boží slovo a Ježíšovo jasné rozlišování pravdy a bludu je dráždilo. Jeho důsledné zachovávání Božího zákona považovali za tvrdohlavost. Jeho vědomosti a moudrost, s jakou odpovídal rabínům, je ohromovaly. Věděli, že nechodil do rabínské školy, a přesto museli uznat, že je jejich učitelem. Uvědomovali si, že má vyšší vzdělání než oni. Nepochopili však, že má přístup ke stromu života a ke zdroji poznání, který oni sami neznali. TV 52.2