Touha věků

Vyčištění chrámu

Ježíš se znovu přísně rozhlédl po znesvěceném chrámovém nádvoří. Všichni na něho upřeně hleděli. Kněží i přední muži, farizeové i pohané s údivem a bázní upírali svůj pohled na Krista, který před nimi stál v majestátu nebeského Krále. Z jeho lidské podoby vyzařovalo božství a dodávalo mu dosud nevídanou důstojnost a slávu. Lidé, kteří byli v jeho těsné blízkosti, couvali tak daleko, jak jen jim to dav dovolil. Spasitel stál před nimi sám jen s několika svými učedníky. Nikdo ani nehlesl. Ticho se zdálo být nesnesitelné. Kristus promluvil s mocí, která zasáhla lid jako silná bouře: “Je psáno: ‘Můj dům bude zván domem modlitby,’ ale vy z něho děláte doupě lupičů.” Matouš 21,13. Jeho hlas se v chrámu rozléhal jako zvuk polnice. Rozhořčení, které se zračilo v jeho tváři, působilo jako spalující oheň. Přísně rozkázal: “Pryč s tím!” TV 372.7

Tři roky předtím byli chrámoví služebníci zahanbeni tím, že na Ježíšův příkaz utekli. Později se divili svému strachu a nechápali, jak mohli beze slova uposlechnout tak skromného a obyčejného člověka. Předsevzali si, že se to nesmí již nikdy opakovat, jejich důstojnost musí zůstat nedotčena. Přesto se tentokrát báli ještě víc a Ježíšův příkaz uposlechli ještě rychleji. Nikdo se neodvážil pochybovat o jeho moci. Kněží a obchodníci před ním prchali i se svým dobytkem. TV 372.8

Cestou z chrámu potkávali davy lidí, kteří s sebou přiváděli nemocné a hledali velkého Lékaře. Někteří z nich se nechali odradit tím, co slyšeli od utíkajícího zástupu, a vraceli se zpátky. Báli se setkat s někým, kdo má takovou moc, že svým pohledem vyhnal kněze a přední muže z chrámu. Většina z nich se však prodrala prchajícím davem až ke Spasiteli. Byl jejich jedinou nadějí. Chrám se do značné míry vyprázdnil, ale i tak v něm ještě zůstalo mnoho lidí. K nim se připojovali nově příchozí se svými nemocnými a umírajícími. Chrámové nádvoří bylo brzy plné lidí a Ježíš jim opět sloužil. TV 372.9

Za nějakou dobu se kněží a přední muži odvážili vrátit do chrámu. Zmatek ustal a oni byli zvědavi, co bude Ježíš dělat dál. Mysleli si, že usedne na Davidův trůn. Tiše vcházeli do chrámu a slyšeli, jak muži, ženy i děti chválí Boha. To, co spatřili uvnitř, je úplně ohromilo. Nemocní byli uzdraveni, slepí viděli, hluší slyšeli a chromí poskakovali radostí. Nejvíce ze všech se těšily děti. Ježíš je uzdravoval, bral je do náručí a přijímal jejich polibky vděčnosti. Když potom učil lid, usínaly mu některé z nich na rukou. Děti jej s radostí chválily, provolávaly mu hosana, jak to slyšely předešlého dne, a vítězoslavně mávaly palmovými větvemi. V celém chrámu znělo jejich volání: “Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.” “Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný.” “Hosanna synu Davidovu!” Žalm 118,26; Zacharjáš 9,9; Matouš 21,9. TV 372.10

Pro chrámové služebníky byly bezprostřední projevy radosti a štěstí urážkou. Chtěli je potlačit. Upozorňovali lid, že dupání dětí a hlasitý jásot znesvěcují Boží dům. Když však viděli, že lidé na jejich slova nedbají, obrátili se ke Kristu a řekli mu: “‘Slyšíš, co to říkají?’ Ježíš jim odpověděl: ‘Ovšem! Nikdy jste nečetli: Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?’” Matouš 21,16. Podle proroctví měl být Kristus prohlášen králem, a prorocké slovo se muselo splnit. Kněží a přední muži Izraele odmítli zvěstovat Boží slávu, proto si Bůh povolal jako své svědky děti. Kdyby byly i děti mlčely, zvěstovaly by Spasitelovu slávu chrámové sloupy. TV 374.1

Farizeové byli naprosto zmateni a vyvedeni z míry. Ježíš, kterého nemohli zastrašit, měl hlavní slovo. Zaujal postavení strážce chrámu. Nikdy předtím nejednal s tak královskou svrchovaností. Nikdy předtím neměla jeho slova a činy takovou váhu. V Jeruzalémě již vykonal mnoho zázraků, nikdy však nejednal tak důrazně a působivě. Kněží a přední muži si v přítomnosti lidu, který byl svědkem jeho obdivuhodných činů, nedovolili dát otevřeně najevo své nepřátelství. Jeho odpověď je sice ohromila a rozzuřila, ale ten den se už na nic nezmohli. TV 374.2