Touha věků

Láska je ze všeho nejdůležitější

Mnohem později, když se učedník Jan sblížil s Kristem účastí na jeho utrpení, odhalil mu Pán, co je podmínkou vstupu do Božího království: “Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.” “Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj… jméno své nové.” Zjevení 3,21.12. Apoštol Pavel napsal: “Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce.” 2. Timoteovi 4,6-8. TV 347.8

Kristovi bude nejblíže ten, kdo se na zemi nechal v plné míře prostoupit duchem jeho obětavé lásky. Lásky, která “se nevychloubá a není domýšlivá…, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy” (1. Korintským 13,4.5), lásky, která vede učedníka — stejně jako vedla jeho Pána — k tomu, aby se vzdal všeho, žil, pracoval a obětoval se až k smrti pro záchranu lidstva. Právě takový duch se projevil v životě Pavla, který řekl: “Život, to je pro mne Kristus” — jeho život totiž zjevoval lidem Krista; “a smrt je pro mne zisk” — zisk pro Krista, protože i smrt měla zvěstovat moc jeho milosti a přivádět k němu lidi. “Nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí.” Filipským 1,21.20. TV 347.9

Když se deset ostatních učedníků doslechlo, co Jan s Jakubem od Krista žádali, velmi je to pobouřilo. Každý z nich chtěl mít v Božím království nejvyšší postavení. Mysleli si, že je snad Jakub s Janem v něčem předstihli, a zlobili se. TV 348.1

Když se zase schylovalo ke sporu o to, kdo bude největší, zavolal si Ježíš rozhněvané učedníky k sobě a řekl jim: “Víte, že vládcové panují nad národy a velice je utlačují. Ne tak bude mezi vámi.” Matouš 20,25.26. TV 348.2

V královstvích světa znamenalo postavení zvětšování moci a bohatství. Vypadalo to, jako by lid byl jen k tomu, aby sloužil blahu vládnoucích vrstev. Vliv, bohatství i vzdělání sloužily vládcům k ovládání a využívání mas ve svůj prospěch. Vyšší společenské vrstvy měly přemýšlet, rozhodovat, bavit se a vládnout, nižší potom poslouchat a sloužit. Náboženství stejně jako všechny ostatní záležitosti bylo otázkou moci. Lid měl věřit a žít tak, jak mu jeho vládci nařídili. Právo člověka samostatně myslet a jednat nebylo vůbec uznáváno. TV 348.3

Kristus budoval své království na zcela jiných zásadách. Povolával lidi ke službě, ne k moci. Silní měli nést břemena slabých. Moc, postavení, nadání, vzdělání — to vše zavazovalo člověka ke službě bližním. I pro nejmenší z Kristových učedníků platí: “To všechno je kvůli vám.” 2. Korintským 4,15. TV 348.4

“Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.” Matouš 20,28. Ve společenství s učedníky Kristus vždy nesl tíhu všech jejich břemen a starostí. Sdílel s nimi chudobu, zapíral pro ně sám sebe, kráčel před nimi a uhlazoval jim cestu. Brzy zakončí své dílo na zemi a obětuje svůj život. Zásada, jíž se Kristus řídil, by se měla stát základem života členů církve — jeho těla. Podstatou a smyslem spasení je láska. V Kristově království jsou největší ti, kdo se řídí jeho příkladem a žijí jako pastýři jeho stáda. TV 348.5

Pavel popisuje skutečnou důstojnost a přednost křesťanského života: “Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech.” “Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.” 1. Korintským 9,19; 1. Korintským 10,33. TV 348.6

V otázkách svědomí musí být člověk naprosto svobodný. Nikdo nesmí ovládat myšlení někoho jiného, rozhodovat za něho nebo mu určovat, co je jeho povinností. Bůh dává každému člověku svobodu myslet a jednat podle svého vlastního přesvědčení. “Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.” Římanům 14,12. Nikdo nemá právo zasahovat do osobnosti druhého. Ve všech zásadních věcech “každý nechť má jistotu svého přesvědčení”. Římanům 14,5. V Kristově království nikdo nikoho povýšeně neutlačuje a k ničemu nenutí. Nebeští andělé nepřicházejí na zem vládnout a dožadovat se poct, jsou posly milosrdenství a spolupracují s lidmi na jejich povznesení. TV 348.7

Ježíšův milovaný učedník si zapsal do své paměti zásady Spasitelova učení i jeho slova v celé jejich kráse a do konce svého života je nepřestal zvěstovat sborům církve: “To je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali.” “Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.” 1. Janův 3,11.16. Tyto myšlenky vládly v životě prvotní církve po vylití Ducha svatého. “Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.” “Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi.” “Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.” Skutky 4,32.34.33. TV 349.1