Touha věků

222/361

60. kapitola — Zásady Ježíšova království

Blížily se Velikonoce a Ježíš se opět vydal do Jeruzaléma. Jeho vůle byla v naprostém souladu s vůlí Otce, a proto s pokojem v srdci odhodlaně kráčel k místu oběti. Učedníků se zmocňoval strach, pochybnosti a nejistota. Spasitel “šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli”. Marek 10,32. TV 346.1

Kristus si k sobě zavolal svých dvanáct učedníků a poprvé jim zcela otevřeně odhalil, že jej čeká zrada a utrpení. Řekl: “‘Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.’ Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.” Lukáš 18,31-34. TV 346.2

Jako kdyby ještě krátce předtím všude nehlásali: “Přiblížilo se království nebeské.” Neřekl snad sám Kristus, že mnozí usednou s Abrahamem, Izákem a Jákobem v Božím království? Neslíbil každému, kdo pro něho všechno opustí, stonásobnou odměnu v tomto životě a účast v jeho království? Neřekl svým dvanácti učedníkům, že budou mít v jeho království významné postavení, že budou sedět na trůnu a soudit dvanáct izraelských kmenů? I nyní zdůraznil, že vše, co o něm napsali proroci, se splní. A nepředpovídali snad proroci slávu Mesiášovy vlády? Ve světle těchto úvah jeho slovům o zradě, pronásledování a smrti vůbec nerozuměli. Počítali s tím, že mohou přijít i těžkosti, ale věřili, že Boží království se již brzy stane skutečností. TV 346.3

Jan, Zebedeův syn, následoval Ježíše jako jeden z prvních dvou učedníků. Spolu s bratrem Jakubem patřili k první skupině těch, kdo se pro Ježíše vzdali všeho. Ochotně opustili domov i přátele, aby mohli být s ním. Chodili s ním a rozmlouvali s ním, byli s ním v soukromí i na veřejných shromážděních. Ježíš rozptyloval jejich obavy, vysvobozoval je z nebezpečí, zmírňoval jejich utrpení, utěšoval je v zármutku a trpělivě a s láskou je učil. Po nějaké době se zdálo, že jejich srdce splynula se srdcem Ježíšovým a oni mu v zápalu své lásky chtěli být v jeho království co nejblíže. Jan si při každé příležitosti sedal vedle Spasitele a i Jakub mu chtěl být nablízku. TV 346.4

Jejich matka také následovala Krista a dle svých možností mu ochotně sloužila. Ve své mateřské lásce a ctižádosti chtěla, aby její děti získaly nejčestnější místa v novém království. Povzbuzovala je, aby o ně Mistra sami požádali. TV 347.1

Spolu se syny přišla za Ježíšem a prosili ho, aby splnil jejich přání. “Co chcete, abych vám učinil?” zeptal se jich. TV 347.2

Matka odpověděla: “Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.” Marek 10,36; Matouš 20,21. TV 347.3

Ježíš je trpělivě vyslechl. Nevyčítal jim, že jsou sobečtí, když chtějí pro sebe něco víc než pro své bratry. Četl v jejich srdcích a věděl, jak hluboce jej milují. Jejich láska byla sice poznamenaná lidskou nedokonalostí, ale nebyl to pouze lidský cit, pramenila ze zdroje jeho spásné lásky. Ježíš ji nezatratil, chtěl ji prohloubit a očistit. Řekl: “Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?” TV 347.4

Učedníci si vzpomněli na jeho tajemná slova o zkoušce a utrpení, i přesto však s důvěrou odpověděli: “Můžeme.” Marek 10,38.39. Sdílet se svým Pánem vše, co jej mělo potkat, a dokázat mu tak svoji věrnost, považovali za nejvyšší poctu. Ježíš dále řekl: “Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.” Marek 10,39. Místo trůnu jej čekal kříž s jedním zločincem po levici a druhým po pravici. Jan a Jakub měli sdílet s Mistrem jeho utrpení. První z bratrů zahyne mečem, druhý bude muset nejdéle ze všech snášet těžkosti, pohanu a pronásledování. TV 347.5

Potom Ježíš dodal: “Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.” Marek 10,40. TV 347.6

Postavení v Božím království nelze získat vlivnou známostí ani si je nelze zasloužit. Neuděluje se svévolně. Závisí na povaze. Koruna a trůn jsou dokladem dosažené duchovní úrovně, jsou znamením vítězství nad vlastním “já” skrze našeho Pána Ježíše Krista. TV 347.7