Touha věků

Jeho láska

Nyní je Ježíš v Boží přítomnosti na trůnu vesmíru, stále však s námi cítí. Všechny lidské strasti zasahují jeho láskyplné a soucitné srdce. Svýma probodenýma rukama žehná v dnešní době svému lidu ve světě ještě hojněji. “Nezahynou na věky a nikdo je z mé ruky nevyrve.” Jan 10,28. Člověk, který se odevzdal Kristu, má pro Spasitele větší cenu než celý svět. Vykupitel by byl prošel utrpením na kříži, i kdyby měl zachránit pro své království jen jediného člověka. Nikoho, za koho zemřel, neopustí. A pokud se jeho následovníci nerozhodnou od něho odejít, bude je pevně držet. TV 308.2

Pomáhá nám ve všech našich zkouškách. Vždy se na něho můžeme spolehnout. Nenechává nás, abychom sami bojovali proti pokušení, zápasili se zlem a nakonec padli pod tíhou utrpení a bolesti. V dnešní době jej sice nemůžeme vidět na vlastní oči, ale sluchem víry můžeme slyšet jeho hlas, který nám říká: Neboj se. Já jsem s tebou. “Já jsem… ten živý; byl jsem mrtev — a hle, živ jsem na věky věků.” Zjevení 1,17.18. Prožil jsem tvé strasti a boje, zakusil tvá pokušení. Vím, proč pláčeš, i já jsem plakal. Znám tak hluboký žal, že jej ani lidskému uchu nelze svěřit. Nevěř tomu, že jsi opuštěný a zapomenutý. I když nenajdeš ve své bolesti u nikoho na zemi pochopení, pohleď na mě a žij. “I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.” Izajáš 54,10. TV 308.3

Láska pastýře k ovcím může být velmi silná, své děti však miluje mnohem víc. Ježíš je nejen naším Pastýřem, ale také “Otcem věčnosti” Izajáš 9,6. Říká: “Znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce.” Jan 10,14.15. Je to jedinečné ujištění. Jednorozený Syn, který je u Otce a kterého Otec označil za svého společníka (viz Zacharjáš 13,7), přirovnává spojení mezi sebou a věčným Bohem ke spojení mezi sebou a svým lidem na zemi. Ježíš nás miluje. Jsme totiž darem, který přijal od Otce, jsme odměnou za jeho dílo. Miluje nás jako své děti. Nic většího, nic lepšího nám nebe nemůže nabídnout. TV 308.4

Ježíš myslel na všechny, kdo se na zemi nechali svést falešnými pastýři. Lidé, které chtěl shromáždit jako ovce na svých pastvinách, byli rozptýleni mezi vlky. Řekl: “Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.” Jan 10,16. TV 308.5

“Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.” Jan 10,17. To znamená: Můj Otec vás tak miluje, že mne poslal, abych za vaše vykoupení zaplatil svým životem. Učinil jsem tak, a Otec mě proto miluje ještě více. Jsem mu drahý, protože jsem se postavil na vaše místo, zaštítil jsem vás, obětoval jsem za vás svůj život, vzal jsem na sebe vaše nedostatky a přestoupení. TV 308.6

“Dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout.” Jan 10,17.18. Ježíš jako člověk byl smrtelný, ale jako Bůh byl zdrojem života pro svět. Mohl se smrti postavit, nemusel se jí poddávat. On však dobrovolně zemřel, aby odhalil život a nesmrtelnost. Nesl hřích světa a snášel jeho prokletí. Obětoval svůj život, aby lidé nemuseli zemřít věčnou smrtí. “Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal… Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.” Izajáš 53,4-6. TV 309.1