Touha věků

Pastýř a ovce

“Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.” Jan 10,2. Kristus je dveřmi i pastýřem. Vchází sám sebou. Obětováním sebe sama se stal pastýřem ovcí. “Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.” Jan 10,3.4. TV 306.6

Ovce je jedním z nejplašších a nejzranitelnějších tvorů. Pastýři na Východě se o svá stáda bez přestání neúnavně starají. Za hradbami měst bylo v dávných dobách stejně jako i dnes nebezpečno. Nájezdníci z kočovných pohraničních kmenů a divoké šelmy číhali ve skalních úkrytech a přepadali stáda. Pastýř střežil svěřené ovce a uvědomoval si, že i jeho život je ohrožen. Jákob, který se staral o Lábanova stáda na cháranských pastvinách, popsal svoji těžkou službu slovy: “Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad.” 1. Mojžíšova 31,40. Mladý David pásl stáda svého otce a s holýma rukama se postavil proti lvu i medvědovi a vyrval jim ukradenou ovci z tlamy. TV 306.7

Pastýř vodí své stádo přes skalnaté pahorky, lesy a divoké rokle k travnatým pastvinám u řeky, bdí nad ním v horách za osamělých nocí a chrání je před zloději. S láskou pečuje o slabé a nemocné ovce. Stádo se pak stává součástí jeho života. Váže jej k němu pevné pouto lásky. I když je stádo veliké, pastýř zná každou ovci. Každá má své jméno a slyší na pastýřovo volání. TV 307.1

Stejně jako zná své ovce pozemský pastýř, zná své po světě rozptýlené stádo i Pastýř nebeský. “Budete mými ovcemi, ovcemi, které já pasu, vy lidé, a já vám budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.” Ezechiel 34,31. Ježíš říká: “Povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.” Izajáš 43,1. “Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.” Izajáš 49,16. TV 307.2

Ježíš zná každého z nás a naše slabosti se ho dotýkají. Zná nás jménem. Zná dům, ve kterém žijeme, i jména všech jeho obyvatel. Někdy posílá své služebníky, aby šli do domu v určité ulici a určitém městě a vyhledali jednu z jeho ovcí. TV 307.3

Ježíš zná každého člověka tak dokonale, jako by zemřel jen a jen za něho. Těžkosti každého z nás se ho hluboce dotýkají. Slyší naše volání o pomoc. Přišel, aby nás všechny přivedl k sobě. Vyzývá nás: “Pojď za mnou!” Jeho Duch působí na lidská srdce a přitahuje je k němu. Mnozí jej odmítají a Ježíš je zná. Ví také, kdo s radostí naslouchá jeho volání a je ochoten svěřit se do jeho pastýřské péče. Říká: “Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou.” Jan 10,27. Stará se o každého jednotlivce tak, jako by kromě něho už nikdo jiný na světě nebyl. TV 307.4

“Volá své ovce jménem a vyvádí je… a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.” Jan 10,3.4. Pastýř na Východě své stádo nežene. Nepoužívá násilí ani ovce neplaší, jde před nimi a volá je. Ovce znají jeho hlas a poslouchají ho. Tak jedná se svým stádem i Pastýř-Spasitel. Písmo říká: “Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.” Žalm 77,20. Prostřednictvím proroka Ježíš prohlásil: “Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.” Jeremjáš 31,3. Spasitel nikoho nenutí, aby za ním šel. Říká: “Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování.” Ozeáš 11,4. TV 307.5

Kristovi učedníci nenásledují svého Pána ze strachu před trestem ani pro naději na věčnou odměnu. Poznali Spasitelovu jedinečnou lásku, která se zjevovala v jeho pozemské pouti od jeslí v Betlémě až ke kříži na Golgotě. Pohled na něho je k němu přitahuje, obměkčuje je a podmaňuje si je. Probouzí v jejich srdcích lásku. Oni slyší jeho hlas a následují jej. TV 307.6

Stejně jako jde pastýř před svým stádem a jako první čelí na cestě všem nebezpečím, jde před svým lidem i Ježíš. “Když je má všecky venku, kráčí před nimi.” Jan 10,4. Cesta k nebi je posvěcena Spasitelovými stopami. Může být strmá a nerovná, ale je to cesta, po které kráčel Ježíš. Jeho nohy ušlapaly ostré trny, aby se nám po ní šlo snadněji. Nesl každé břemeno, které musíme nést my. TV 308.1