Touha věků

50. kapitola — Nástrahy nepřátel

Na slavnostech v Jeruzalémě Ježíše celou dobu sledovali špehové. Každý den přicházeli s novým nápadem, jak ho umlčet. Kněží a přední muži čekali na vhodnou příležitost, aby se jej mohli zmocnit. Byli připraveni použít násilí. To ale ještě nebylo všechno. Chtěli galilejského učitele ponížit před lidmi. TV 290.1

Hned první den, kdy se Ježíš objevil na slavnosti, k němu přišli přední muži a ptali se ho, kdo mu dovolil učit. Snažili se odvrátit pozornost od jeho osoby k jeho oprávnění učit, a tím zdůraznit vlastní důležitost a moc. TV 290.2

Ježíš jim odpověděl: “Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.” Jan 7,16.17. Ježíš svou odpovědí nevracel nepřátelům jejich jízlivost, ale vyzvedl životně důležitou pravdu o spasení člověka. Řekl, že pochopení a uznání pravdy nezáleží ani tak na rozumových schopnostech, jako na otevřenosti srdce. Přijetí pravdy vyžaduje vůli ochotnou podřídit se. Kdyby mohl člověk přijmout pravdu pouhým rozumem, nemohla by mu v tom pýcha zabránit. Pravdu však přijímáme srdcem díky působení Boží milosti a musíme se pro ni vzdát každého hříchu, který nám Duch svatý odhalí. Ani sebevětší možnosti poznání pravdy člověku nepřinesou žádný užitek, pokud není ochoten přijmout ji do svého srdce a zříci se všech zvyků a způsobů, které jsou v rozporu s jejími zásadami. TV 290.3

Lidem, kteří se takto poddávají Bohu, upřímně touží poznat jeho vůli a řídit se jí, se pravda zjevuje jako Boží moc ke spasení. Jsou schopni rozeznat, kdo mluví z Boha a kdo sám ze sebe. Farizeové se nepodřizovali Boží vůli. Nesnažili se poznat pravdu. Naopak, stále hledali nějaké důvody, aby ji mohli obejít. Kristus odhalil, že právě proto nepochopili jeho učení. TV 290.4

Ukázal také, jak je možné rozeznat pravého učitele od podvodníka. “Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.” Jan 7,18. Kdo hledá vlastní slávu, mluví jen ze sebe. Jeho sobectví nakonec vždy vyjde najevo. Kristus však hledal Boží slávu. Z jeho úst vycházelo Boží slovo. To je důkazem jeho moci a potvrzením pravosti jeho učení. TV 290.5

Ježíš podal rabínům důkaz o svém božství. Ukázal jim, že umí číst v jejich srdcích. Od chvíle, kdy uzdravil nemocného v Bethesdě, mu usilovali o život. Přestupovali tím zákon, který navenek tak horlivě bránili. Ježíš řekl: “Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mě chcete zabít?” Jan 7,19. TV 291.1

Tato slova byla jako záblesk světla, který rabínům odhalil hloubku propasti, do níž se řítí. Na chvíli se jich zmocnila hrůza. Pochopili, že se vzpírají Věčné moci. Varování však odmítli přijmout. Chtěli si udržet vliv mezi lidem, a proto museli své vražedné úmysly tajit. Vyhnuli se odpovědi na Ježíšovu otázku a řekli: “Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?” Jan 7,20. Naznačovali tím, že Ježíš konal zázraky z moci zlého ducha. TV 291.2

Kristus na jejich narážku neodpověděl. Znovu vysvětloval, že uzdravení nemocného v Bethesdě bylo v souladu se sobotním zákonem i s jeho židovským výkladem. Řekl: “Mojžíš vám dal obřízku… a vy obřezáváte člověka i v sobotu.” Jan 7,22. Podle zákona muselo být každé dítě osmý den po narození obřezáno. Připadl-li tento den na sobotu, musela být obřízka provedena v sobotu. Pokud takové počínání neodporovalo duchu zákona, muselo být Ježíšovo sobotní uzdravení “celého člověka” se zákonem v naprostém souladu. Ježíš rabíny varoval: “Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!” Jan 7,24. TV 291.3

Přední muži byli umlčeni a mnozí z lidu se ptali: “Není to ten, kterého chtějí zabít? A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš?” Jan 7,25.26. TV 291.4