Touha věků

Živá voda

Každý den učil lid, dokud nepřišel “poslední, velký den svátků”. Jan 7,37. Toho rána byli už lidé dlouhými slavnostmi unaveni. Ježíš najednou zvýšil hlas tak, že se rozezněl po celém chrámovém nádvoří: TV 288.6

“Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ‘proudy živé vody poplynou z jeho nitra’, jak praví Písmo.” Jan 7,37.38. Tato výzva na lidi v dané situaci silně zapůsobila. Neustále viděli kolem sebe okázalou slávu a nádheru, oči už měli oslepené září světel a barev, v uších jim stále zněla hlučná hudba. V celé té nepřetržité řadě obřadů však nebylo nic, co by uspokojilo potřeby jejich ducha a uhasilo jejich žízeň po nepomíjitelných věcech. Ježíš je vyzval, aby k němu přišli a pili vodu života, která se v nich stane “pramenem vyvěrajícím k životu věčnému”. TV 289.1

Kněz tehdy právě vykonával obřad připomínající chvíli, kdy Mojžíš na poušti udeřil do skály. Skála představovala Spasitele, který svou smrtí otevře živé proudy spasení pro každého, kdo žízní. Kristova slova byla vodou života. Kristus se v přítomnosti shromážděného davu vystavil ranám, aby světu vytryskla voda života. Satan zasazoval Kristu rány a doufal, že Knížete života zničí. Místo toho však udeřil do skály, ze které vytekla živá voda. Při Ježíšových slovech se lidí zmocňovala neznámá bázeň a mnozí byli ochotni volat jako samařská žena: “Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila.” Jan 4,15. TV 289.2

Ježíš zná potřeby duše. Okázalost, bohatství a sláva je nemohou uspokojit. “Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!” Ježíš zve k sobě bohaté i chudé, velké i malé, nedělá mezi lidmi žádné rozdíly. Chce sejmout břemena z obtížených, potěšit zarmoucené a dát naději zoufalým. Mnozí z těch, kdo Ježíše poslouchali, se trápili zklamanými nadějemi a nosili v sobě skrytou bolest, někteří hledali uspokojení ve věcech tohoto světa a v uznání lidí. Když však již všeho dosáhli, poznali, že se namáhali zbytečně, protože došli jen k děravé nádrži, u které nemohou svou žízeň uhasit. Stáli tedy uprostřed lesku radostných slavností nespokojení a smutní. Z pochmurného přemítání je vytrhlo nečekané pozvání: “Jestliže kdo žízní.” Další Ježíšova slova v nich probudila novou naději. Duch svatý jim předkládal tento symbol tak dlouho, dokud v něm nepoznali nabídku vzácného daru spasení. TV 289.3

Kristova slova k lidem, kteří žízní, platí stále. Promlouvají k nám dokonce ještě naléhavěji než k těm, kdo je tehdy v poslední den slavnosti slyšeli v chrámu. Pramen vyvěrá pro každého. Unaveným a vyčerpaným nabízí osvěžující vodu věčného života. Ježíš stále volá: “Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.” “Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.” Zjevení 22,17. “Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.” Jan 4,14. TV 289.4