Touha věků

Soucit s chybujícími

“My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.” Římanům 15,1. Nikoho, kdo věří v Krista, nemáme zlehčovat, i když je jeho víra slabá a následuje Ježíše nejistým krokem dítěte. Všemi přednostmi, které nám Bůh dal, ať už je to vzdělání, dobré způsoby, ušlechtilost, křesťanská výchova či náboženská zkušenost, máme podle svých možností sloužit těm, kterým se těchto darů nedostalo. Jsme-li silní, máme podpírat slabší. Andělé slávy mají tvář nebeského Otce stále před sebou a s radostí slouží jeho dětem. Zvláštní péči věnují ustrašeným lidem, kteří mají potíže se svými povahovými nedostatky. Andělé jsou vždy tam, kde je jich nejvíce potřeba, pomáhají lidem, kteří svádějí těžké boje se svým vlastním “já” a žijí v těžkých podmínkách. Praví Kristovi následovníci s nimi v této službě spolupracují. TV 282.4

Pokud někdo “z těchto maličkých” selže a ublíží vám, je na vás, abyste mu podali pomocnou ruku. Nečekejte, že první krok ke smíření udělá on. Ježíš řekl: “Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila? A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.” Matouš 18,12-14. TV 283.1

Přicházejte k chybujícímu “v duchu mírnosti”, “každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení” a “pokárej ho mezi čtyřma očima”. Galatským 6,1; Matouš 18,15. Nevystavujte ho potupě a neříkejte o jeho poklescích ostatním. Nezneuctívejte Krista veřejným odhalováním hříchů někoho, kdo nese jeho jméno. Často je třeba zcela otevřeně říci chybujícímu pravdu. Má-li se napravit, musí poznat svůj omyl. Nesmíme ho však odsuzovat a zatracovat ani se snažit sami sebe ospravedlňovat. Všechno naše úsilí musí směřovat k jeho nápravě. Rány duše je třeba léčit s co největší ohleduplností a citlivostí. Pomoci může jen láska Spasitele trpícího na Golgotě. Křesťané by k sobě měli vždy přistupovat s láskyplným pochopením. Každý by si měl uvědomit, že když se mu podaří odvrátit bratra od jeho pochybení, “zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů” Jakubův 5,20. TV 283.2

Ani toto úsilí však nemusí přinést očekávaný výsledek. Ježíš doporučuje: “Přiber k sobě ještě jednoho nebo dva.” Matouš 18,16. Možná, že společnými silami dosáhnou toho, co se jednomu nepodařilo. Přizvaní nebudou na problému osobně zúčastněni a budou pravděpodobně nestrannější. To dodá jejich radám v očích chybujícího člověka větší vážnosti. TV 283.3

Pokud napomínaný nedbá ani na jejich doporučení, potom, ne však dříve, je třeba celou záležitost předložit sboru věřících. Členové církve jako představitelé Krista se sjednotí na modlitbě a s láskou budou prosit o nápravu chybujícího. Duch svatý promluví ústy svých služebníků a vyzve provinilého, aby se navrátil k Bohu. Apoštol Pavel pod vlivem Božího Ducha napsal: “Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!” 2. Korintským 5,20. Člověk, který odmítá i toto společné úsilí sboru, přetrhává svazky, jež ho spojují s Kristem, a vylučuje se ze společenství církve. Potom, říká Ježíš, “ať je ti jako pohan nebo celník” Matouš 18,17. Nesmíme si však myslet, že pro něho už Boží milost neplatí, pohrdat jím a být k němu lhostejní. Musíme k němu přistupovat s láskou a soucitem jako ke ztracené ovci, kterou Kristus stále hledá a chce přivést do svého stáda. TV 283.4

Kristovo poučení o tom, jak jednat s lidmi, kteří se dostávají na scestí, je rozšířením pokynu, jež dal Izraeli Mojžíš: “Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, abys nenesl následky jeho hříchu.” 3. Mojžíšova 19,17. To znamená, že pokud někdo nedbá na Kristovo nařízení a nesnaží se přivést k nápravě ty, kdo žijí v omylu a hřeší, stává se spoluúčastníkem jejich hříchu. Za zlo, kterému jsme mohli zabránit, jsme stejně zodpovědní, jako kdybychom se jej sami dopustili. TV 284.1

Na nepravost máme upozornit přímo toho, kdo se jí dopouští. Nemáme o ní mezi sebou hovořit a odsuzovat ji. Ani poté, co byla předložena církvi, o ní nesmíme říkat dalším lidem. Pro nevěřící svět jsou chyby křesťanů jen kamenem úrazu. I nám škodí, pokud se těmito věcmi stále zabýváme, protože se jejich vlivem začneme měnit. Snažíme-li se napravit chyby našeho bratra, Kristův Duch nás povede tak, abychom jej pokud možno uchránili před kritikou ze strany věřících, ale především před odsouzením nevěřícího světa. Každý z nás se dopouští chyb a potřebuje Kristovo slitování a odpuštění. Proto máme jednat s druhými tak, jak chceme, aby oni jednali s námi. TV 284.2

“Cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.” Matouš 18,18. Vystupujete jako vyslanci nebes a vaše dílo má význam pro věčnost. TV 284.3

Tuto velikou odpovědnost však nemusíme nést sami. Budeme-li se upřímně řídit Božím slovem, Kristus bude s námi. Přebývá nejen ve shromážděních církve, ale všude, kde se učedníci, byť jen v nepatrném počtu, scházejí v jeho jménu. Říká: “Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.” Matouš 18,19. TV 284.4

Slovy “můj nebeský Otec jim to učiní” Ježíš učedníkům připomíná, že s nimi sice je svázán svým lidstvím, snáší s nimi jejich těžkosti a cítí s nimi v jejich utrpení, ale svým božstvím je spojen s trůnem Nekonečného. Je to obdivuhodné ujištění. Nebeské bytosti soucítí s lidmi a spolupracují s nimi na záchraně ztracených. Nebeská moc se spojuje s lidskými schopnostmi, aby přivedla lidi ke Kristu. TV 284.5