Touha věků

V Betlémě

Mudrci odešli z Jeruzaléma sami. Když opouštěli brány města, byla už noc. K jejich velké radosti se na obloze znovu objevila hvězda a vedla je až do Betléma. Na rozdíl od pastýřů nevěděli, v jak skromných poměrech se Ježíš narodí. Židé je svým nezájmem zklamali. Mágové podnikli dlouhou cestu a nakonec odcházeli z Jeruzaléma s daleko menší nadějí, než s jakou do něho vcházeli. V Betlémě se nesetkali s žádnými strážemi, které by chránily právě narozeného krále. Nebyla tam žádná významná osobnost tehdejšího světa. Ježíš ležel v jeslích. Jeho jedinou stráží byli rodiče, prostí vesničané. Cožpak tohle je ten, o němž četli, že má “pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni,” ten, který má být “světlem pronárodům” a “spásou do končin země”? Izajáš 49,6. TV 36.4

“Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu…” Matouš 2,11. V chudém dítěti poznali Boží přítomnost. Obrátili se k němu jako ke svému Spasiteli, odevzdali mu svá srdce a zahrnuli jej svými dary — “zlatem, kadidlem a myrhou”. To byla víra! O mudrcích z Východu by bylo možno říci totéž, co později řekl Kristus o římském setníkovi: “Tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.” Matouš 8,10. TV 36.5

Mudrci nepochopili Herodův skutečný záměr s Ježíšem. Když došli k cíli a jejich cesta splnila svůj účel, chtěli se vrátit do Jeruzaléma a říci mu, jak úspěšně pořídili. Ve snu však dostali poselství, aby k němu už nechodili. Vyhnuli se tedy Jeruzalému a vraceli se do své země jinou cestou. TV 37.1