Touha věků

Jeruzalémské zastavení

Dorazili do Izraele, sestoupili z Olivetské hory a pohlédli na Jeruzalém. Hvězda, která je po celou dobu namáhavé cesty vedla, se zastavila nad chrámem a po chvíli zmizela z dohledu. Nedočkavě vyrazili do města. Očekávali, že všichni budou s radostí mluvit o Mesiášově narození. Vyptávali se však marně. Odebrali se do chrámu. Ale zdálo se, že ani tam — k jejich velkému překvapení — nikdo o právě narozeném králi nevěděl. Jejich otázky se nesetkaly s nadšením, ale spíše s překvapením, strachem, a dokonce i s opovržením. TV 35.1

Kněží stále opakovali tradiční výklady. Vychvalovali své náboženství a svou vlastní zbožnost, vyvyšovali se nad Řeky a Římany, které považovali za pohany a hříšníky všech hříšníků. Mudrci nebyli žádnými modláři a Bůh si jich cenil víc než kněží, kteří se k němu okázale hlásili. Pro Židy to však byli pohané. Dokonce ani vyvolení strážci svatých proroctví neměli pro jejich naléhavé otázky porozumění. TV 35.2

O příchodu mudrců se brzy dozvěděl celý Jeruzalém. Zvláštní účel jejich návštěvy vyvolal rozruch a vše se rychle doneslo i ke králi Herodovi. Tento lstivý Edomita byl zprávou o existenci případného soka pobouřen. Jeho cesta k trůnu byla poskvrněna nesčetnými vraždami. Byl cizincem a lid, kterému vládl, ho nenáviděl. Jeho jedinou záštitou byla přízeň Říma. Nový král měl však na trůn větší nárok. On se pro království narodil. TV 35.3

Herodes podezíral kněze, že se spikli s cizinci, aby podnítili lid ke vzpouře a svrhli jej z trůnu. Nedal na sobě nic znát, ale rozhodl se zkřížit jejich plány dobře promyšlenou lstí. Svolal k sobě přední kněze a zákoníky a vyptával se jich, co se v jejich svatých knihách píše o místě Mesiášova narození. TV 35.4

Židovské učitele dotaz samozvaného vládce, vznesený na popud cizinců, urazil. Lhostejnost, s jakou se obrátili k prorockým spisům, žárlivého tyrana rozzuřila. Myslel si, že mu chtějí něco zatajit. Důrazně jim přikázal, aby celou záležitost důkladně prozkoumali a oznámili mu místo narození jejich očekávaného krále. Neodvážili se neuposlechnout. Odpověděli mu: “V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: TV 35.5

‘A ty Betléme v zemi judské,
zdaleka nejsi nejmenší
mezi knížaty judskými,
neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem
mého lidu, Izraele.’” Matouš 2,5.6. TV 35.6

Pak si Herodes pozval mudrce. Zmítal jím hněv a strach, ale nedal na sobě nic znát a cizince zdvořile přijal. Vyptával se jich, kdy se jim zjevila hvězda, a předstíral, že má ze zprávy o Kristově narození radost. Potom jim přikázal: “Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.” Matouš 2,8. S tím je propustil a oni se vydali na cestu do Betléma. TV 36.1

Jeruzalémští kněží a starší věděli o Kristově narození více, než byli ochotni přiznat. Zpráva o tom, jak andělé navštívili pastýře, se dostala i do Jeruzaléma. Rabínům však nestála za povšimnutí. Sami mohli Ježíše najít a mudrce k němu zavést. Místo toho je na narození Mesiáše upozornili mudrci. Ptali se: “Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.” Matouš 2,2. TV 36.2

Pýcha a nenávist zavřely dveře před světlem. Kdyby byli lidé uvěřili pastýřům a mudrcům, kněží a rabíni by se dostali do velmi svízelné situace. Ukázalo by se totiž, že se nedrží Boží pravdy. Byli to vzdělaní učitelé, nemohli se přece nechat poučovat od pohanů. Říkali, že není možné, aby je Bůh opomenul a obrátil se k nevzdělaným pastýřům a neobřezaným pohanům. Zprávy, které znepokojovaly Heroda i celý Jeruzalém, s opovržením zavrhli. Nestálo jim za to, jít se podívat do Betléma a o celé záležitosti se přesvědčit. Namlouvali lidu, že zájem o Ježíše je projevem fanatismu. To byl počátek odmítavého postoje kněží a rabínů ke Kristu. V té době začala jejich pýcha a zatvrzelost přerůstat v nepřekonatelnou nenávist ke Spasiteli. Bůh otevíral dveře pohanům a židovští vůdcové si je sami zavírali. TV 36.3