Touha věků

Bratři

Když Ježíš učil lid, přišli za ním učedníci a oznámili mu, že venku na něho čeká jeho matka a bratři a chtějí s ním mluvit. Ježíš věděl, co mají na srdci, a “odpověděl tomu, kdo mu to řekl: ‘Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?’ Ukázal na své učedníky a řekl: ‘Hle, moje matka a moji bratři. Neboť, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.’” Matouš 12,48-50. TV 206.1

Každý, kdo vírou přijal Krista, byl se Spasitelem spojen těsněji než se svými příbuznými. Vstoupil v jednotu s Kristem, jako byl Kristus jedno se svým Otcem. Ježíšova matka byla jako věřící, která jedná podle Kristových slov, svému Synu blíže než jako jeho příbuzná. Rovněž jeho bratři neměli žádný užitek z příbuzenského vztahu s Ježíšem, dokud ho nepřijali za svého osobního Spasitele. TV 206.2

Kristus mohl mít ve svých příbuzných nesmírnou oporu, kdyby byli uvěřili, že ho poslalo nebe, a spolupracovali s ním na Božím díle. Jejich nedůvěra Ježíše zraňovala. Byla to část kalichu hořkosti, který za nás vypil. TV 206.3

Nepřátelství vůči evangeliu nesl Boží Syn velice těžce a zvlášť bolestné pro něho bylo v jeho vlastním domově. Jeho srdce bylo plné milosrdenství a lásky. Velmi si vážil dobrých rodinných vztahů. Jeho bratři si přáli, aby uznal jejich názory, i když by to bylo v rozporu s jeho božským posláním. Mysleli si, že potřebuje jejich radu. Dívali se na něho ze svého lidského pohledu a domnívali se, že kdyby říkal jen to, s čím by farizeové a zákoníci souhlasili, vyhnul by se nepříjemným sporům, které svými výroky vyvolával. Když si přivlastňoval Boží moc a káral rabíny za jejich hříchy, mysleli si, že se pomátl. Věděli, že farizeové hledají vhodnou příležitost, aby ho mohli obvinit, a uvědomovali si, že jim ji často poskytuje. TV 206.4

V zajetí svých omezených názorů nedokázali pochopit jeho poslání ani s ním nemohli cítit v jeho utrpení. Nevybíravými a nechápavými poznámkami dávali najevo, že mají zkreslenou představu o jeho povaze a nevidí, jak se v ní božské spojuje s lidským. Často ho viděli zarmouceného, ale místo aby ho utěšili, ještě více jej svými slovy zraňovali. Ježíš trpěl a lidé nechápali jeho pohnutky ani dílo. TV 206.5

Ježíšovi bratři se často odvolávali na ubohé a otřepané farizejské moudrosti. Chtěli poučovat Krista, který zná veškerou pravdu i všechna tajemství. To, čemu nerozuměli, klidně zavrhovali. Jejich urážky se Spasitele hluboce dotýkaly, býval vyčerpaný a smutný. Zakládali si na své víře v Boha a mysleli si, že ho obhajují. Bůh byl přitom v těle mezi nimi, a oni ho nepoznali. TV 206.6

Život na zemi byl tak pro Ježíše trnitou cestou. Nepochopení ve vlastním domě jej nesmírně trápilo. Vždy se mu ulevilo, když odešel někam, kde se s ním nesetkával. Jeden dům navštěvoval obzvláště rád — dům Lazara, Marie a Marty. TV 206.7

Panovalo tam ovzduší víry a lásky a Ježíš si tam vždy odpočinul a načerpal síly. Přesto se na zemi nenašel nikdo, kdo by plně chápal jeho božské poslání a věděl o břemenu, které nesl za celé lidstvo. Často nalézal úlevu jen v samotě a v rozhovoru se svým nebeským Otcem. TV 207.1

Lidé, kteří jsou povoláni trpět pro Krista a narážejí na nepochopení a nedůvěru i ve vlastní rodině, se mohou utěšovat tím, že Ježíš prožíval stejné těžkosti. On jim rozumí. Vyzývá je, aby přítele hledali v něm a útěchu tam, kde ji nalézal i on — ve společenství s Otcem. TV 207.2

Kristus neopouští lidi, kteří jej přijali za svého osobního Spasitele, aby museli v osamění jako sirotci snášet životní zkoušky. Přijímá je do nebeské rodiny a vyzývá je, aby jeho Otce nazývali svým Otcem. Jsou jeho “dětmi” a Bůh je miluje. Spojuje je s ním pouto nejhlubší a nejstálejší lásky. Zahrnuje je nekonečnou přízní. Jeho vztah k nim převyšuje lásku rodičů k jejich bezbranným potomkům tak, jako božské převyšuje lidské. TV 207.3

Zákony, které dostali Izraelci, vypovídají o Kristově vztahu k jeho lidu. Když se Žid pro chudobu musel vzdát svého dědictví a prodat se do otroctví, bylo povinností jeho nejbližšího příbuzného, aby ho i s dědictvím vykoupil (3. Mojžíšova 25,25; 3. Mojžíšova 25,47-49; Rút 2,20). Naše vykoupení i vykoupení dědictví, o které nás připravil hřích, připadlo na toho, kdo je nám “nejbližší”. A Kristus se stal naším nejbližším proto, aby nás mohl vykoupit. Spasitel je nám blíže než otec, matka, bratr, přítel nebo milý. Říká: “Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj… Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.”(Izajáš 43,1.4) TV 207.4

Kristus miluje nebeské bytosti, které obklopují jeho trůn. Jak si však můžeme vysvětlit lásku, kterou miluje nás? Nejsme schopni ji pochopit, ale můžeme ji poznat z vlastní zkušenosti. Pokud jsme přijali Krista za svého nejbližšího, měli bychom s láskou přistupovat i k jeho bratrům a sestrám. Měli bychom ochotně plnit povinnosti, které vyplývají z našeho vztahu k Bohu. Jako členové Boží rodiny bychom měli ctít svého Otce i ostatní duchovní příbuzné. TV 207.5