Touha věků

Ochrana před zlem

Potom ještě varoval lidi, kteří nebyli ochotni přijmout Ducha svatého do svého srdce, přestože na ně jeho slova zapůsobila a s radostí je poslouchali. Duši člověka neničí jen odmítání, ale i lhostejnost. Ježíš řekl: “Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: ‘Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.’ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam.” Matouš 12,43-45. TV 204.4

V Kristově době bylo mnoho lidí, nad kterými satan na čas ztratil svoji moc. Z Boží milosti byli vysvobozeni z moci démonů, kteří je ovládali. Radovali se z Boží lásky, ale nezůstali v ní stejně jako ti, o kterých vypráví podobenství o zrnu zasetém do kamenité půdy. Nepodřizovali se každý den Bohu, a proto v nich Kristus nemohl přebývat. Když se potom zlý duch vrátil a přivedl s sebou “sedm jiných duchů, horších než on sám”, moc zla je zcela ovládla. Stejně je tomu i dnes. TV 205.1

Když se člověk odevzdá Kristu, ovládne jeho nové srdce nová moc. Jeho život se změní tak, jak by jej on sám nikdy změnit nedokázal. Nadpřirozeným zásahem se do něho dostává nadpřirozená moc. Stává se Kristovou pevností v rozbouřeném světě a Kristus si přeje, aby byl pro něho jedinou svrchovanou autoritou. Člověk vedený nebeskými silami je schopen odolávat satanovým útokům. Pokud se však neodevzdáme Kristu, ovládne nás nepřítel. Každý z nás je pod vládou jedné nebo druhé mocnosti, které bojují o svrchovanost v tomto světě. Jiná možnost není. Pod vládu království temnosti se dostaneme snadno, ani nemusíme mít v úmyslu jí sloužit. Stačí, abychom zanedbávali spojení s královstvím světla. Nebudeme-li spolupracovat s nebeskými silami, zmocní se našeho srdce satan a zabydlí se v něm. Jedinou obranou proti zlu je přijmout Krista do svého srdce vírou v jeho spravedlnost. Pokud nebudeme mít živé spojení s Bohem, neodoláme hříšnému vlivu sebelásky, nestřídmosti a pokušení. Můžeme se zbavit mnoha zlozvyků, na nějakou dobu se můžeme od satana odtrhnout, ale bez živého spojení s Bohem a bez naprosté odevzdanosti Kristu budeme přemoženi. Bez osobního poznání Spasitele a bez neustálého společenství s ním se vydáváme na milost a nemilost nepříteli a nakonec se mu poddáme. TV 205.2

“A konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením,” řekl Ježíš (Matouš 12,45). Nejzatvrzelejší jsou lidé, kteří nedbali na nabídku milosti a pohrdli jeho Duchem. Nejběžnějším projevem hříchu proti Duchu svatému je neustálé přehlížení nebeské výzvy k pokání. Každý odmítavý krok ve vztahu ke Kristu je krokem k odmítnutí spasení a k hříchu proti Duchu svatému. TV 205.3

Odmítnutím Krista se Židé dopustili nenapravitelné chyby. Odmítneme-li nabídku milosti, dopustíme se téhož omylu. Když nechceme poslouchat Kristovy posly a místo nich nasloucháme služebníkům satana, kteří nás od Krista odvádějí, urážíme Knížete života před satanovým chrámem i před celými nebesy. Připravujeme se tak o naději i odpuštění a nakonec můžeme ztratit i touhu po smíření s Bohem. TV 205.4