Cesta k vnitřnímu pokoji

Co člověka změní?

Výchova, dobré návyky a síla vůle — to všechno nám pomáhá jednat správně. Nedokáže to však změnit naši podstatu a zajistit čistotu našeho života. Jedině nový život, který přijmeme od Boha — vnější síla, která působí v našem nitru, může z nás, kdo jsme měli původně rádi hřích, udělat lidi, kteří mají rádi skutečnou čistotu, svatost. Tou silou je Ježíš Kristus. Jedině jeho milost nás může oživit a přitáhnout k Bohu a k bezhříšnosti — čistotě, svatosti. CVP 18.2

Ježíš Kristus prohlásil:“Víš, na čem záleží? Na tom, aby se člověk znovu narodil, protože jinak se nestane občanem Božího království.” ⁴Podstatné je, aby se člověk nechal vnitřně proměnit Bohem, aby přijal nové cíle a nová přání. Někteří lidé se domnívají, že stačí rozvíjet dobro, které už v sobě mají. To je však mylné pojetí a vede k tragickým koncům — k věčné smrti. CVP 18.3

“Člověku vyzbrojenému jen vrozenými schopnostmi jsou ovšem pravdy Božího Ducha proti mysli. Zdají se mu hloupé a nepochopitelné, protože pochopit se dají jen s pomocí Ducha.” ⁵5 Proto Ježíš vysvětloval:“Nediv se mým slovům, že se musíte znovu narodit.” ⁶O Ježíši Kristu je napsáno:“Je zdrojem všeho života a pro lidi světlem na cestě k Bohu.” ⁷ “Jenom on je Spasitel a nečekejte, že se ozve ještě jiné jméno, které by znamenalo záchranu.” ⁸ CVP 18.4

U Boha můžeme sledovat laskavou dobrotu a otcovský soucit. Můžeme se přesvědčit, že jeho zákon je moudrý, spravedlivý a správný. Je to vlastně zákon lásky. Nestačí však, abychom to všechno pochopili a uznali. Velký hlasatel křesťanství, apoštol Pavel, tomu dobře rozuměl, když prohlásil:“Souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý… Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.” Přestože to Pavel všechno věděl, prožíval bezmoc a zklamání. Nakonec prohlásil:“My jsme však slabí lidé, jako otroci prodaní hříchu.” ⁹ CVP 19.1

Pavel chtěl být čistý a spravedlivý před Bohem. Uvědomoval si však, že skutečnost je jiná a že není schopný se změnit, proto zvolal:“Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?” ¹⁰Podobně volali věřící ve všech dobách a ve všech zemích. Pro všechny platí stejná odpověď:“Beránek Boží, který bere na sebe hříchy celého světa.” ¹¹ CVP 19.2

Bůh se snažil nejrůznějšími způsoby sdělit tuto skutečnost všem, kdo toužili zbavit se nadvlády hříchu ve svém životě. Když starozákonní patriarcha Jákob podvedl svého otce a přivlastnil si požehnání, které měl dostat jeho bratr Ezau, musel utéct z domu. Zůstal sám a daleko od domova. Nejvíce ze všeho jej však znepokojovala obava, že jej jeho vina odloučí od Boha. Zdrcený Jákob se uložil ke spánku na holé zemi. Obklopovaly ho jen pusté kopce, nad ním se třpytila hvězdnatá obloha. Když usnul, zdálo se mu, že jej zalilo jasné světlo. Ve snu viděl žebřík, sahající od místa, kde ležel, až branám nebe. Po žebříku sestupovali a vystupovali andělé. Z nebeské slávy slyšel hlas, který jej těšil a povzbuzoval. Zpráva z nebe odpovídala na jeho problém. Znovu dostal ujištění, že i jako hříšník se může díky Zachránci stát znovu Božím přítelem. Pocítil radost a vděčnost. CVP 19.3

Žebřík v Jákobově snu představuje Ježíše Krista. Jen on může obnovit narušený vztah mezi člověkem a Bohem. Ježíš Kristus připomněl později Natanaelovi Jákobův sen slovy: “Uvidíte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.” ¹²Když Adam a Eva neposlechli Boha — a tedy zhřešili — odvrátili se od Boží lásky a přerušili přátelský vztah s ním. Sami se od Boha odloučili. Pak už nemohli mluvit s Bohem přímo. Ježíš Kristus však obnovil přerušené spojení. Vytvořil mezi nebem a zemí most, po kterém k nám mohou přicházet andělé, pomáhat nám a povzbuzovat nás. Umožnil hříšným, slabým a bezmocným přístup ke zdroji nekonečné moci. CVP 19.4