Cesta k vnitřnímu pokoji

Největší potřeba člověka

Bůh dal prvním lidem, Adamovi a Evě, vyvážené myšlení a ušlechtilý charakter. Měli čisté úmysly a zájmy beze stopy zla. Když se však rozhodli Boha neuposlechnout, jejich myšlení se změnilo. Sebeláska vytlačila jejich lásku k Bohu. Vzpoura proti Bohu — hřích — je tak oslabila, že už nebyli schopni vzdorovat moci zla. Stali se satanovými otroky, a kdyby jim Bůh nenabídl pomoc, zůstali by v tomto otroctví navždy. CVP 17.1

Satan se snažil zkazit záměr, který Bůh sledoval stvořením Adama a Evy. Chtěl svět zamořit utrpením a smrtí. Potom by obvinil Boha, že za všechno to špatné může, protože stvořil lidi. CVP 17.2

Před tím, než se Adam s Evou postavili proti Bohu, měli možnost s ním komunikovat přímo. V jeho přítomnosti byli šťastni, protože“v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání”.¹Když se však dopustili hříchu tím, že Boha neuposlechli, už jim Boží čistota, Boží svatost, nepřinášela radost a snažili se před Bohem ukrýt. CVP 17.3

Dnešní člověk jedná podobně. Protože se mu nelíbí to, co se líbí Bohu, není rád v jeho přítomnosti a nerad s ním mluví prostřednictvím modlitby. Kdyby jej Bůh přijal do svého království v nebi, byl by tam nešťastný. Neměl by radost z toho, že může být s Bohem nebo s anděly. CVP 17.4

Celý vesmír se řídí pravidlem nesobecké lásky. Všichni obyvatelé nebe milují Boha, protože Bůh miluje je. V srdci člověka, který má rád hřích, však Boží láska nenachází patřičnou odezvu. Myšlenky a chování takového člověka se podstatně liší od myšlenek a chování zachráněných, kteří se hříchu vzepřeli a budou žít v nebi. Byl by tam nešťastný. Před Ježíšem, světlem a zdrojem radosti, by se skrýval. Bůh žádným příkazem nevyloučil z nebe ty, kdo přijali hřích za svůj. Vylučují se sami. Nebyli by tam schopni žít. Boží sláva by se pro ně stala zničujícím žárem. Raději by zemřeli, než by pohlédli do tváře Ježíše Krista, který položil život, aby je zachránil. CVP 17.5

My sami, svou vlastní silou, nejsme schopni se vymanit z moci zla — hříchu. Naše srdce je zamořeno hříchem a sami je nedokážeme změnit.“Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.” ²“Jestliže někdo žije podle své přirozenosti, je ovládán sobeckými touhami. Žije-li však v někom Boží Duch, je jím také usměrňován. Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony jsou pro ně nepřijatelné.” ³ CVP 18.1