Cesta k vnitřnímu pokoji
Pěstujme radost, nikoli pochybnosti
Neměli bychom myslet jenom na to špatné a nepříjemné, co nás kdy v životě potkalo. Neměli bychom mluvit jen o svých chybách a o tom, jak nás stále mrzí. V takovém případě by nás negativní myšlenky zahltily a zbavily naděje. Člověk bez naděje vidí všechno černě. Uzavírá se před Božím světlem a vrhá stín na životy jiných lidí. CVP 119.2
Poděkujme raději Bohu za pozitivní myšlenky, ke kterým nás vede. Připomínejme si, co všechno nám Bůh slíbil. Ježíš Kristus opustil trůn svého nebeského Otce a své božství skryl v lidském těle. Stal se jedním z lidí proto, aby nás mohl vysvobodit z moci satana. Zvítězil za nás v boji se zlem, otevřel cestu k věčnému životu a odhalil jeho krásu. CVP 119.3
Zajímejme se o to, jak jsou lidé zachraňováni z propasti zla. Objevme, jak jsou vedeni, aby byli opět blízko Bohu. Představme si, jak nás, věříme-li v Zachránce, osvobozuje od odsouzení Kristův spravedlivý život. Vírou se dostáváme do blízkosti jeho trůnu. Bůh si přeje, abychom o těchto věcech přemýšleli. CVP 119.4
Neděláme Bohu ani čest, ani radost, když pochybujeme o jeho lásce a slibech, které nám dal. Jak by se asi cítila maminka, kdyby se její děti stavěly proti ní? Jak by se cítila, kdyby ji svým chováním osočovaly, že si přála, aby trpěly? Celý svůj život usilovala jen o to, aby jim bylo dobře. Pokud by pochybovaly o její lásce, zlomilo by jí to srdce. CVP 119.5
Co si o nás může myslet Bůh, náš nebeský Otec, když nedůvěřujeme jeho lásce? Tato láska jej vedla, že obětoval vlastního Syna, abychom my mohli získat život. Apoštol Pavel napsal:“Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal?” 3A přesto tolik lidí svým životem nebo svými slovy jeho lásku odmítá. Říkají:“Bůh tím určitě nemyslí mne. Možná má rád jiné lidi, mě ale o své lásce nepřesvědčil.” CVP 119.6
Takové myšlenky škodí, protože každá pochybnost je pro satana výzvou, aby nás dál vedl na scestí. Svou nejistotu tím jen posílíme a odeženeme od sebe Boží anděly. Neměli bychom nahlas vyslovovat své pochyby, i když nás satan svádí. Pokud se rozhodneme, že mu otevřeme dveře svého nitra, naplní naše myšlení nejistotou a otázkami. Hovořit o pochybnostech škodí nejen nám. Zaséváme tím také semena, která vyrostou a přinesou plody v životech dalších lidí. Obvykle už později není možné vliv takových slov zastavit. CVP 120.1
My sami se možná přeneseme přes období nejistoty a nenecháme se dále vést satanem. Avšak jiní lidé, kteří nás slyšeli a věřili našim slovům, na ně možná nikdy nezapomenou. Jak je důležité, abychom nahlas říkali jen to, co může druhým přinést duchovní posilu a život! CVP 120.2
Andělé sledují, jak představujeme světu svého nebeského Vládce. Přemýšlejme a mluvme o svém Zachránci, který dnes obhajuje naši věc u Božího trůnu. Kdykoli se setkáme se svými přáteli, prožívejme a projevujme vděčnost Bohu. To nasměruje i pozornost našich přátel k Ježíši Kristu. CVP 120.3
Každý člověk prožívá problémy, trápení a zápasy. Nevyprávějme o svých starostech druhým lidem, ale svěřme všechno v modlitbě Bohu. Měli bychom přijmout zásadu, že nebudeme druhým lidem sdělovat své pochybnosti o Bohu. Do života jiných lidí můžeme vnést jas. Slova vyjadřující naději a pravou radost je posílí. CVP 120.4
Satan navádí mnoho dobrých lidí, aby udělali něco špatného. Mnozí z nich málem padají v zápase se svým sobectvím a se silami zla. Neměli bychom jim situaci ještě ztěžovat. Raději bychom je měli povzbudit slovy naděje, která jim v jejich situaci pomohou. Tak z nás může vyzařovat světlo Ježíše Krista.“Vždyť nikdo z nás nežije ani neumírá jen pro sebe.” 4Můžeme pomáhat druhým lidem svými slovy a svými činy, aniž si to uvědomujeme. Stejně tak můžeme způsobit, že někdo jiný ztratí naději a odvrátí se od Ježíše Krista a jeho pravdy. CVP 120.5
Někteří lidé mají velmi zkreslené představy o životě a charakteru Ježíše Krista. Domnívají se, že neprojevoval přátelství a radost. Mají za to, že byl odměřený, přísný a zachmuřený. Takové pojetí Ježíše Krista vnáší do jejich života jen temno. CVP 121.1
Někdy se říká, že Ježíš často plakal, ale že se nikdy nesmál. Náš Spasitel byl opravdu člověk bolesti. Znal zármutek, protože své srdce otevřel veškerému lidskému trápení. Na jeho život padal stín utrpení a starostí, jeho duch však nebyl nikdy zlomený. Z jeho tváře vyzařoval klid a radost. Z jeho srdce vyvěralo štěstí. Kamkoli přišel, vnášel pohodu a pokoj, radost a spokojenost. CVP 121.2
Náš Spasitel byl přemýšlivý, nikoli však zasmušilý. Lidé, kteří jej následují, se budou projevovat podobně. Následovníci Ježíše Krista vědí, že mají uskutečnit velký úkol. Nebudou se chovat hloupě, hrubě a drze. Nebudou vyprávět neslušné vtipy. Víra v Ježíše Krista vnese do jejich života mír, který poplyne jako řeka. Přinese jim pravé štěstí, opravdovou radost a úsměv na tvář. Ježíš Kristus nepřišel na tuto zemi proto, aby si nechal sloužit. Přišel, aby lidem pomáhal. Když jeho láska naplní naše srdce, budeme se řídit jeho příkladem. CVP 121.3
Budeme-li stále myslet jen na to, jak se k nám druzí zachovali nečestně a nedobře, nebudeme schopni je mít rádi tak, jak nás má rád Ježíš Kristus. Budeme-li však přemýšlet o úžasné lásce a o soucitu, jaký Ježíš projevuje nám, budeme schopni zaujmout podobný postoj vůči jiným lidem. Máme mít rádi a respektovat druhé, i když nemůžeme přehlížet jejich nedostatky. Měli bychom být pokorní a nebýt si sebou až příliš jistí. Jestliže projevíme více trpělivosti vůči nedostatkům ostatních, staneme se méně sobečtí a naopak laskavější a velkorysejší. CVP 121.4
Izraelský král David napsal:“Důvěřuj Bohu a čiň dobro, těš se z toho, co máš, a zachovávej věrnost.” 5“Důvěřuj Bohu.” Každý den přináší své starosti a své problémy. Když se setkáme se svými přáteli, hovoříme samozřejmě o svých nesnázích. Rozebíráme je a děláme si starosti, obáváme se, že přijdou ještě horší časy. Může to vypadat, jako bychom neměli milosrdného a laskavého Zachránce, který ochotně naslouchá našim prosbám. Naše slova nevyjadřují přesvědčení, že je připraven nám pomoci, kdykoli to potřebujeme. CVP 121.5