Cesta k vnitřnímu pokoji

Čisté svědomí

“Nedobře se daří tomu, kdo ukrývá svá přestoupení, kdo je však vyzná a opustí, získá milost a požehnání.” ¹Podmínky, jak můžeme získat Boží milost, jsou jednoduché, rozumné a spravedlivé. Bůh od nás nežádá, abychom vykonali něco těžkého nebo bolestného, aby nám odpustil. Nemusíme konat dlouhé a únavné poutě. Nemůžeme své hříchy odčinit ani utrpením. Odpuštění dosáhne každý, kdo svá přestoupení vyzná a opustí. CVP 38.1

Apoštol Jakub nám radí:“Vyznávejte si vzájemně své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste mohli být uzdraveni.” ²Svoje hříchy vyznáváme Bohu, protože jen on nám je může odpustit. Své viny si však vyznáváme také navzájem. Jestliže jsme se nesprávně zachovali vůči svému příteli nebo sousedovi, měli bychom mu říct, že to uznáváme a že je nám to líto. Takový člověk by nám pak měl odpustit. Následně bychom měli prosit o odpuštění také Boha, protože ten, komu jsme ublížili, patří Bohu. Když někomu ublížíme, dopouštíme se bezpráví i vůči jeho Tvůrci a Zachránci. CVP 38.2

Celý problém máme představit Ježíši Kristu, našemu Zástupci v nebi, našemu Veleknězi.“Máme však u Boha mocného prostředníka, jeho Syna Ježíše... Je schopen s námi spoluprožívat naše slabosti, protože procházel stejným pokušením jako my, ale nedal se jím nikdy svést k hříchu.” ³On má moc odstranit každý náš hřích a každou vinu. CVP 38.3

My se však musíme před Bohem snížit, uznat jeho autoritu a připustit, že jsme udělali něco nesprávného. To je první podmínka, aby nás Bůh mohl přijmout. Jestliže jsme neprožili pokání, nepokořili se a nevyznali své nedostatky, pak jsme vlastně neprosili o odpuštění. Jestliže se nám naše hříchy neprotiví, pak ani nestojíme o odpuštění a nemůžeme od Boha získat vnitřní pokoj. Jestliže jsme nezískali od Boha odpuštění hříchů, pak je to jen proto, že jsme se před Bohem nepokořili a nechceme se řídit tím, co nám ukazuje Bible. Bůh nám podrobně vysvětlil, co máme udělat. Máme být ochotni se zamyslet a uznat, že jsme udělali něco nesprávného. Nemáme věc zlehčovat a odbývat. My sami musíme uznat, jak škodlivé zlo je, a mít k němu odpor. Nikdo nás k tomu také nemůže nutit. Pokud upřímně vyznáme své hříchy a nebudeme před Bohem nic skrývat, on nás vyslyší a projeví nám svou milost. Král David kdysi napsal:“Blízko je Bůh těm, kdo jsou zdrceni v srdci, a zachraňuje ty, jejichž duch je zdeptán.” ⁴ CVP 38.4

Opravdové vyznání nazývá zlo pravým jménem. Pojmenuje přesně, co se stalo. Některé hříchy máme vyznat pouze Bohu. Pokud jsme ublížili konkrétnímu člověku, měli bychom za ním jít a říct mu, že je nám to líto. Některé hříchy bychom měli vyznat veřejně. Pokaždé, když vyznáváme své viny, měli bychom mluvit konkrétně. CVP 39.1

V době proroka Samuela se Izraelci neřídili Boží vůlí. Přestali Bohu důvěřovat a měli za to, že už není schopen je dále vést. Nevnímali Boží moc a nedůvěřovali Bohu, že se o ně postará. Odmítli Vládce vesmíru a dožadovali se krále, jakého měly okolní národy. CVP 39.2

Bůh jejich žádosti vyhověl, ale tím pro ně začaly velké problémy. Dříve než mohli získat od Boha odpuštění, učinili následující vyznání a žádali Samuela:“Pros za nás našeho Boha, abychom nezemřeli, neboť jsme naše provinění svou pošetilou žádostí o krále ještě prohloubili.” ⁵Museli označit přesně, čeho se dopustili a co bylo příčinou jejich dalších těžkostí. Nebyli Bohu vděčni za to, co pro ně dělal v předcházejících letech, proto s ním ztratili kontakt. CVP 39.3

Bůh nemůže přijmout naše vyznání, pokud neprožijeme opravdové pokání a nevzdáme se svého hříchu. Musíme v životě udělat rozhodnou změnu. Jestliže svého hříchu upřímně litujeme, vzdáme se všeho, co se Bohu nelíbí. Bible nám naprosto jednoznačně říká, co máme udělat:“Omyjte se, očisťte se, abych se už nemusel dívat na zločiny, kterých se dopouštíte. CVP 39.4

Přestaňte páchat zlo a naučte se konat dobro! Jednejte spravedlivě a pomáhejte všem, kdo musí snášet příkoří. Ujměte se sirotků a zastaňte se ovdovělých žen.” ⁶Jestliže člověk, který se provinil,“vrátí, co si vzal do zástavy nebo dokonce ukradl, bude respektovat všechna spravedlivá nařízení a zanechá špatností — zcela jistě nezemře, ale bude žít”.⁷ CVP 40.1

Apoštol Pavel popsal, jak velké změny se odehrají s člověkem, který prožije opravdové pokání:“Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně.” ⁸ CVP 40.2