Cesta k vnitřnímu pokoji

Nečekejme na lepší příležitost

Ježíš Kristus jednou vyprávěl příběh o výběrčím daní a o tom, jak se modlil:“Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‘Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.’” ¹⁶Výběrčí si uvědomoval, že je špatný, a ostatní lidé se na něj také tak dívali. Uvědomil si, že potřebuje záchranu, proto předstoupil před Boha se svým břemenem viny a hanby. Prosil o slitování. Otevřel se vlivu Božího Ducha, který jej mohl vysvobodit z moci zla. CVP 31.2

Dále Ježíš vyprávěl o farizeovi, který v modlitbě Bohu pouze děkoval za to, že není jako ostatní lidé. Jeho modlitba dokazovala, že se uzavřel před působením Božího Ducha. Protože se od Boha velmi vzdálil, vůbec si neuvědomoval, jak na tom vlastně je. Svůj život neporovnával s Boží dokonalostí. Neměl pocit, že něco potřebuje, a také od Boha nic nedostal. CVP 31.3

Když si uvědomíme, jak nedostateční vlastně jsme, nemusíme čekat, až se zlepšíme. Nedomnívejme se, že nemůžeme jít k Ježíši Kristu, protože nejsme dost dobří. Můžeme se opravdu zdokonalit jen vlastním snažením?“Je snad člověk schopen změnit barvu své kůže nebo levhart své skvrny? Nikoli. Stejně tak ani vy už nejste schopni jednat správně, neboť jste už příliš zabředli do páchání zla.” ¹⁷Skutečně pomoci nám může jedině Bůh. Nečekejme, až nás někdo bude prosit, abychom se změnili, nečekejme na nějakou lepší příležitost nebo na to, až se začneme více ovládat. Sami toho mnoho nezvládneme. Musíme přijít k Ježíši Kristu takoví, jací jsme. CVP 31.4

Náš nebeský Otec je Bůh lásky a milosti. Nemůže nás však zachránit, pokud odmítáme jeho milost. Kristův kříž dokazuje, jak hrozný je hřích. Když někdo tvrdí, že Bůh je příliš dobrý na to, aby nakonec nějakého hříšníka odmítl, měl by se pozorně zahledět na Kristův kříž. Zachránit nás může pouze oběť Ježíše Krista. Bez této oběti se nemůžeme zbavit moci ani důsledků zla. Bez ní bychom nikdy nemohli žít v nebi spolu s anděly. Bez ní by se v nás nikdy nemohl rozvinout duchovní život. Ježíš Kristus vzal na sebe naše viny a trpěl místo nás, aby nás zachránil. Láska, utrpení a smrt Božího Syna dokazují, jak je hřích strašný. Dokazují také, že jediný způsob, jak se můžeme zbavit zla, je uvěřit v Ježíše Krista. Jedině, když se odevzdáme jemu, získáme naději na věčný život v jeho království. CVP 31.5

Nevěřící lidé se někdy omlouvají tím, že se srovnávají s věřícími, a docházejí k závěru:“Jsme stejně dobří jako oni. Věřící se nechovají o nic lépe než my. Žijí požitkářsky stejně jako my. Dělají jen to, co se jim líbí.” Nedostatky jiných používají jako omluvu, že nejednají tak, jak by měli. Chyby a hříchy druhých nikoho neomlouvají. Bůh nás nevyzývá, abychom se srovnávali s ostatními nedokonalými lidmi. Naším vzorem a měřítkem je dokonalý Boží Syn. Ti, kdo si stěžují na nedostatky ostatních lidí, by měli předvést lepší způsob života. Jestliže vědí, jak by věřící měli jednat, nemají o to větší odpovědnost? Vědí, co je správné, ale odmítají se tak chovat. CVP 32.1

Neodkládejme chvíli, kdy se rozhodneme skoncovat s hříchem ve svém životě a obrátit se k Ježíši Kristu. O čistotu života musíme usilovat s jeho pomocí. Tisíce lidí se dopustily chyby tím, že otálely — a stálo je to věčný život. Náš život na této zemi je krátký a nejistý. Často nedomýšlíme, jakému nebezpečí se vystavujeme, když váháme uposlechnout volání Božího Ducha. Odkládat rozhodnutí žít podle Boží vůle, vlastně znamená, že jsme se rozhodli žít dál v hříchu. I malé hříchy jsou velmi nebezpečné. Zlo, které neodmítneme, nás nakonec ovládne a zničí. CVP 32.2

Adam s Evou přesvědčovali sami sebe, že sníst zakázané ovoce je něco nepodstatného. To přece nemůže mít tak strašné důsledky, před jakými je Bůh varoval. Ona“malá” věc však znamenala, že nerespektovali Boží svatý a neměnný zákon. CVP 32.3

Neposlušnost oddělila lidskou rodinu od Boha a zamořila svět utrpením a smrtí. Už po celá staletí se ze země ozývá nekončící bolestné úpění. Celá planeta trpí, protože se člověk rozhodl neuposlechnout Boha. Určité důsledky se projevily i v nebi. Protože člověk přestoupil Boží zákon, měl Ježíš Kristus zemřít na golgotském kříži. Nikdy nepovažujme žádný hřích za něco malého a bezvýznamného. CVP 33.1

Každé zlo, každý hřích, každé odmítnutí Boží milosti zatvrzuje lidské srdce proti Bohu. V důsledku toho se pak nesprávně rozhodujeme a nejsme schopni porozumět Boží lásce. Každý hřích působí, že máme ještě menší chuť poslouchat Boha a že jsme méně ochotni podřídit se působení Božího Ducha. CVP 33.2

Mnoho lidí ví, že nejednají správně, nechtějí však změnit svůj život. Domnívají se, že budou schopni se změnit, až budou chtít. Myslí si, že mohou opakovaně Boha odmítat, a přesto jim bude Bůh stále nabízet svou milost. Jednají podle toho, k čemu je vede satan, ale domnívají se, že jakmile se v jejich životě začne dít něco nepříjemného, rychle se budou moci vrátit k Bohu. Ono to tak snadné ale není. Hřích mění naše přání a zvyky. Jestliže se někdo nechá dlouhodobě deformovat hříchem, těžko se bude najednou chtít podobat Ježíši Kristu. CVP 33.3

Jediný nesprávný rys charakteru, jediná hříšná touha, které se nechceme vzdát, nakonec zabrání vlivu Božího slova, aby nás mohlo změnit. Pokaždé, když se rozhodneme jednat podle návodu satana, vzdalujeme se od Boha. Člověk, který nechce poslouchat Boží slovo a řídit se jím, nakonec sklidí, co zasel. Bible zaznamenala velice moudré a vážné varování Šalomouna:“Kdo jedná svévolně, polapí se sám do svých vin; hříchy ho spoutají jako pevné provazy.” ¹⁸ CVP 33.4

Ježíš Kristus je připraven osvobodit nás od hříchu, nikdy nás však nenutí, abychom přestali hřešit nebo abychom jednali podle jeho návodu. Jestliže nechceme, aby nás osvobodil, jestliže nechceme přijmout jeho milost, co pro nás ještě může udělat? Když se odvrátíme od jeho lásky, zničíme se sami. Apoštol Pavel napsal:“Ten čas je tu právě teď — nezmeškejte ho! CVP 33.5

Den záchrany je dnes — nezaspěte ho! Když dnes zaslechnete jeho hlas, nezatvrzujte se ve vzdoru proti němu.” ¹⁹ CVP 34.1

Bible nás upozorňuje, že“člověk posuzuje jen podle toho, co vidí, ale Hospodin bere v úvahu lidské pohnutky a úmysly”.²⁰Naše srdce se všemi svými starostmi i radostmi vykazuje také nečistotu a nečestnost. Bůh však zná naše pohnutky a úmysly. Ví, co bychom chtěli dělat. Nemáme jinou možnost než k němu jít se všemi svými špatnostmi a otevřít se před ním, vždyť on o nás stejně všechno ví. Podobně jako král David bychom ho měli prosit:“Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!” ²¹ CVP 34.2

Někteří z nás přijmou víru v Boha rozumově, ale v jádru zůstanou nezměněni. Měli bychom také prosit:“Stvoř mi, Bože, stvoř mi čisté srdce, v mém nitru obnov upřímnost.” ²²Musíme být poctiví sami k sobě. V této věci musíme být otevření a čestní, protože se jedná o náš život. Tuto otázku musíme vyřešit mezi sebou a Bohem — a musíme ji vyřešit jednou provždy. Víra bez praktických důsledků nás nezachrání. CVP 34.3

Je třeba, abychom studovali Boží slovo — Bibli — a modlili se. Bible nám představuje Boží zákon, seznamuje nás s životem Ježíše Krista a ukazuje nám, jak můžeme žít čistým a bezhříšným životem.“Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.” ²³Boží slovo nám umožňuje poznat hrůzu hříchu a ukazuje, jak můžeme být zachráněni. Musíme mu naslouchat a musíme se jím řídit, protože z jeho stránek k nám promlouvá Bůh. CVP 34.4

Když si uvědomíme, jak hrozný je hřích, poznáme také, jak na tom ve skutečnosti jsme. Nemusíme však propadat beznaději. Ježíš Kristus přišel na tuto zemi proto, aby zachránil hříšné lidi. Nemusíme se snažit něčím si získat Boží přízeň a zájem. On nás má rád a“prostřednictvím Ježíše Krista s námi uzavřel mír”.²⁴ CVP 34.5

Bůh svou láskou přitahuje k sobě své chybující děti. Má s našimi chybami a nedostatky mnohem více trpělivosti než naši rodiče. Chce zachránit všechny své děti, všechny lidi. CVP 34.6

Laskavě a jemně volá hříšné a bloudící, aby se k němu vrátili. Boží sliby a varování dokládají jeho nekonečnou lásku. CVP 35.1

Čas od času nám satan našeptává, že jsme beznadějně hříšní. V takové situaci máme možnost obrátit pozornost na svého Zachránce a začít mluvit o jeho moci a jeho dobrotě. Když se na něj obrátíme, on nám pomůže. Satanovi pak můžeme odpovědět, že si uvědomujeme, jak jsme nedostateční, ale že“Ježíš přišel na svět zachránit nás, od Boha odloučené a smrti propadlé”.²⁵Jeho dokonalá láska má moc nás zachránit. CVP 35.2

Ježíš Kristus vyprávěl jednomu ze svých hostitelů, Šimonovi, příběh o dvou dlužnících. Jeden dlužil věřiteli malý obnos, druhý však dlužil ohromnou sumu. Majitel oběma dluh odpustil, protože ani jeden z nich neměl čím zaplatit. Pak se Šimona zeptal:“Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?” Šimon odpověděl:“Mám za to, že ten, kterému více prominul.” ²⁶ CVP 35.3

Jsme hříšní lidé, Ježíš však zemřel, aby nám mohl odpustit. Jeho nezměřitelná oběť je dostatečná, aby zaplatila za naše viny. Nejvíce ho milují ti, kterým nejvíce odpustil. Budou mu nablízku i v nebi a budou mu stále děkovat za jeho velkou lásku a oběť. Čím hlouběji pochopíme Boží lásku, tím více poznáme, jak hrozný je hřích. Když si uvědomíme, jak hluboce se snížil, aby nás zachránil, nemůže nás to nechat lhostejné. Jakmile alespoň trochu porozumíme oběti Ježíše Krista, pocítíme lítost nad svými hříchy a naše srdce zaplaví láska k němu. CVP 35.4