Cesta k vnitřnímu pokoji

Jak se zbavit pocitu viny

Jak může člověk obnovit svůj vztah k Bohu? Jak se může stát spravedlivým člověk, který podlehl zlu? Jedině prostřednictvím Ježíše Krista si můžeme porozumět s Bohem a zbavit se zla. Jak ale máme přijít ke Kristu? CVP 25.1

Podobně se ptá mnoho lidí. O Letnicích v Jeruzalémě si celý zástup lidí uvědomil svou vinu. Posluchači se ptali Petra a ostatních apoštolů:“Co máme dělat?” ¹ CVP 25.2

Petr jim odpověděl:“Litujte svých hříchů a vyznávejte je.” ²O několik dnů později na stejnou otázku odpověděl:“Přiznejte svou vinu… a proste Boha, aby vám odpustil.” ³ CVP 25.3

Litovat svých hříchů a rozejít se s nimi — to je pokání. Žádného hříchu se nevzdáme, pokud si neuvědomíme, jak je škodlivý. V našem životě nedojde ke skutečné změně, dokud nepřestaneme mít hřích rádi a pokud se nerozhodneme s ním skoncovat. CVP 25.4

Mnozí z nás nechápou, co je to pokání. Litují, že se dopustili něčeho špatného. Dokonce se začnou jinak chovat, mají strach, že je jejich nesprávné činy přivedou do neštěstí. To ale není skutečné pokání, o jakém mluví Bible. Tito lidé litují, že jim spáchané zlo může přinést nepříjemnosti, nelitují však vlastního nesprávného jednání. CVP 25.5

Ezauovi bylo líto, že jako důsledek svého nesprávného jednání provždy ztratil otcovské požehnání a bohatství. Balaám se vyděsil, když na cestě před sebou uviděl anděla s taseným mečem. Uznal:“Zhřešil jsem,” protože se bál o život. Nebylo mu však skutečně líto toho, co dělal. Nezměnil postoj a nelitoval činu, který zamýšlel spáchat. CVP 25.6

Jidáš prodal svého Mistra lidem, kteří jej chtěli zavraždit. Dodatečně potom litoval:“Zhřešil jsem, zradil jsem nevinného člověka!” ⁴K takovému vyznání ho přiměl strach z trestu. CVP 25.7

Bál se, že ho za tak strašný čin postihne trest. Ve skutečnosti však nelitoval, že prodal nevinného Božího Syna na smrt. Nebylo mu líto, že se rozešel s Ježíšem. Když na egyptského panovníka dolehl Boží trest, byl farao ochotný uznat, že jednal nesprávně. Chtěl se tak vyhnout dalšímu utrpení a dalším ztrátám. Jakmile však utrpení skončilo, okamžitě se znovu obrátil proti Bohu. CVP 26.1

Všichni jmenovaní litovali, že jim jejich nesprávné činy — hříchy — přinesly bolestné důsledky, nelitovali však vlastních činů — hříchů samých. CVP 26.2

Když se poddáme působení Božího Ducha, probudí se naše svědomí. Začneme si uvědomovat, jak dalekosáhlý a jak nedotknutelný je Boží zákon, že je základem Boží vlády v celém vesmíru stejně jako na naší zemi. Ježíš Kristus,“pravé světlo, které osvěcuje každého člověka”,⁵ukazuje i nejtajnější zákoutí naší mysli a odhaluje skrývané myšlenky. Poznáváme, jak spravedlivý je Bůh, a obáváme se přijít k němu, protože si uvědomíme, jak jsme se provinili a jak jsme zasaženi zlem. Uvědomujeme si, že on o nás ví všechno. Pak začneme chápat také Boží lásku, krásu jeho svatosti a radost, kterou přináší jeho bezhříšnost. Zatoužíme po tom, abychom byli také tak čistí a mohli se s Bohem opět spřátelit. CVP 26.3

Král David se dopustil odporného zločinu. Jeho následná modlitba ukazuje, co je to opravdová lítost nad hříchem. Nesnažil se svůj zločin zlehčovat. Nepokoušel se uniknout důsledkům svého činu. Pochopil, jak hroznou věc provedl a jak je ve svém nitru zkažený. Nenáviděl svůj čin. Prosil nejen o odpuštění, ale také o to, aby Bůh změnil a očistil jeho srdce. Toužil po radosti, kterou přináší správný způsob života — po radosti, kterou člověk prožívá, když žije v souladu s Bohem. Na základě vlastní zkušenosti vyznal:“Šťastný je člověk, jemuž jsou odpuštěny viny a přikryty hříchy. Šťastný člověk, kterému už Bůh nepočítá nepravosti a v jehož srdci není klam.” ⁶ CVP 26.4

“Odpusť mi, Bože, odpusť mi,
prosím, pro lásku svoji odpusť mi hřích. CVP 26.5

Slituj se, sejmi mé nepravosti,
umyj mou špínu, umyj sám.
Doznávám viny, které jsem spáchal,
moje svědomí mne utrápí.
Jistě jsem lidem ublížil,
Pane, tebe jsem zradil, urazil…
očisť mne tedy, smyj můj hřích!
Přestaň se dívat na moje viny,
smaž každou moji nepravost.
Stvoř mi zas, Bože, stvoř čisté srdce,
v mém nitru obnov upřímnost.
Nevyžeň mne, prosím, od své tváře,
neber mi Ducha svatého!
Navrať mi radost, že jsem zachráněn,
mou mysl naplň pokorou.” ⁷ CVP 27.1