Myšlenky o naději

6. kapitola — Nesuďte, ale pracujte

“Nesuďte, abyste nebyli souzeni.” Matouš 7,1

Lidé, kteří se snaží dosáhnout spasení vlastními skutky, si nevyhnutelně vytvářejí předpisy jako ochrannou hradbu proti hříchu. Když poznají, že nejsou schopni zachovávat zákon, vymyslí si vlastní pravidla a ustanovení, kterými se chtějí donutit k poslušnosti. To všechno obrací pozornost od Boha k vlastní osobě. V srdci pak uhasíná láska k Bohu a s ní se vytrácí i láska k člověku. Lidé, kteří vytvářejí svůj vlastní systém s mnoha předpisy, odsuzují každého, kdo jejich ustanovení nezachovává. Ovzduší sobectví a neobjektivní kritiky potlačuje všechny ušlechtilé a velkorysé city. Člověk začne sledovat a samolibě soudit život druhých lidí. MON 72.1

Farizeové patřili k této skupině lidí. Vraceli se z bohoslužeb, které na ně nepůsobily, nebyli pokorní, protože si neuvědomovali vlastní slabost, a nebyli vděční za velké přednosti, které jim Bůh dal. Byli duchovně velmi pyšní, zabývali se jen sebou, vlastními pocity, znalostmi a plány. Jejich názory se staly měřítkem, podle kterého soudili druhé. Naplněni samolibostí si osobovali právo soudit, kritizovat a odsuzovat. MON 72.2

Není divu, že lidé z valné části přejímali jejich způsob jednání. Vzájemně si zasahovali do otázek svědomí a soudili jeden druhého i ve věcech, které se týkají pouze vztahu mezi člověkem a Bohem. Pán Ježíš měl na mysli tyto názory a zvyky, když řekl: “Nesuďte, abyste nebyli souzeni.” To znamená: nedělejte ze sebe měřítko pro jiné. Nepokládejte své názory, své pojetí povinnosti a svůj výklad Písma za směrodatný pro druhé. Neodsuzujte v srdci ty, kdo svým chováním neodpovídají vašemu vzoru. Nekritizujte druhé, nedomýšlejte si jejich pohnutky a neodsuzujte je. MON 72.3

“Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí.” 1. Korintským 4,5. Neumíme číst v lidských srdcích. Protože jsme sami chybující, nemáme právo odsuzovat druhé. Lidé mohou posuzovat jen to, co vidí. Pouze Bůh má právo rozhodovat o případu každého člověka. On zná lidské pohnutky a jedná s námi laskavě a soucitně. MON 72.4

“Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.” Římanům 2,1. Lidé, kteří soudí nebo kritizují jiné, odhalují své vlastní viny, protože dělají totéž. Když odsuzují druhé, vynášejí rozsudek sami nad sebou a Bůh tento rozsudek považuje za spravedlivý. Přijímá rozsudek, kterým odsoudili sami sebe. MON 73.1