Naděje lidstva
Ježíš představen v chrámu
Josef a Marie byli Židé a řídili se zvyky svého národa. Když měl Ježíš šest týdnů, přinesli ho před Hospodina do chrámu v Jeruzalémě. NL 8.1
Bylo to v souladu se zákonem, který Bůh dal Izraeli, a Ježíš byl poslušný ve všech věcech. Tak nás Boží milovaný Syn, Kníže nebes, svým příkladem učí, že bychom měli poslouchat. NL 8.2
Pouze prvorozený syn každé rodiny byl takto představován v chrámu. Tento obřad měl uchovávat v paměti událost, která se stala dávno předtím. NL 8.3
Když Izraelci byli otroky v Egyptě, Hospodin poslal Mojžíše, aby je vysvobodil. Přikázal Mojžíšovi, aby šel k faraonovi, králi Egypta, a řekl: “Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj jest Izrael. I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.” 2. Mojžíšova 4,22.23 PBK. NL 8.4
Mojžíš přinesl toto poselství králi, ale faraonova odpověď zněla: “Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele?” 2. Mojžíšova 5,2 PBK. NL 9.1
Tehdy Hospodin poslal na Egypťany strašné rány. Poslední z těchto ran bylo usmrcení prvorozeného syna každé rodiny, od královské až po tu nejnižší v zemi. NL 9.2
Hospodin řekl Mojžíšovi, že každá izraelská rodina musí zabít beránka a jeho krví pomazat zárubně dveří svých obydlí. NL 9.3
To bylo znamení, aby anděl smrti pominul všechny takto označené domy Izraelců a nezahubil žádného prvorozeného z nich, jen pyšné a kruté Egypťany. NL 9.4
Tato krev “velikonočního beránka” byla pro Židy symbolem Kristovy krve. Bůh chtěl totiž v pravý čas poslat svého milovaného Syna, aby byl zabit, tak jako byl zabíjen beránek, aby všichni, kteří v něho uvěří, mohli být zachráněni od věčné smrti. Kristus je nazván naším velikonočním Beránkem. 1. Korintským 5,7. Prostřednictvím jeho krve jsme skrze víru vykoupeni. Efezským 1,7. NL 9.5
A tak když každá rodina v Izraeli přinášela nejstaršího syna do chrámu, měla si připomenout skutečnost, jak prvorozené děti byly kdysi ušetřeny a jak všichni mohou být zachráněni od hříchu a věčné smrti. NL 9.6
Dítě představené v chrámu bylo vzato do rukou kněze a vyzdviženo před oltářem. Takto bylo slavnostně zasvěceno Bohu. Když pak bylo zpět odevzdáno matce, bylo jeho jméno zapsáno do svitku nebo knihy, která obsahovala jména prvorozených Izraele. Podobně všichni, kteří jsou spaseni Kristovou krví, budou mít svá jména zapsána v knize života. NL 9.7
Josef a Marie přinesli Ježíše ke knězi, jak to vyžadoval zákon. Každý den přicházeli otcové a matky se svými dětmi, a tak kněz v Josefovi a Marii neviděl nikoho jiného, než obyčejné, prosté pracující rodiče. NL 10.1
V dítěti Ježíši viděl pouze bezmocné nemluvňátko. Kněz si ani nepomyslel, že tehdy držel ve svých rukou Spasitele světa, Nejvyššího kněze nebeského chrámu. Mohl to však vědět, kdyby byl poslušný Božího slova, Hospodin by ho o těchto věcech poučil. NL 10.2
Právě v té době byli v chrámu dva věrní Boží služebníci, Simeon a Anna. Oba zestárli v jeho službě a Bůh jim ukázal věci, které nemohly být oznámeny pyšným a sobeckým kněžím. NL 10.3
Simeonovi bylo dáno zaslíbení, že nezemře, dokud nespatří Spasitele. Jakmile uviděl v chrámu Ježíše, věděl, že toto je ten Zaslíbený. NL 10.4
Na Ježíšově tváři spočívalo příjemné nebeské světlo. Simeon vzal dítě do svých rukou, chválil Boha a řekl: “Nyní, Hospodine, propouštíš svého služebníka v pokoji podle svého slova. Neboť mé oči spatřily tvé spasení, které jsi připravil před tváří všech lidí — světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.” Lukáš 2,29-32. NL 10.5
Anna, prorokyně, “přišla ve stejnou chvíli a vzdávala Pánu chválu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.” Lukáš 2,38. NL 10.6
Tak je tomu, že Bůh si vybírá pokorné lidi, aby byli jeho svědky. Často ti, které svět nazývá velkými, jsou pominuti. Mnozí jsou jako židovští kněží a přední mužové. NL 10.7
Mnozí jsou horlivými sloužit a vzdávat čest sami sobě, ale málo přemýšlejí o službě a vzdávání cti Bohu. Proto si je Bůh nemůže vybrat, aby vypravovali jiným o jeho lásce a milosrdenství. NL 11.1
Marie — Ježíšova matka se zamýšlela nad nesmírným dosahem Simeonova proroctví. Když se dívala na dítě ve svém náručí a připomněla si, co jí řekli betlémští pastýři, byla naplněna vděčnou radostí a zářivou nadějí. NL 11.2
Simeonova slova jí připomněla Izaiášovo proroctví. Věděla, že o Ježíši byla vyřčena tato podivuhodná slova: “Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se. … Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.” Izajáš 9,2.6 PBK. NL 11.3