Na úsvitu dějin

Lotův váhavý útěk

Lot se vrátil do svého domova smutný a vyprávěl o svém nezdaru. Andělé ho pak vybídli, aby vzal svou ženu a dvě dcery, které měl ještě doma, a odešel. Lot však otálel. Neměl správnou představu o odporných nepravostech páchaných v tomto bezbožném městě. Neuvědomoval si, jak nesmírně nutné jsou Boží soudy, aby byl zadržen příval hříchu. NUD 72.1

Některé z jeho dětí přilnuly k Sodomě a Lot si myslel, že je nad jeho síly opustit ty, které považoval za nejdražší na světě. Bylo těžké zanechat zde přepychový dům a veškeré bohatství, které za svůj život nashromáždil, a vyjít jako nuzný tulák. Ochromen smutkem, váhal. Nebýt andělů, všichni by zahynuli. Nebeští poslové ho uchopili za ruku, stejně tak jeho manželku a dcery, a vyvedli je z města. NUD 72.2

Ve všech městech jordánské roviny se nenašlo ani deset spravedlivých lidí. Ale v odpověď na Abrahamovu modlitbu byl ze zkázy vychvácen jeden muž, který se bál Boha. Příkaz byl dán s překvapivou naléhavostí: “Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.” 1. Mojžíšova 19,17. Jediné ohlédnutí zpět, pouhé chvilkové zaváhání, zda mají opustit překrásný dům, by je stálo život. Bouře Božího soudu čekala pouze tak dlouho, aby tito ubozí uprchlíci mohli uniknout. NUD 72.3

Zmatený a vyděšený Lot se však vymlouval, že nemůže udělat to, co se po něm žádá. Životem v tomto bezbožném městě jeho víra zeslábla. Přestože byl po jeho boku Kníže nebes, úpěnlivě prosil o svůj vlastní život, jako by se Bůh, který mu projevoval takovou lásku, o něj nepostaral. Měl cele důvěřovat Božímu poslu. “Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.” 1. Mojžíšova 19,20. Sóar bylo vzdáleno jen několik kilometrů od Sodomy a podobně jako ona bylo zkažené a odsouzené k zániku. Lot však žádal, aby bylo uchováno, a zdůrazňoval, že to je jen malá prosba. Jeho přání bylo vyhověno. Hospodin ho ujistil: “Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím.” 1. Mojžíšova 19,21. NUD 72.4

Znovu byl dán příkaz, aby pospíchali, protože ohnivá zkáza bude odložena jen nakrátko. Avšak jeden z uprchlíků se ohlédl zpět na odsouzené město. Lotova žena se stala památníkem Božího soudu. Kdyby Lot sám bez váhání a bez jediné námitky utekl na horu, jeho žena by se také zachránila. Jeho příklad by ji uchránil od hříchu, který zpečetil její osud. Jeho váhání však zapříčinilo, že brala Boží varování na lehkou váhu. Tělesně byla sice mimo město, ale svým srdcem přilnula k Sodomě tak, že zahynula spolu s ní. Vzbouřila se proti Bohu, protože jeho soudy zničily její majetek a nechaly zahynout její děti v ruinách. Cítila se hrozně, protože musela nechat zničit bohatství, které shromažďovala po mnoho let. Místo aby vděčně přijala záchranu, troufale se dívala zpět a toužila po životním stylu lidí, kteří odmítli Boží varování. NUD 72.5

Někteří křesťané říkají: “Nezáleží mi na tom, zda budu spasen, pokud můj životní partner a děti nebudou spaseni.” Myslí si, že nebe by nebylo nebem, kdyby tam nebyli ti, kteří jsou jim tak drazí. Nezapomněli však ti, kdo pěstují takové pocity, že jsou vázáni silnějšími pouty lásky a věrnosti ke svému Stvořiteli a Vykupiteli? Odvrátíme se také od Boha, protože naši přátelé odmítli Spasitelovu lásku? Kristus zaplatil nekonečnou cenu za naše vykoupení a nikdo, kdo si je vědom jeho hodnoty, nepohrdne Božím milosrdenstvím, protože jiní se rozhodli tak učinit. Skutečnost, že druzí ignorují Boží požadavky, by nás měla vést k většímu odhodlání ctít Boha a vést všechny, které můžeme, k přijetí jeho lásky. NUD 73.1