Na úsvitu dějin

29/274

8. kapitola — Nový začátek

Voda vystoupila nad nejvyšší hory. Rodině v korábu se často zdálo, že musí zahynout, když byla jejich loď po dlouhých pět měsíců zmítána sem a tam. Byla to tvrdá zkouška, avšak Noemova víra se nezachvěla. NUD 44.1

Když voda začala opadat, Hospodin způsobil, že koráb přistál na místě chráněném skupinou hor, které svou mocí uchoval. Tyto hory byly jen v malé vzdálenosti od sebe a koráb vplul do tohoto tichého přístavu. To přineslo unaveným, bouří zmítaným cestujícím velkou úlevu. NUD 44.2

Noe a jeho rodina toužili vyjít opět na pevninu. Čtyřicet dnů poté, co se objevily vrcholky hor, vyslali krkavce, aby zjistili, zda již země oschla. Když pták nenašel nic než vodu, opakovaně se vracel do archy a zase odlétal. O sedm dní později vypustili holubici. Ani ona nenašla místečko, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se do korábu. NUD 44.3

Noe čekal dalších sedm dní a znovu vypustil holubici. To bylo radosti, když se večer vrátila s olivovým lístečkem v zobáku! Noe stále ještě trpělivě čekal na zvláštní pokyn k odchodu. NUD 44.4

Konečně anděl otevřel masivní dveře a vyzval patriarchu a jeho rodinu, aby vyšli na zemi a vzali s sebou všechno živé. Noe nezapomněl na Boha, který je svou milostivou péčí chránil. Jeho prvním činem bylo, že vybudoval oltář a přinesl oběť. NUD 44.5

Tak projevil svou vděčnost Bohu za vysvobození a svou víru v Krista, onu velkou oběť. Noemova oběť se Hospodinu zalíbila. Požehnání okusil nejen patriarcha a jeho rodina, ale všichni, kdo budou žít na zemi. “I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: ‘Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.’” 1. Mojžíšova 8,21.22. NUD 44.6

Noe vystoupil na pustou zemi. Ale než si vybudoval dům pro sebe, postavil oltář Bohu. Jeho stádo dobytka bylo malé, avšak radostně dal část Hospodinu jako výraz uznání, že všechno patří Bohu. Podobně bychom i my měli svou oddaností a dary pro jeho věc uznat Boží milosrdenství. NUD 44.7