Na úsvitu dějin

Vědomí viny

S tímto paprskem světla v temnotě sestupoval král a jeho stoupenci cestou z východní strany Olivové hory přes skalnaté bezútěšné pustiny směrem k Jordánu. “Když král David přicházel k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi Saulova domu jménem Šimeí, syn Gérův. Vyšel a zlořečil a házel kamením po Davidovi a po všech služebnících krále Davida, ačkoli po jeho pravici i levici byl veškerý lid a všichni bohatýři. Při svém zlořečení volal Šimeí takto: ‘Táhni, táhni, vrahu, ničemníku! Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!’” 2. Samuelova 16,5-8. NUD 360.5

V době Davidova úspěchu mu Šimeí nebyl nevěrný. Dokud seděl na trůnu, choval se k němu uctivě, ale když byl pokořen, zlořečil mu. Inspirován satanem, vychrlil svůj hněv na toho, koho Bůh vychovával. NUD 360.6

David se neprovinil proti Saulovi ani proti jeho rodině. Velkou část svého života strávil uprostřed násilí, ale ze všech, kdo prošli takovými životními okolnostmi, bylo jen pár lidí ovlivněno zlým, demoralizujícím vlivem tak málo jako David. NUD 360.7

Davidův synovec Abíšaj nedokázal klidně naslouchat urážlivým slovům Šimeího a zvolal: “Copak tento mrtvý pes smí zlořečit králi, mému pánu? Nejraději bych šel a srazil mu hlavu.” 2. Samuelova 16,9. Král mu to však zakázal. Řekl: “Hle, můj syn, který vyšel z mého lůna, ukládá mi o život. Oč větší důvod má k tomu ten Benjamínec! Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin. Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!” 2. Samuelova 16,11.12. NUD 361.1

Zatímco jeho věrní poddaní se podivovali tomuto náhlému osudovému zvratu, králi to nebylo žádnou záhadou. Měl často zlé předtuchy, že přijde taková chvíle. Divil se, že Bůh tak dlouho snášel jeho hříchy. A teď při svém spěšném a smutném útěku přemýšlel o svém milovaném hlavním městě, o místě, které se stalo dějištěm jeho hříchu. Když si vzpomněl na Boží trpělivost, cítil, že Hospodin s ním bude stále jednat milosrdně. NUD 361.2

David vyznal svůj hřích a snažil se splnit své povinnosti jako Boží věrný služebník. Pracoval na rozšíření svého království. Shromáždil bohatý materiál na stavbu Božího domu. Mají teď výsledky jeho dlouholeté požehnané dřiny přejít do rukou jeho nezodpovědného, vlastizrádného syna? NUD 361.3

Příčinu svých těžkostí spatřoval ve svém vlastním hříchu. A Hospodin Davida neopustil. Když na něj dopadlo kruté zlo a urážky, projevil se jako člověk pokorný, nesobecký, velkorysý a poddajný. Opravdu nikdy nebyl izraelský vládce v očích nebes větší než v této chvíli svého nejhlubšího pokoření. NUD 361.4

Ve zkušenosti, kterou prováděl Davida, Hospodin ukazuje, že nemůže tolerovat nebo ospravedlňovat hřích. Davidův příběh nám umožňuje rozpoznat, že Bůh projevuje svou milost i uprostřed hrozných soudů. Způsobil, že David prošel kázní, ale nezničil ho. Ohnivá pec má pročistit, ne zahubit. NUD 361.5