Na úsvitu dějin

David opouští Jeruzalém

V pokoře a zármutku prošel David jeruzalémskou branou. Lidé ho následovali v dlouhém smutném průvodu jako o pohřbu. Krále doprovázela jeho osobní tělesná stráž, složená z Keretejců, Peletejců a Gaťanů, kterou vedl Itaj. Avšak David ve své příslovečné nesobeckosti nemohl souhlasit s tím, aby byli tito cizinci zapleteni do jeho problémů. Král řekl Itajovi: “Proč jdeš s námi i ty? Vrať se a zůstaň s králem. Jsi přece cizinec, vyhoštěný ze svého domova. Včera jsi přišel a dnes bych měl chtít, abys jako štvanec šel s námi? Já jdu, protože jít musím, ty však se vrať se svými bratry zpátky. Milosrdenství a věrnost buď s tebou.” 2. Samuelova 15,19.20. NUD 359.4

Itaj odpověděl: “Jakože živ je Hospodin a jakože živ je král, můj pán, kdekoli bude král, můj pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i jeho otrok.” 2. Samuelova 15,21. Tito muži se obrátili z pohanství a velkoryse dokázali svou věrnost Bohu a svému králi. David přijal jejich oddanost jeho zdánlivě beznadějné věci. Všichni přešli Kidrónský úval a ubírali se cestou do pouště. NUD 359.5

Průvod se znovu zastavil. “A hle, i Sádok a všichni lévijci s ním nesli schránu Boží smlouvy.” 2. Samuelova 15,24. Přítomnost tohoto posvátného symbolu byla pro Davidovy následovníky zárukou vysvobození a vítězství. Její nepřítomnost v Jeruzalémě vzbudí u Abšalómových stoupenců hrůzu. NUD 359.6

Při pohledu na schránu naplnila Davidovo srdce na krátkou chvíli radost a naděje. Ale brzy se dostavily jiné myšlenky. Jako ustanovený správce Božího dědictví měl na mysli především Boží slávu a dobro svého lidu. Bůh řekl o Jeruzalému: “To je místo mého odpočinku navždy” (Žalm 132,14) a ani kněz ani král nemá právo odnést odtamtud symbol Boží přítomnosti. A David měl před sebou vždycky svůj velký hřích. Nepříslušelo mu, aby z hlavního města národa odnesl svatá přikázání, která ztělesňovala vůli jejich svrchovaného Boha, podstatu ústavy a základ úspěchu. NUD 359.7

Nařídil Sádokovi: “Dones Boží schránu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek. Řekne-li: ‘Nelíbíš se mi’, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.” 2. Samuelova 15,25.26. NUD 360.1

Když se kněží obrátili na cestu k Jeruzalému, padl na odcházející zástup hluboký stín. Jejich král je uprchlík, oni sami jsou vyvrženci, opuštění dokonce i Boží schránou. Budoucnost byla temná. “David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal. David dostal zprávu: ‘Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem.’” 2. Samuelova 15,30.31. David opět poznal důsledky svého vlastního hříchu. Dezerce Achítofela, nejschopnějšího z politických vůdců, byla pomstou za ponížení jeho vnučky Bat-šeby. NUD 360.2

David se modlil: “Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!” 2. Samuelova 15,31. Když dosáhli vrcholu hory, král se sklonil k modlitbě, v níž své břemeno uvrhl na Boha, a pokorně prosil o Boží milost. NUD 360.3

Tu přišel Chúšaj Arkijský, Davidův moudrý a schopný rádce a věrný přítel, aby svůj úděl spojil se svrženým a prchajícím králem. David jakoby z Božího vnuknutí rozpoznal, že tento muž bude potřebný, aby sloužil zájmům krále v radě v hlavním městě. Na Davidovu žádost se Chúšaj vrátil do Jeruzaléma, aby nabídl své služby Abšalómovi a překazil Achítofelovu úskočnou radu. NUD 360.4